Abstrakt
Prolaktin je polypeptidový hormon předního laloku hypofýzy. Hraje významnou roli v řízení řady biologických procesů, jeho hlavní funkcí je zahájení a udržení laktace a vliv na vývoj mléčné žlázy.
Terminologie
Synonyma
Laktotropní hormon, Laktotropin, hPRL Mammatropní hormon, Mammatropin
Klasifikační kódy
Odkazy na jiné relevantní dokumenty, další informace
Chemická a fyzikální charakteristika, struktura a povaha analytuOSN-E
Molekula prolaktinu je tvořena jednoduchým polypeptidickým řetězcem obsahujícím 198 aminokyselin, jehož prostorová struktura je stabilizována pomocí tří disulfidických můstků. Neobsahuje žádné cukerné zbytky ani glykoprotein. Molekulová hmotnost prolaktinu je cca 23000 daltonů. Strukturálně je podobný růstovému hormonu a placentárnímu laktogenu, což zřejmě vyplývá ze společného evolučního původu všech tří hormonů. V cirkulaci je pro prolaktin charakteristický molekulární polymorfismus. Vyskytuje ve třech formách, jednak jako monomer ("malý" PRL) nebo jako polymery ("velký" a "velký-velký" PRL), s různými biologickými aktivitami. Předpokládá se, že "velký" PRL je dimerem a "velký-velký" PRL tetramerem. Polymerní formy imunologicky reagují podobně jako molekula monomerní. Z imunologicky prokazatelného PRL v krvi představuje "malý" PRL cca 80 %, "velký" 5-20 % a "velký-velký" PRL 0,5-5 %. V séru byly rovněž prokázány imunologicky aktivní produkty rozpadu PRL (tzv. "cleaved" PRL) s molekulovou hmotností 8000 až 16000 daltonů.
Role v metabolismu
Hlavní úloha PRL v organismu spočívá v inicializování a stimulaci laktace. Během těhotenství dochází vlivem působení estrogenů k progresívnímu růstu koncentrace PRL v mateřském séru. Po porodu dochází u nekojících matek k poklesu koncentrace prolaktinu na normální hodnoty během 4 až 6 týdnů. U kojících matek je pokles podstatně delší (přiložení kojence k prsu stimuluje sekreci PRL). Biologická aktivita prolaktinu není zcela objasněna. Je znám inhibující vliv prolaktinu na sekreci gonadotropních hormonů, na funkci corpus luteum nebo snížení citlivosti hypotalamo-hypofyzární osy na podávání estrogenů. PRL rovněž ovlivňuje adrenální sekreci androgenů a jejich periferní metabolismus. Byla vyslovena hypotéza, že fyziologická koncentrace PRL je nezbytná pro normální reprodukční funkci u obou pohlaví, jednoznačné důkazy pro úlohu PRL u mužů chybí.
Zdroj (syntéza, příjem)
Prolaktin je secernován především eosinofilními buňkami předního laloku hypofýzy. Jeho sekrece je regulována z hypotalamu.
Distribuce v organismu, obsah ve tkáních
Prolaktin se vedle periferní cirkulace vyskytuje ve vysokých koncentracích také v plodové vodě a plodových obalech. Ve fetálním séru je PRL detekovatelný okolo 80 dne gravidity, do 180 dne se jeho koncentrace podstatně nemění (cca 480 mU/l). Progresivně vzrůstá zvláště po 30 týdnu gravidity s maximem v době porodu (cca 3500 mU/l). U novorozenců po týdnu klesá koncentrace asi na 1/3 původní hladiny a v 6 týdnu života se pohybuje okolo 1250 mU/l. Poté dále klesá až k normálním prepubertálním hodnotám v rozmezí mezi 40 až 210 mU/l. Během puberty je koncentrace PRL v krvi dospívajících dívek vyšší než u chlapců. Normální koncentrace PRL v krvi dospělých osob se podle pohlaví liší, u mužů se pohybuje v rozmezí 20 - 400 mU/l, u žen v rozmezí 20 - 500 mU/l. Během gravidity se vlivem působení estrogenů koncentrace PRL mění v závislosti na délce gravidity. Maxima dosahuje před porodem, kdy jsou detekovatelné koncentrace okolo 6000 - 7000 mU/l.
Způsob vylučování nebo metabolismus
O způsobu vylučování PRL je prozatím málo dostupných informací. Látky prolaktinu podobné byly nalezeny v moči.
Biologický poločas
Biologický poločas PRL je asi 15-20 minut. Stabilita PRL při 20°C, 4 až 8 °C je jeden den, pro delší trvanlivost je nutno uskladnění v hlubokomrazícím boxu na -20°C.
Kontrolní (řídící) mechanismy
Regulace sekrece prolaktinu laktotropními buňkami předního laloku hypofýzy je poměrně složitý proces řízený hypothalamem. Dominantní úlohu zde sehrává inhibiční vliv dopaminergních neuronů, proti němu pak působí stimulující vliv serotoninergních neuronů. Hovoří se o dvou antagonisticky působících faktorech: inhibující - PIF ("Prolactin inhibing factor") a stimulující - PRF ("Prolactin releasing factor"), jehož struktura je pravděpodobně identická s VIP ( vazoaktivní intestinální peptid). Za pravděpodobně identickou látku s PIF je považován dopamin. L-dopa, přímý prekurzor dopaminu, který prochází přes hematoencefalickou bariéru vede k poklesu sekrece PRL. Podobné inhibiční účinky mají také noradrenalin, acetylcholin nebo ergotaminové deriváty. Jako PRF působí například TRH (thyreoliberin), serotonin nebo melatonin, stimulačně působí také např. opiáty nebo tricyklická antidepresiva. Pozitivní vliv na sekreci prolaktinu mají estrogeny ať již účinkem inhibice syntézy dopaminu nebo přímou stimulací laktotropních buněk adenohypofýzy, obsahujících receptory estradiolu. Sekrece prolaktinu je rovněž pozitivně ovlivňována tzv. "sacím reflexem", tj. drážděním prsu během kojení, nebo fyzickým či psychickým stresem organizmu.
Literatura
Lothar Thomas, Clinical Laboratory Diagnostics, 1st. English Edition, TH-Books, Germany, 1998
Poznámky
Koncentrace prolaktinu bývají uváděny rovněž v jednotkách µg/l resp. ng/ml. Pro současně platný mezinárodní standard WHO - "3rd International Standard for Prolactin 84/500" je definováno: 53 mU = cca 2,5 ug. Odtud vyplývají konverzní faktory:
1 µg/l = 21,2 mU/l
1 mU/l = 0,047 µg/l
Appendixy
Autorské poznámky
Vladimír Bartoš (26.11.1998)
Jiřina Lukášková (červen 2008)