Abstrakt
Krev lze jako systém použít
v konceptu terminologie a nomenklatury IUPAC a IFCC v tom případě,
kdy se stanovují součásti nebo vlastnosti této biologické tekutiny jako celku, tj.
korpuskulární i nekorpuskulární složky. Vzorkem biologického materiálu, který
je pro vyšetřování komponent v tomto systému potřebný, je krev odebraná
s přísadou protisrážlivého činidla, v tomto případě bez další
specifikace místa odběru.
Anatomické hledisko
Krev zaplňuje za normálních okolností cévní systém a jako aktivní tkáň má dle místa svého momentálního výskytu mírně odlišné vlastnosti, které zahrnují změny ve vzájemném poměru jednotlivých komponent i v jejich složení.
Celkový objem krve v těle zdravého jedince koreluje s tělesnou hmotou. U muže je to 0,075 násobek tělesné hmotnosti, u ženy 0,070 násobek. Asi 70 % celkového krevního objemu je v žilním řečišti, 20 % v tepenném řečišti a 10 % v kapilárách. Celkový krevní objem není konstantní a mění se během života jedince. Lze jej dělit na objem plazmatický (PV) a na objem erytrocytární (EV) do kterého je zavzat i objem ostatních krevních elementů. Poměr těchto složek je proměnlivý i u zdravého člověka během života a jeho stanovení je užitečné při některých patologických stavech.
Erytrocytární objem se stanovuje pomocí 51Cr nebo 99Tcm . Plazmatický a celkový objem se vypočte z EV pomocí hematokritu žilní krve s korekcí o 10%, o které je hematokrit žilní krve vyšší než kapilární a arteriální.
Plazmatický objem lze změřit pomocí 131I nebo 125I značeným albuminem.
Výpočty
HctKor = Hct(v) * 0,91 * 0,98
kde HctKor je korigovaný hematokrit a Hct(v) je žilní hematokrit.
PV = EV * (1 - HctKor) / HctKor
BV = EX * 1 / HctKor
Fyzikální, chemické a
morfologické hledisko a vlastnosti
Krev je suspenze různých
buněk v plazmě. Buněčnou složku tvoří krevní elementy – erytrocyty, trombocyty a leukocyty. Plní
funkce transportní, imunitní, regulátorové a hemostatické . Trvale jsou
v cévním řečišti přítomny pouze erytrocyty a trombocyty. Leukocyty
setrvávají v krvi krátkodobě a během několika hodin až dní vycestují přes
cévní stěny kapilár do tkání.
Vlastnosti krve fyzikální i
chemické jsou ovlivněny jednak poměrem buněčné a plazmatické složky, jednak
složením těchto složek.
Viskozita krve – přímou
úměrou je závislá na podílu buněčné složky na celkovém krevním objemu a na její
kvalitě, na složení a množství plazmatických bílkovin, na teplotě těla.
Absorbční
kapacita pro plyny – zkráceně krevní plyny, nebo pouze saturace krve kyslíkem –
je ovlivněna složením a kvalitou hemoglobinu v erytrocytech, množstvím 2,3
difosfoglycerolu v erytrocytech,pH plazmy, tělesnou teplotou, parciálními
tlaky plynů v plicích.
Příprava pacienta, odběr, konzervace,
stabilita, transport
Způsob odběru krve je určen
účelem odběru. Žilní krev je nejčastějším výchozím materiálem, ale pro některé
druhy vyšetření lze odebírat i kapilární krev. Krevní plyny se stanovují
v arterializované kapilární krvi nebo v arteriální krvi.
Pacient by měl být
v době odběru za optimálních podmínek nalačno. Případné další požadavky –
například poloha pacienta při odběru, určitá potrava před odběrem v různém
časovém odstupu, odběr do zkumavky v ledové tříšti apod. jsou předmětem podrobnější specifikace
jednotlivých vyšetření. Stejně tak druh přídatného činidla je určen typem
vyšetření, pro které je krevní vzorek určen.
Stabilita krevního vzorku je
také závislá na požadovaném vyšetření a tomu musí být přizpůsoben i transport
do laboratoře z místa odběru.
Získání a stabilita vzorku pro
analýzu
Pro různá vyšetření se
separují z krve její jednotlivé části tak, aby způsob separace neovlivnil
výsledky testů.
Pro vyšetření buněčné
složky – stanovení krevního obrazu,
průtokovou cytometrie, morfologické hodnocení světelným mikroskopem – se
odebírá krev do protisrážlivého činidla – nejčastěji K3EDTA.
Pro HLA typizaci a další
imunohematologická vyšetření lze požít i heparin nebo 0,106 mol/l citrát sodný.
Stabilita takto odebrané
krve je poměrně velká a pokud je krev obohacena přídavkem glukozy, lze ji
skladovat při nízkých teplotách několik týdnů ( např. pro transfuzní účely).
Použitelnost krve odebrané k vyšetření je omezena na několik dní a je
ovlivněna skladovací teplotou.
Pro vyšetření plazmy – například pro koagulační vyšetření se odebírá krev
do 0,106 mol/l citrátu sodného v poměru 1 díl citrátu : 9 dílům krve.
Buněčná složka je oddělena centrifugací. Stabilita plazmy je několikahodinová a
přesná doba je ovlivněna stabilitou předmětu vyšetření. Výrazně ji lze
prodloužit zmrazením plazmy.
Pro vyšetření séra se odebírá krev bez přísad do skleněných zkumavek,
nebo do plastových s přídavkem urychlovače srážení. Stabilita séra je
vysoká a dle předmětu vyšetření se mění. Stabilita se výrazně zvýší zmrazením
séra.
Látky a procesy ovlivňující
systém
Počet erytrocytů je u zdravého jedince celkem stabilní. Klesá po
krevních ztrátách ale až po doplnění krevního objemu tekutou složkou. Na typ krevní
ztráty lze usuzovat z morfologických parametrů erytrocytů a z hladiny
bilirubinu, haptoglobinu a LDH při podezření na hemolýzu, nebo
z metabolismu železa při krvácení. Vzestup počtu bývá při dehydrataci
pacienta nebo při krevních chorobách. Rovněž bývá kompenzačním mechanismem u
dlouhodobého pobytu ve vysokých nadmořských výškách, při zkratových srdečních
vadách a při chronických plicních onemocněních vedoucích k respirační
nedostatečnosti.
Leukocyty – fyziologicky stoupají po námaze, po jídle. Za patologických
okolností stoupají při zánětu, po krevních ztrátách, při krevních chorobách.
Kromě celkového počtu je sledováno i procentuální rozložení jednotlivých druhů
leukocytů mikroskopickým hodnocením nátěru z krve. Pro zpřesnění diagnostiky
lze použít i vyšetření povrchových membránových antigenů metodou průtokové
cytometrie – typy lymfocytů, klonalita buněk, membránové defekty a podobně.
Trombocyty – klesají při nadměrné aktivaci koagulace, při
krevních onemocněních autoimunitní i jiné etiologie, při poolování části
trombocytů ve zvětšené slezině. Vzestup trombocytů někdy provází záněty, bývá
důsledkem kompenzace po krevní ztrátě a objevuje se u některých krevních
chorob.
Podobě jako sérum je
ovlivněna jídlem před odběrem (chylosita vzorku),onemocněním – ikterus,
hemolýza. Při koagulačních vyšetřeních je výrazný vliv i malého množství
heparinu z kanyl či portů, případně počínající koagulace vzorku při
nedodržení postupu při odběru vzorku či z jiných příčin. Koagulačních
vyšetření jsou ovlivněna různými patologickými stavy nebo léčbou. Z
patologických stavů jsou to zejména jaterní choroby, autoimunitní choroby
(tvorbou antifosfolipidových protilátek),
diseminovaná intravaskulární koagulace z nejrůznějších příčin,
krevní choroby vrozené i získané. Léčebně jsou koagulační testy ovlivněny
podáváním antagonistů K vitaminu, heparinů, hirudinu a aktivátorů fibrinolýzy.
Složení plazmy je pak ovlivněno ztrátami tekutin přesunem do extravaskulárního
prostoru - dutiny, tkáně, nebo přes sekreční či eliminační tkáně a orgány.
Konkrétně se jedná o nadměrné pocení (horečky, námaha), ztráty do stolice
(průjmy, aktivní sekrece střevní sliznicí), polyurie (dekompenzovaný diabetes
mellitus, diabetes insipidus, ledvinná onemocnění, nadměrná diuretická léčba)
kůží při popáleninách.
Poznámky
Appendixy
Literatura
Autorské poznámky
.