Datový Standard - DTD

Použití DTD pro definici datového standardu:

- pro datové soubory je použitý značkovací jazyk XML (jde o textové dokumenty)

- zajišťuje standardní způsob popisu struktury XML souboru

- doplňuje a upřesňuje textový popis

- poměrně přesná definice značek, struktury

- základní prostředek pro kontrolu struktury XML souboru

- DTD může být nahrazeno XML Schéma (v další verzi?)

Podrobněji viz dokument princip jazyků XML a XSL.

DTD může být součástí dokumentu, tak jak je tomu například u číselníků NČLP generovaných programem ČLP (SLP). Výhodou je snadné zajištění integrity informací (soubor si sám nese svoje DTD) ve správné verzi, apod. Nevýhodou je stálé opakování této informace. To nevadí u číselníků NČLP, které se vyskytují vždy právě jednou a jejich DTD je velmi jednoduché, v případě datových souborů DS by toto bylo nevhodné.

Pro datové soubory DS je zvolen způsob, kdy DTD je umístěno v externím souboru a datový soubor obsahuje jméno (a případně i celou cestu) k souboru DTD. DTD popisující datový standard svým rozsahem převyšuje velikost běžných datových souborů DS.

DTD je uloženo jen jednou a přísluší ke všem datovým souborům. Název a umístění DTD je v hlavičce každého datového souboru. Pokud je cesta (path) neuvedena, očekává se DTD na stejném místě (ve stejném adresáři) jako datový soubor.

<!DOCTYPE dasta SYSTEM "dasta.dtd" >

Budou-li datové soubory v několika adresářích, bude v takovém případě nutné mít v každém i příslušné DTD. Pokud je uvedena absolutní cesta, soubor se najde bez ohledu na umístění datových souborů. Buď jako cesta ve filesystému:

<!DOCTYPE dasta SYSTEM "f:/lab/dasta.dtd" >

nebo jako URL:

<!DOCTYPE dasta SYSTEM "http://server.firma.cz/lab/soubory/dasta.dtd" >

Odesílající systém (LIS, NIS) nemůže vědět, kde datové soubory skončí, takže pro přenos je prakticky použitelná pouze první varianta - bez uvedení cesty. Pak přijímající systém musí zajistit přítomnost DTD v dané lokaci nebo změnou hlavičky přijímaných souborů tento odkaz přesměrovat. Je možné po vstupní kontrole souboru (validaci) odkaz na DTD z hlavičky souboru vypustit nebo ”zakomentovat”.

Verze DS a DTD:

DTD představuje formalizovanou podobu textového popisu Datového standardu. Tak, jak je v průběhu vývoje datového standardu doplňován a opravován textový popis, je současně s tím upravováno DTD.

Aby bylo možné rozlišit jednotlivé změny, jsou verze číslovány nejen v záhlaví vlastního DTD, ale verzi odpovídá i název souboru. Pak je možné v datových souborech odkazovat přímo na potřebnou verzi DTD - například:

<!DOCTYPE dasta SYSTEM "ds020101.dtd" >

V případě jednoho úložiště datových souboru tak nedojde při aktualizaci (tj. nahrání poslední nebo prostě jiné verze DTD) ke ztrátě možnosti prohlížet datové soubory verzí předchozích.

Verze DTD distribuované na CD anebo prostřednictvím příslušného www.mzcr.cz jsou uváděny vždy všechny oficiálně vydané a navíc je vždy samostatně uváděna nejnovější platná verze (viz knihovna “DTD” a podknihovna “HISTORIE”).

Pro verze DTD distribuované na CD anebo prostřednictvím příslušného www.mzcr.cz, je zpracováván orientační popis změn, které jednotlivé verze přinesly - viz změny v popisu struktury bloků a souborů DS.