Abstrakt
Analytická kapilární izotachoforéza je
elektromigrační separační technika
umožňující analýzu ionogenních látek v roztocích. Vzorek je dávkován na
rozhraní dvou elektrolytů o rozdílných pohyblivostech iontů. Směs se dělí při
konstantním proudu v gradientu vysokého napětí. Po rozdělení směsi do
jednotlivých zón jsou tyto zóny sevřeny mezi vedoucím a zakončujícím
elektrolytem, nevzdalují se od sebe a až k místu detekce se pohybují stále
stejnou rychlostí (izo-, tacho-). Metoda je užívána jako jeden z módů HPCE.
Související informace
·
Elektroforéza:
vysokoúčinná kapilární
Text
Text je členěn do odstavců:
A.
Elektroforéza
a izotachoforéza
B.
Teoretické
podklady izotachoforézy
C.
Samozaostřující
efekt
A. Elektroforéza a izotachoforéza
Společné znaky:
-
separace
směsi ionogenních látek v roztoku na samostatné zóny jednotlivých látek
průchodem elektrického proudu
Rozdílné znaky:
Elektroforéza - konstantní napětí, gradient proudu,
-
vzorek
migruje v prostředí jednoho základního elektrolytu (konstantní homogenní
elektrické pole),
-
zóny
migrují konstantní, ale každá svou rychlostí a postupně se od sebe vzdalují,
-
zónová
rozhraní nejsou ostrá, rozmývají se vlivem difúze,
-
migrace
látek na obě strany od startu a současná separace kationtů i aniontů.
Izotachoforéza
- vzorek je umístěn mezi dva
elektrolyty (vedoucí a koncový) lišící se v mobilitě iontů
jednotlivých elektrolytů,
vedoucí elektrolyt obsahuje nejpohyblivější a zakončující elektrolyt
nejpomalejší iont v předpokládané separované soustavě,
-
separace
probíhá za konstantního proudu v gradientu napětí,
-
každá
zóna obsahuje kromě protiiontu pouze ionty jediné látky,
-
všechny
zóny migrují stejnou rychlostí, stýkají se ostrými rozhraními a postupem času
se nevzdalují ani nerozmývají,
-
dochází
k separaci pouze složek migrujících jedním směrem (kationty nebo jen anionty).
B. Teoretické podklady izotachoforézy (ITP)
Migrace nabitých částic probíhá v elektrickém poli -
konstantní proud, vysoké napětí.
Vzorek je umístěn mezi dva pomocné elektrolyty o pH 2 -
10: vedoucí elektrolyt (LE) a koncový elektrolyt (TE). K migraci dochází u
sloučenin, které jsou v daném prostředí alespoň částečně ionizovány, dochází k
postupné separaci iontů podle jejich efektivních pohyblivostí, po úplném
oddělení dojde k ustavení tzv. "ustáleného stavu", který je
charakterizován tím, že jednotlivé látky jsou rozděleny do samostatných ostře
oddělených zón na sebe přímo navazujících. Po docílení "ustáleného
stavu" se všechny zóny pohybují stále stejnou rychlostí (izo-tacho), v
každé zóně jsou přítomny ionty jedné látky společně s tzv. protiionty (ionty
opačné polarity procházející kapilárou protichůdně k iontům vzorku, tedy z LE
do TE).
Koncentrace látky v ITP zóně je vyjádřena vztahem
odvozeným z
uX
uL + uR cX = cL ´ ---------- ´ ----------- uX + uR uL
kde: cL
- molární koncentrace vedoucího iontu,
uL -
elektroforetická pohyblivost vedoucího iontu,
uR -
elektroforetická pohyblivost protiiontu,
uX -
elektroforetická pohyblivost látky X,
cX - koncentrace
hledané složky v zóně.
Ze vztahu plyne:
a)
koncentrace
látky X je přímo úměrná koncentraci vedoucího elektrolytu,
b)
koncentrace
látky X je funkcí pohyblivosti přítomných iontů,
c)
při
analýzách s neměnnou koncentrací vedoucího elektrolytu jsou koncentrace látek
ve svých izotachoforetických zónách stále stejné bez ohledu na jejich původní
koncentrace ve vzorku, tato tzv. adjustace koncentrací umožňuje použít délku
zóny jako kvantitativního údaje.
C. Samozaostřující efekt
Rychlost pohybu nabitých částic v roztoku (v) vlivem
elektrického pole je v daném místě roztoku daná součinem intenzity elektrického
pole (E) v tomto místě a elektroforetické pohyblivosti částice (u). Pro ion L+
tedy platí:
v = uL
* EL, (uL > uX)
Vnikne-li ion L+ do zóny látky X, zvýší se
jeho rychlost: v = uL * EX a takto urychlený
ion L+ se vrátí zpět do své zóny. Obdobně rychlost iontu X+:
v = uX * EX se v zóně látky L sníží na hodnotu: v = uX
* EL, ion se zpomalí a vrátí
se do své zóny.
Izotachoforetické zóny jsou na konci separační kapiláry
detekovány. Dochází-li k detekci vodivostním detektorem, pak je zaznamenán
schodovitý zápis lineární odezvy detektoru a její derivace. Umístění zóny, tj.
relativní výška zóny, poskytuje informace kvalitativní a délka zóny je údajem
kvantitativním.
V současné době je ITP využívána jako jeden z
nastavitelných modů vysokoúčinné kapilární elektroforézy (HPCE). V podmínkách
HPCE se ITP využívá rovněž pro zakoncentrovávání vzorků před vlastní
elektroforézou, detekce bývá poté zpravidla fotometrická.
Pomocí ITP analýzy lze dělit všechny elektricky nabité
látky s vhodným poměrem mezi relativní molekulovou hmotností a efektivním
nábojem, tento poměr by neměl přesáhnout hodnoty 3000. Látka musí být v použitém
a pro ITP použitelném rozpouštědle rozpustná a chemicky stabilní. ITP technika
umožňuje dělit i složité směsi iontů organické a anorganické povahy vedle sebe,
lze používat dvoukolonových aparatur.
Autorské poznámky
Jaroslava Vávrová