OSN-SAbstraktOSN-E

Stanovení specifické hmotnosti moče, jeho alternativy, klinický význam a význam pro morfologickou analýzu močového sedimentu.

OSN-SOdkazy na jiné relevantní dokumenty, další informaceOSN-E

Návod na chemické vyšetření moče

OSN-SFyziologická variabilitaOSN-E

Specifická hmotnost a osmolalita nejsou z hlediska měření identické veličiny. Při hodnocení koncentrací, respektive počtu částic, močových komponent dáváme přednost měření osmolality, která je přesnějším ukazatelem zejména stavu tubulárních funkcí.

Za fyziologických okolností závisí specifická hmotnost (osmolalita) moče především na příjmu tekutin a běžně se pohybuje během dne mezi 1015 - 1035 ( 770 - 1290 mmol/kg).

Vyšetření koncentrační schopnosti lze také provést (zejména u dětí) při aplikaci syntetického analogu antidiuretického hormonu (adiuretinový test: 2 kapky = 10 µg intranazálně nebo µg subkutánně). Moč se po ranní aplikaci preparátu sbírá ve 4 jednohodinových intervalech.

S věkem maximální koncentrační schopnost ledvin klesá. Dle (Schück, 1995) je pokles následující:

věk	odnětí tekutin 24 hodin	odnětí tekutin 36 hodin	Adiuretin
	(mmol/kg)	(mmol/kg)	(mmol/kg)
15 - 20	1019 ±  97	1182 ±  83	1037 ±  63
21 - 30	1021 ±  86	1160 ±  82	1020 ± 120
31 - 40	914 ± 136	1090 ± 129	1029 ± 103
41 - 50	977 ± 136	1073 ± 105	1026 ±  87
51 - 60	870 ± 150	998 ± 126	971 ± 140
61 - 70	876 ± 120	980 ± 135	857 ±  72
71 - 80	856 ± 102	936 ±  96	858 ±  79

OSN-SPatofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraciOSN-E

Odchylky od normy mohou mít dvě hlavní příčiny: - nejčastěji v poruše tubulárních funkcí (koncentrační a zřeďovací schopnost) - extrarenální příčiny (diabetes insipidus, těžká hypertyreóza, sickle cell anemie)

OSN-SPřímé následky abnormálních koncentracíOSN-E

Vyšetření má především diagnostickou cenu. Při těžkých poruchách koncentrační schopnosti hrozí rozvrat vodní a minerálové homeostázy. Při urolithiáze nebo dispozici k ní je specifická hmotnost (osmolalita) v horním pásmu normy rizikovým faktorem pro vznik močových kamenů a je nutné zvýšit příjem tekutin.

OSN-SReferenční intervalyOSN-E

Referenční hodnoty jsou při běžném příjmu tekutin a potravy během dne mezi 1015 a 1030 g/l  ( odpovídá osmolalitě asi 600 - 1100 mmol/kg)

OSN-SZnaky analytické metodyOSN-E

Pokud není uvedeno jinak, platí pro COMBUR 10 TEST M (Roche)

Stanovení proužkem dává informaci o iontové koncentraci (nikoliv osmolalitě) moče. Je orientačním ukazatelem příjmu tekutin, případně poruch tubulárních funkcí (koncentrační a diluční schopnosti). Má hlavní význam pro interpretaci nálezu v močovém sedimentu (lýza elementů při hodnotách pod 1010 g/l).

Spektrofotometrický i vizuální odečet škály je shodný a  obsahuje hodnoty od 1000 do 1030 g/l po 5 stupních. Metoda deteguje iontovou koncentraci moče. V přítomnosti kationtů se uvolňuji H⁺ z chelátové sloučeniny a reagují s bromthymolovou modří za vzniku zabarvení proužku (od zelenomodrého do žlutého). Nejsou detegovány neiontové sloučeniny tj. např. urea, kreatinin a glukosa. Při pH nad 7 je nutné přičíst ke zjištěné hodnotě 0,005 pro každé zvýšení pH o 1. Při hodnocení Miditronem je tato korelace provedena automaticky. Přítomnost větší proteinurie a výrazná ketonurie hodnoty mírně nadhodnocuje. V multicentrické studii (Gambke, 1994) byla výborná korelace odečtu na Miditronu s vizuálním stanovením a vyhovující se stanovením refraktometrem: 36,1% při hlavní diagonále a při zahrnutí obou laterálních tj. nejbližších hodnot pak 83,6%. Dle příjmu tekutin (kontrola u urolitiázy) a koncentrační schopnosti ledvin kolísají hodnoty v uvedeném rozmezí škály.

NonaPHAN SG (Lachema) má proužky udávající specifickou hmotnost v rozmezí 1000 – 1030  g/l

Test je založen na principu iontové výměny mezi polyelektrolytem a ionty přítomnými v moči. Uvolněné H⁺ ionty reagují s přítomnou bromthymolovou modří až na okrově žluté zbarvení. Test je ovlivněn vyššími koncentracemi kyseliny askorbové (nad 700 mg/l), kdy dochází k posunu barevné zóny k vyšším hodnotám.

Měření specifické hmotnosti se provádí také fyzikálními metodami:

- urometrem, který musí volně plavat ve válci s močí při teplotě 20 °C, je nutné dobrá kalibrace,

- refraktometrem na principu změny optické refrakce, která je úměrná počtu rozpuštěných částic v moči. V obou případech je nutná korekce na přítomnost glukózy (snížení o 0,0037 při zvýšení o 10g/l a bílkovinu (snížení o 0,030 při zvýšení o 10g/l), což ale v praxi připadá v úvahu spíše výjimečně.

OSN-SPoužití pro klinické účelyOSN-E

Stanovení nevyjadřuje osmolalitu moče a slouží spíše k orientaci o podmínkách sběru moče. Varovná mez je zvláště s ohledem na vyšetření močového sedimentu pod 1015 resp. 1010, hodnoty nad 1030 nemají výpovědní hodnotu, tj. nelze z nich usuzovat na koncentrační schopnost. Extrémní snížení až na hodnotu 1000 může nastat při velkém příjmu tekutin, ale většinou při patologických stavech - těžká porucha tubulární koncentrační schopnosti při tubulointersticiálních nefropatiích a z extrarenálních příčin hlavně diabetes insipidus. Protože u proužků Combur Test nereaguje detekční zóna na glukózu, je možná i falešná "hypotonicita" při osmotické diuréze u dekompenzovaného diabetes mellitus!  Detekční proužek může dobře sloužit ke kontrole dostatečného příjmu tekutin u osob s urolitiázou, kde se ale uplatní především monofunkční proužky (případně se stanovením pH).

OSN-SLiteraturaOSN-E

1.       Schück, O., Tesař V., Teplan V. a kol.: Klinická nefrologie, Avicenum, 1995

2.       Colombo, J.P., Peheim, E.: s. 53 - 85. In: Klinisch-chemische Urindiagnostik. Ed. Colombo J.P., LABORLIFE Verlaggemeinschaft.

3.       Urinanalysis with test from Boehringer Mannheim. Firemní tisk.

4.       Gambke, B. etal.: Miditron Multicenter Evaluation - Workshop. Klin. Lab. 40, 1994, s. 262-268

1.       5. Masopust, J.: Požadování a hodnocení biochemických   vyšetření. I.část. Zdravotnické aktuality 216, Avicenum 1990.

5.       Nejedlý, B., Tobiška, J., Zahradníček, Z.: Základní a morfologické vyšetření moče. Účelová publikace ministerstva zdravotnictví ČSR 1988

6.       Ravel R.: Clinical laboratory medicine: Clinical application of laboratory data. Year Book Med. Publish. Inc., 1989. Chapter 12: Urinanalysis. s.153 - 174

OSN-SAutorské poznámkyOSN-E

Revize 10. 9.1997, Zdeněk Mašek,

WIN revize a doplnění 28. 05. 1999 Gustav Louženský