Abstrakt
Metoprolol je kardioselektivní betablokátor, tj. blokuje beta1-receptory v myokardu při řádově nižších dávkách než jsou potřebné k blokádě beta2-receptorů. Metoprolol má nevýznamný membrány stabilizující účinek a nemá částečně agonistické vlastnosti (vnitřní sympatomimetickou aktivitu).
Metoprolol snižuje nebo inhibuje agonistický účinek katecholaminů na srdce (uvolňovaných při zátěži nebo stresu), snižuje plazmatickou reninovou aktivitu a snižuje zvýšený krevní tlak. Dlouhodobá antihypertenzní léčba metoprololem upravuje též hypertrofii levé komory, zlepšuje její diastolickou funkci a plnící tlaky.
U pacientů s mírnou až středně těžkou hypertenzí snižuje metoprolol riziko úmrtí na kardiovaskulární onemocnění především snížením rizika náhlé smrti, rizika fatálních a nefatálních infarktů myokardu a mozkových cévních příhod.
U pacientů s anginou pectoris metoprolol snižuje frekvenci, dobu trvání a závažnost anginózních záchvatů a němých ischemických příhod a zvyšuje fyzickou výkonnost.
Metoprolol má antiarytmický účinek zejména u supraventrikulárních tachykardií nebo atriálních fibrilací a ventrikulárních extrasystol.
Terminologie
Metoprolol je chemicky
(2RS)-3-(isopropylamino)-1-[4-(2-ethoxyethyl)fenoxy]propan-2-ol
Sumární chemický vzorec: C15H25NO3
Molekulová hmotnost: 267,4
V léčivých přípravcích se vyskytuje jako metoprol-tartrát (C34H56N2O12, Mr 684,82 ) nebo metoprol-sukcinát (C34H56N2O10, Mr 652,83), což je bílý krystalický prášek snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu a snadno rozpustný v 96% lihu.
Synonyma
Klasifikační kódy
Odkazy na jiné relevantní dokumenty, další informace
Struktura
Farmakokinetika
U pacientů se suspektním nebo potvrzeným infarktem myokardu snižuje metoprolol mortalitu, především snížením rizika náhlé smrti. Metoprolol snižuje klinickou manifestaci hyperthyreózy a může být tedy podáván jako doplňkové léčivo u této diagnózy.
Distribuční objem
Biologický poločas
Vazba na proteiny
Způsob vylučování nebo metabolismu
Metoprolol je metabolizován oxidací v játrech, převážně pomocí izoenzymu CYP2D6. Metoprolol vykazuje výrazný polymorfismus (interindividuální variabilitu). Na predikci individuální kapacity se používá metoda genotypizace a fenotypizace. V rámci určité genetické skupiny však může existovat velká variabilita, na které se podílejí faktory prostředí (strava, kouření, alkohol a v podstatné míře lékové interakce), věk, patologický stav. Stanovení výsledné enzymové aktivity in vivo umožňuje fenotypizace. Fenotypizace je založená na podání látky, která je pro určitý enzym vysoce specifická (probe drug), je tedy tímto enzymem přednostně metabolizovaná. Výsledná metabolická aktivita se stanoví z metabolického poměru MR (mateřská látky/metabolit) v krvi či moči a rozdělí populaci do odpovídajících skupin – pomalí metabolizátoři (PMs), extenzivní metabolizátoři (EMs) a ultrarychlí metabolizátoři (UMs). PMs mají nejvyšší hodnotu MR, jsou vystaveni vyššímu riziku toxicity následkem vysokých hladin nezmetabolizovaného léčiva nebo naopak u nich hrozí riziko selhání terapie v případě užívání léčiv, které vyžadují pro svůj účinek metabolickou přeměnu. Naopak UMs vykazují nejnižší hodnotu MR, metabolizují léčiva rychleji než EMs a mohou vyžadovat vyšší než běžné dávky léčiva, které je substrátem CYP2D6, aby dosáhly terapeutické plazmatické koncentrace. Většinu populace tvoří EMs, jedinci s normální metabolickou aktivitou enzymu.
Aktivní metabolity
Clearance
Interakce s jinými léky ovlivňujícími biologickou dostupnostOSN-E
Literatura
[1] Ismail R, Teh LK. The relevance of CYP2D6 genetic polymorphism on chronic metoprolol therapy in cardiovascular patients.
J Clin Pharm Ther. 2006 Feb;31(1):99-109.
[2] Maurer HH, Tenberken O, Kratzsch C, Weber AA, Peters FT. Screening for library-assisted identification and fully validated quantification of 22 beta-blockers in blood plasma by liquid chromatography-mass spectrometry with atmospheric pressure chemical ionization.
J Chromatogr A. 2004 Nov 26;1058(1-2):169-81.
Poznámky
Appendixy
Autorské poznámky