Položky NČLP týkající se stanovení specifických protilátek

Při popisu specifických protilátek a metod jejich stanovení je použit stejný přístup ke všem typům protilátek bez ohledu na původ příslušného antigenu. Tedy jak pro protilátky proti vnitřním antigenům (autoprotilátky), tak i pro protilátky proti vnějším antigenům (alergeny, antigeny mikrobů)

Systém

je jednoznačný a nečiní problémy. Naprostá většina položek popisuje stanovení specifických protilátek v plazmě (P) a séru (S). Stanovení v likvoru (CSF) a jiných systémech (kloubní punktát apod.) je spíše výjimečné.

Komponenta

• protilátky „celkové“ tj. bez určení třídy protilátek, které jsou vázány na procedury, jenž neumožňují rozlišení třídy protilátek (aglutinace včetně modifikací a komplement-fixační reakce)
• protilátky rozlišené podle jednotlivých tříd (IgM, IgG, IgA, IgE)

Ve všech procedurách se přítomnost protilátek prokazuje jejich vazbou na příslušný antigen, který jejich tvorbu vyvolal, proto je specifikace antigenu prakticky totožná s určením specificity protilátek. Přesnější specifikace antigenu přináší další informace a je žádoucí i z klinického hlediska a přidávání nových položek v budoucnu by mělo jít především tímto směrem.

Kód komponenty je tvořen podle následujících pravidel:

• první písmeno je vždy ”A” (antibody)
• několik dalších písmen (typicky čtyři) označuje příslušný antigen
• následuje ”A”, ”G”, ”M”, ”E”, které označuje příslušnou třídu, pokud chybí, položka označuje vyšetření bez rozlišení tříd protilátek.
• pokud je poslední písmeno ”T”, je výsledek vyšetření udáván v titru

Jednotka a druh veličiny

v praxi se používá celá paleta možností při sdělování výsledků

• kvalitativní – negativní, pozitivní
• semikvantitativní – negativní, +, ++, +++
• kvantitativní – výsledek je udáván v „jednotkách“ či „mezinárodních jednotkách“. Je třeba zdůraznit, že tyto „jednotky“ nejsou nijak standardizovány a ve skutečnosti mají charakter arbitrárních jednotek (přestože výrobci většinou prohlašují opak)

Položky NČLP popisující stanovení specifických protilátek jsou proto konstruovány tak, aby pokryly všechny výše popsané situace. Většinou je druh veličiny nastaven na “arbitrární koncentraci” a jednotky na “arbitrární jednotky” s tím, že je možno použít i hodnocení výsledku textovými zkratkami (křížky, pozitivní/negativní).

Pokud nejsou použity všeobecně uznávané jednotky, je sice uvedena příslušná škála, ta ale není vypracována a v položce je uvedeno “škálu nelze vypracovat na národní úrovni”. Předpokládá se, že si příslušná laboratoř v případě potřeby vypracuje potřebnou lokální škálu.

Všechny položky specifických IgE používají stejnou škálu.

Procedura

Položky jsou vypracovány pro běžně používané procedury. Pokud je v komponentě zohledněna třída protilátek, musí být použity jen ty procedury, které toto rozlišení umožňují.

Položky jsou často vypracovány jen pro jednu proceduru typu enzymové imunoanalýzy (odlišující technické detaily bývají nepodstatné) a další se vypracovávají jen v odůvodněných případech.