Mangan je esenciální stopový prvek, běžně přítomný v životním prostředí. Je kofaktorem řady enzymů (hydroláz, kináz, dekakarboxyláz, transferáz). Aktivuje glykosytransferázu nezbytnou pro syntézu glykogenu. Je součástí superoxiddismutázy, má atioxidační účinky. Při absorpci v tenkém střevě soutěží s Fe, vylučuje se hlavně žlučí. Nedostatek způsobuje poruchy syntézy lipoproteinů, kostní defekty, kožní změny. Při dlouhodobém působení v průmyslových provozech (hornictví, drcení rud, výroba slitin, cihel, sváření, sklářství, hrnčířství, lakovny) má toxický účinek. Ten se projevuje jako nausea, zvracení, bolesti hlavy, psychiatrické poruchy, neurologické poškození (Parkinson-like syndrom). Toxický účinek může mít při dlouhodobé parenterální výživě.

Název: Latinsky: Anglicky: Značka: Protonové číslo: Atomová hmotnost: Skupina: Perioda: Skupenství: Oxidační číslo:

mangan Manganum Manganese Mn 25 54,94 VII.B 4 pevné II,II,IV,V,VI,VII

Sloučeniny manganu (především Mn²⁺a Mn³⁺) ovlivňují růst, reprodukční funkce, metabolismus karbohydátů, lipidů

Mn²⁺ je aktivátorem enzymů (může být nahrazen Mg²⁺) - glykosyltrynsferázy, mitochondriální pyruvátkarboxylázy, SOD

V dospělém těle 12-20 mg Mn, z toho 25% v kostech

Denní dávka: 1,7 - 8,3 mg/den (z toho 2 - 15% se absorbuje), absorbce je aktivována jinými dvojmocnými ionty

Klinická signifikance:

deficit není běžný (suspektně u dětské epilepsie)

zvýšení: v erythrocytech - revmatoidní arthritida,
v séru - IM, akutní hepatitida, neurologické změny

Zdroje v potravě: celozrná strava

Toxicita: dlouhodobá expozice - neurologické změny

Jaroslava Vávrová

.