Abstrakt
Celková koncentrace imunoglobulinu E (IgE) obvykle úzce koreluje s přítomností alergického onemocnění u vyšetřovaného jedince. Specifita tohoto ukazatele je téměř 90 %, ale senzitivita pouze 30-40 %.
Terminologie
Synonyma
Klasifikační kódy
Odkazy na jiné relevantní dokumenty, další informace
Text
Koncentrace celkového IgE se vyšetřují nefelometricky nebo turbidimetricky. Pro nízkou koncentraci IgE v séru se přidávají latexové kuličky k usnadnění detekce vznikajících imunokomplexů. Dalšími možnými metodami jsou kompetitivní nebo imunometrické imunoeseje s použitím enzymatických, radioaktivních, fluorescenčních nebo luminiscenčních značek. Specifické protilátky třídy IgE proti alergenům vyžadují pro svoji nízkou koncentraci velmi senzitivní testy. Nejsnáze dostupnou metodou pro stanovení specifických protilátek IgE je ELISA, případně starší, ale dosud užívaný test RAST (radio allergo sorbent test). Vyšetřovaný alergen je navázán buď na pevnou fázi, nebo se v průběhu reakce použije ve fázi kapalné. Při použití pevné fáze se metody liší ještě v typu této pevné fáze, kterou může být papírový mikrotitrační disk se středovým otvorem (RISA tj.Ring-Immuno-Sorbent-Assay), membránové stripy potažené alergenem (EUROLINE scan), trojrozměrný celulózový polymer s kovalentně navázaným alergenem ( UniCAP® systém) a další. Sérum pacienta je pak inkubováno s příslušnou pevnou fází. Během inkubace se na vyšetřovaný alergen naváží IgE protilátky, specifické pro tento alergen, které byly v séru pacienta obsaženy. Zbylé proteiny, včetně nenavázaných protilátek, pak mohou být snadno odstraněny promytím. V případě ELISA se přidávají anti-IgE protilátky označené enzymem (ELISA), v případě RAST radioaktivním izotopem (RAST). Koncentrace specifických IgE se vyjadřuje v jednotkách IU/ml, nebo skórem (či třídou) 0 – 6. Třída 0 značí nedetekovatelné specifické protilátky IgE, třídy 1 – 6 pak vyjadřují stoupající hodnoty. Významným pokrokem v použití vyšetřovacích metod ke stanovení specifických IgE je použití dvoukrokové chemiluminiscenční metody, která využívá kinetiky kapalné fáze ( AlaSTAT a IMMULITE®2000 DPC). Vyšetřované alergeny jsou při tomto postupu kovalentně vázány na rozpustnou matrix, označenou ligandem. Tato matrix může pojmout větší množství alergenu. Citlivost záchytu specifických IgE ve vyšetřovaných vzorcích se u těchto metod pohybuje v nanogramech na ml séra.
U dospělých bývá obvykle hranice fyziologických hodnot IgE 100 – 150 IU/ml, u dětí je závislá na věku. Stanovení koncentrace celkové hladiny IgE v séru je nedostatečným kritériem v určení přítomnosti alergie. Zvýšené hladiny nacházíme totiž u spousty jiných klinických jednotek, jako je alergická bronchopulmonální aspergilóza (ABPA), nosní polypóza, parazitární onemocnění, AIDS, Wiscottův-Aldrichův syndrom, hyper IgE syndrom, myelom. Vyšší hladinu mohou mít i kuřáci a někdy příčinu nezjistíme.
Nízká senzitivita tohoto vyšetření naznačuje, že spousta alergiků (60 –70%) naopak hladiny IgE v séru nemusí mít zvýšeny. Normální celková koncentrace IgE nevylučuje přítomnost alergické choroby. Určujeme totiž hladinu protilátek v séru a protilátky navázané ve tkáních tomuto měření unikají. I při normální hladině IgE mohou být zvýšeny některé specifické protilátky IgE, a to i dost podstatně.
Pokud jde o specifické IgE, senzitivita „in vitro“testů se pohybuje v rozmezí mezi 70 až 80%, ale rozhodně pro jednotlivé alergeny značně kolísá. Lepší výsledky zaznamenáme u inhalačních, zejména pylových alergenů, horší např. u latexu, potravinových alergenů, hmyzích alergenů a léků. Specifita těchto testů je velmi dobrá a dosahuje přibližně 95%.
Lze stanovovat také alergen-specifické protilátky třídy IgG4. Jejich význam pro diagnostiku alergií je omezený, využívají se spíše ke sledování procesu alergenové imunoterapie, při němž obvykle dochází k jejich vzestupu. Některé práce ukazují, že úspěšnost alergenové imunoterapie koreluje se vzestupem koncentrace alergen-specifických IgG4, ale jednoznačný konsenzus neexistuje.
Poznámky
Appendixy
Autorské poznámky
Jiřina Bartůňková