OSN-SAbstraktOSN-E

Albumin je hlavní protein krevní plazmy, tvoří přibližně 60 % celkové hmotnostní koncentrace plazmatických proteinů. Je syntetizován v játrech, po uvolnění do oběhu se 42 % nachází intravazálně, zbytek je v intersticiu. Nejvíce extravazálního albuminu je přítomno v podkoží a ve svalech. Je transportním proteinem mnoha látek a významně se podílí na udržování koloidně osmotického (onkotického) tlaku. Přispívá k pufrační a antioxidační kapacitě krevní plazmy a je zdrojem aminokyselin pro syntézu proteinů v periferních tkáních. Díky své poměrně malé molekule (r.m.h. 66 300)  je v malé míře vylučován močí, malé množství se ztrácí difuzí do GIT. Odbouráván je převážně v endotelových buňkách krevních kapilár.

 

OSN-STerminologieOSN-E

Albumin

 

OSN-SOdkazy na jiné relevantní dokumenty, další informaceOSN-E

 

OSN-SChemická a fyzikální charakteristika, struktura a povaha analytuOSN-E

Albumin je protein o relativní molekulové hmotnosti 66 300 (585 aminokyselin), na rozdíl od mnoha ostatních proteinů tělních tekutin není glykosylován. Je tvořen jedním polypeptidovým řetězcem, který obsahuje 3 homologické domény a celkem 17 disulfidových vazeb. Molekula má elipsoidní tvar, na rozdíl od protáhlých molekul tak nezvyšuje viskozitu plazmy.

Při elektroforéze proteinů krevního séra má silnou anodickou pohyblivost (izoelektrický bod pI = 5,9), tvoří největší frakci ze všech sérových proteinů. Elektroforetická mobilita se může nepatrně měnit v závislosti na druhu a množství látek, které albumin přenáší (např. při kontaminaci séra mědí je pohyblivost albuminu menší, větší je naopak při parenterální léčbě velkými dávkami penicilinu a při hyperbilirubinemii).

 

OSN-SRole v metabolismuOSN-E

Albumin je hlavním proteinem krevní plazmy (kolem 60 hmotnostních % z celkových proteinů), v organismu plní řadu úloh:

 

1) Je transportním proteinem mnoha látek špatně rozpustných ve vodě. Přenáší:

·        volné - albumin má pro různé mastné kyseliny několik vazebných míst o různé afinitě (asociační konstanty 107 - 109), vazba vzrůstá s délkou acylového řetězce: hlavní zdroj vazebné energie je hydrofóbní, jen malá část se odvozuje od hlavní skupiny. Rychlost difúze albuminu je více než o dva řády vyšší než difúze volných mastných kyselin. Albumin udržuje hladinu plazmatických mastných kyselin v koncentraci natolik nízké, aby se minimalizoval jejich cytolytický efekt na tkáně při kontaktu s plazmou.

·        nekonjugovaný bilirubin - albumin obsahuje dvě vazebná místa pro bilirubin: jedno s vysokou afinitou (asociační konstanta větší než 106), druhé vazebné místo má nižší afinitu a podílí se na transportu bilirubinu méně efektivně

·        aminokyseliny (Trp)

·        hormony (T3, T4, steroidní hormony)

·        léky (penicilin, digoxin, salicyláty) a jiné cizorodé látky

·        kovové ionty, např. Ca2+ (46 % z celkové plazmatické koncentrace), Mg2+ (33 %), Zn2+ (65 %), Cu2+ (10 %); pevnost vazby mědi s albuminem je menší než u vazby mědi na ceruloplazmin

Přenášené látky se mohou z vazby na albuminu vzájemně vytěsňovat (např. volné mastné kyseliny a některé léky mohou vytěsnit bilirubin).

 

2) Udržuje koloidně-osmotický (onkotický) tlak krve - má dobrou vazebnou kapacitu pro vodu, váže také sodné a draselné kationty. Na udržování onkotického tlaku má velký podíl (více než 75 %) díky své vysoké koncentraci a celkem malé molekulové hmotnosti ‑ významně tak ovlivňuje distribuci vody mezi krevní plazmou a tkáněmi

 

3) Je zdrojem aminokyselin pro proteosyntézu v periferních tkáních.

 

4) Má pufrační schopnost, která je stejně jako u ostatních proteinů dána jeho amfipatickou strukturou.

 

5) Je největším antioxidantem krevní plazmy - např. váže přechodné kovy (Cu) a mění tak jejich redoxní vlastnosti, takže přestanou katalyzovat radikálové reakce; váže oxid dusnatý (radikál), přenáší bilirubin (volný i vázaný má antioxidační vlastnosti).

 

OSN-SZdroj (syntéza, příjem)OSN-E

Syntetizován je v játrech jako preproprotein (gen na 4. chromozómu), který má 609 aminokyselin a r.m.h. 69 366. Signální peptid je odstraněn při průchodu do cisteren zrnitého endoplazmatického retikula, další hexapeptid z N-konce je odštěpen v průběhu sekrece. Denně se syntetizuje 150 - 250 mg/kg, tj. játra člověka o hmotnosti 70 kg celkem nasyntetizují každý den 10,5 ‑ 17,5 g albuminu), což odpovídá 12 - 20 procentům jaterní proteosyntetické kapacity; do cirkulace se dostává jaterní žilou. Albumin představuje polovinu z celkové produkce všech proteinů, které jsou secernovány játry.

 

OSN-SDistribuce v organismu, obsah ve tkáníchOSN-E

Jde o sekreční protein. Intravaskulárně se nachází 42 %, zbytek je v intersticiu. Při změně polohy těla ze vzpřímené do polohy vleže klesne během 30 min koncentrace albuminu v plazmě o 15 %. Albumin se dostává z cév do intersticia a je transportován zpět lymfatickými cévami. Směnitelný pool albuminu je 3,5 - 5,0 g/kg, tj. 245 ‑ 350 g / 70 kg člověka. Nejvíce extravaskulárního albuminu se nachází v podkoží a svalech. V játrech je uloženo pouze asi 0,3 g. Při chronických malnutricích se extravaskulární albumin přesunuje do oběhu, při akutních stavech bývá pohyb opačný.

 

Přes hematoencefalickou bariéru se dostává nepatrné množství albuminu i do likvoru, kde jeho koncentrace závisí na věku, rychlosti cirkulace likvoru a místě odběru. Fyziologicky je v CSF přítomno 120 – 300 mg/l.

 

OSN-SZpůsob vylučování nebo metabolismusOSN-E

Denně se 4 - 12 mg vyloučí močí (při klidovém režimu), 100 mg se ztrácí difuzí do GIT.

Odbourávání probíhá v mnoha tkáních díky nepřetržité pinocytóze. Při hypoalbuminemii je odbourávání sníženo. Nejvíce se na katabolismu podílejí endotelové buňky kapilár.

 

OSN-SBiologický poločasOSN-E

19 dní

 

OSN-SKontrolní (řídící) mechanismyOSN-E

pokles syntézy:

·        při vzrůstu onkotického tlaku v extracelulární tekutině jater

·        při sníženém přísunu aminokyselin

·        při stimulaci syntézy proteinů akutní fáze interleukinem 6

 

stimulace syntézy:

·        tyroxin, glukokortikoidy, anabolické steroidy

·        zvýšené vnější ztráty albuminu např. při nefrotickém syndromu (zvýšení syntetické rychlosti)

 

OSN-SLiteraturaOSN-E

Thomas, L.: Clinical Laboratory Diagnostics: Use and Assessment of Clinical Laboratory Results. TH-Books-Verl.-Ges., Frankfurt/Main, 1998. ISBN 3-9805215-4-0

Racek, J. et al: Klinická biochemie, 1. vydání. Galén, Praha, 1999. ISBN 80‑7262‑023‑1. Karolinum, Praha, 1999. ISBN 80‑7184‑971‑5

ExPASy, PROSITE [online]. Swiss Institute of Bioinformatics, Ženeva, release 17.13, červen 2002 (cit. červen 2002). Dostupné z URL http://us.expasy.org/prosite

Schneiderka, P. a kol.: Kapitoly z klinické biochemie. Karolinum, Praha, 2000. ISBN 80‑246‑0140‑0

Murray, R., K.; Granner, D., K.; Mayes, P., A.; Rodwell, V., W.: Harperova biochemie. Nakladatelství a vydavatelství H & H, Jinočany, 1998. ISBN 80-85787-38-5

Gotto, M.: Manual of Lipid Disorders. Williams & Wilkins, 1999.

Štípek, S. a kol.: Antioxidanty a volné radikály ve zdraví a v nemoci. Grada Publishing, spol. s.r.o., Praha, 2000. ISBN 80-7169-704-4

 

OSN-SAutorské poznámkyOSN-E

Vladimíra Kvasnicová (červen 2002)

recenze Miroslav Engliš (říjen 2002)