Abstrakt
Adsorpce protilátek je významná doplňková metoda při
vyšetřování nepravidelných protilátek proti erytrocytům, zejména v případech
složitých směsí protilátek, kdy jejich vzájemná reaktivita komplikuje jednoznačnou
identifikaci. Cílem adsorpce je selektivní odstranění některých protilátek ze
séra nebo plazmy a odhalení protilátek, jejichž přítomnost byla v původním
vzorku překryta.
Pro adsorpci lze využít reagent Gamma PeG, který zvyšuje
citlivost metody a v prostředí s nízkou iontovou silou urychluje adsorpci
protilátek během inkubace.
V případě autoprotilátek lze provést autoadsorpci pomocí
vlastních erytrocytů pacienta. Tím jsou odstraněny autoprotilátky a v získaném
séru či plazmě mohou zůstat případné klinicky významné aloprotilátky.
U složitějších případů lze využít aloadsorpci pomocí
erytrocytů dárců s definovaným antigenním zastoupením.
U některých vzorků je vhodné před adsorpcí provést
enzymatické ošetření erytrocytů. Enzym (ficin) zvyšuje reaktivitu antigenů
některých systémů, zejména Rh, Kidd, Lewis a P1, čímž může zvýšit schopnost
erytrocytů navázat a vysytit odpovídající protilátky ze séra. Současná
inaktivace některých antigenů, např. systémů MNS a Duffy, může být využita při
diferenciaci protilátek ve směsi.
Sérum je po adsorpci obvykle stabilní 3 dny a lze jej použít
pro identifikaci protilátek – viz abstrakt „Identifikace neprav. protilátek v
NAT“.
Terminologie
Synonyma
Klasifikační kódy
Odkazy na jiné relevantní dokumenty, další
informace
Chemická a fyzikální charakteristika,
struktura a povaha analytu
Role v metabolismu
Zdroj (syntéza, příjem)
Distribuce v organismu, obsah ve tkáních
Způsob vylučování nebo metabolismus
Biologický poločas
Kontrolní (řídící) mechanismy
Literatura
Poznámky
Appendixy
Autorské poznámky