Abstrakt
GGT (gama-glutamyltransferáza) je membránově
vázaný enzym nacházející se ve tkáních, které se podílejí na absorpci a
sekreci. Vyskytuje se na luminálním povrchu membrány buněk žlučových cest,
čehož se využívá diagnosticky - stanovuje se jako tzv. biliární enzym
při podezření na cholestázu. Aktivita v séru se také významně zvyšuje při
chronickém poškození jater alkoholem.
Odkazy na jiné
relevantní dokumenty, další informace
Fyziologická
variabilita
Vyšší hodnoty mají novorozenci (v prvních 3 až 6
měsících; v pupečníkové krvi je aktivita GGT až desetinásobná), muži (v
dospělosti až 25krát vyšší než ženy) a obézní osoby.
V těhotenství aktivita GGT zvýšena není.
Patofyziologické
mechanismy ovlivňující koncentraci
Zvýšené hodnoty aktivity GGT v séru
1) jaterní
onemocnění
Ve zvýšené míře se
může GGT uvolňovat do krve při poruše permeability membrán nebo při nekróze
buněk (jako následek hypoxie nebo zánětu). Některé látky (např. ethanol,
žlučové kyseliny) také mohou při zvýšeném kontaktu s buněčnými membránami
svým detergentním účinkem enzym z membrány uvolňovat. V případě
cholestázy, kdy dochází ke zpětnému toku žluče, ještě přispívá vysoká
koncentrace GGT ve žluči (10krát vyšší než v plazmě) ke zvýšení aktivity
v séru. Adaptují‑li se hepatocyty na poškození (např. toxickými
látkami nebo probíhajícím nádorovým procesem), může dojít ke zvýšené syntéze
GGT de novo. Hepatocyty se v tomto případě chovají jako ve fetálním
období. K indukci syntézy dochází také při chronickém příjmu alkoholu, při
cholestáze a taterapeutickými dávkami některých léků (např. fenytoinu).
·
obstrukční
ikterus - aktivita je vždy zvýšena (průměrně 10krát); mírné zvýšení bývá i
u anikterických forem cholelitiázy a u akutní cholecystitidy
s ikterem; GGT/AST = 3 - 6 už druhý den po nástupu ikteru
·
akutní toxické
poškození jater - výše vzestupu odráží rozsah postižení (aminotransferázy
jsou mnohem méně zvýšeny), dochází k indukci syntézy GGT, aktivita
průměrně 10krát zvýšena; zvýšení nezpůsobují hormonální kontraceptiva ani
halothan
·
chronická
alkoholová toxická hepatitida - zvýšení asi 10krát, poměr GGT/AST = 6 umožňuje
odlišit alkoholovou formu od ostatních chronických forem hepatitidy; při
abstinenci během několika týdnů klesá
·
chronická
aktivní hepatitida - aktivita může být vyšší než aminotransferázy, ale ne tolik
jako u alkoholového poškození (GGT/AST = 1 - 3)
·
jaterní
cirhóza - nejvyšší aktivita je u primární biliární cirhózy (10krát zvýšená),
nižší u alkohol‑toxické, u posthepatické je jen mírné zvýšení
(1,5krát); GGT/AST umožňuje diferenciaci: 3 - 6 při alkohol‑toxické,
hodnoty 6 a více svědčí pro primární biliární cirhózu
·
steatóza jater
- aktivita zvýšena 2 i vícekrát, aminotransferázy jsou normální nebo jen
nepatrně zvýšeny
·
akutní virová
hepatitida - zvýšení 2 - 5krát, výraznější zvýšení je známkou cholestázy,
pokles GGT po 3. týdnu je pomalejší než u aminotransferáz, normalizace do 8. až
12. týdne je známkou vyléčení
·
jaterní
metastázy ‑ vzestup aktivity je podmíněn více rychlostí vzniku metastáz,
než jejich velikostí nebo lokalizací
·
infekční
mononukleóza - asi 2krát vyšší aktivita; je známkou probíhající hepatitidy
2) ostatní příčiny
·
karcinom
pankreatu - zvýšení 5 - 15krát, výraznější při obstrukci
·
hyperthyreoidismus
Snížené hodnoty aktivity GGT v séru
·
hypothyreoidismus
Přímé následky abnormálních koncentrací
Geneticky podmíněná
nedostatečnost GGT je příčinou glutathionurie.
Referenční intervaly
věk |
aktivita v séru (µkat/l) |
do 6 týdnů |
0 - 6,28 |
do 1 roku |
0 - 2,19 |
do 15 let |
0 - 0,80 |
nad 15 let - ženy |
0 - 1,10 |
nad 15 let - muži |
0 - 1,77 |
Omezení stanovení
Stabilní 7 dní při 22 °C, 1 měsíc při 4 °C, 1 rok při -20 °C.
Nevadí hemolýza ani delší kontakt séra
s erytrocyty.
Léčba phenytoinem nebo phenobarbitalem může
aktivitu GGT zvyšovat.
Znaky analytické
metody
Doporučené rutinní metody stanovení: IFCC metoda
pro 37 °C/ECCLS/DGKCh 94 new
(různá označení pro stejnou metodu). Toleranční limit EHK: 21 %, CV % pro VKK:
7 %, teoretický toleranční limit: 39,0 %. Všechny metody s nerozpustným
substrátem jsou nedoporučené. Certifikovaný referenční materiál je zatím
nedostupný.
Stanovení aktivity GGT dle IFCC je založeno na
měření přírůstku absorbance reakční směsi při 410 nm. Jako substrát se používá
L-g-glutamyl-3-karboxy-4-nitroanilid.
GGT katalyzuje přenos g-glutamylu na
glycylglycin, který současně slouží jako pufr. Při reakci se uvolňuje žlutý
5-amino-2-nitrobenzoát.
Použití pro klinické účely
GGT je stanovován jako
tzv. biliární enzym, jehož aktivita se nejvíce zvyšuje u obstrukčních jaterních
chorob. Je specifičtější pro jaterní onemocnění než ALP (alkalická fosfatáza),
která se také používá jako test na cholestázu. Narozdíl od ALP se GGT během
růstu v dětském věku nemění (vyšší hodnoty jsou pouze u dětí do 1
roku), nenachází se v kostech (tj. nezvyšuje se u osteopatií). Současným
vyšetřováním ALP a GGT lze tedy také rozeznat kostní nebo hepatobiliární původ
zvýšení ALP.
GGT se nezvyšuje u
onemocnění svalů jako AST. Pro obstrukční ikterus je specifičtější než
transaminázy (ALT a AST ).
Stanovení je také užitečné pro diagnózu
chronického jaterního poškození alkoholem, i když u některých těžkých
alkoholiků vysokou aktivitu GGT nenalézáme.
Literatura
Racek, J. et al:
Klinická biochemie, 1. vydání. Galén, Praha, 1999. ISBN 80-7262-023-1.
Karolinum, Praha, 1999. ISBN 80-7184-971-5
Jacobs, D. S.
(editor): Laboratory Test Handbook, 3rd ed. with Key Word Index.
Lexi-Comp Inc., Hudson, 1994. ISBN 0-916589-12-9
Masopust, J.: Klinická biochemie. Požadování a
hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998. ISBN 80-7184-649-3
Schneiderka, P. a kol.: Kapitoly z klinické
biochemie. Karolinum, Praha, 2000. ISBN 80-246-0140-0
Chromý, V., Fischer, J.: Analytické metody
v klinické chemii. Masarykova univerzita, Brno, 2000. ISBN 80-210-2363-5
Friedecký, B.; Kratochvíla, J.: Udělování
certifikátu o úspěšnosti klinické laboratoře v systému externího hodnocení
kvality. Klin. Biochem. Metab., 9 (BCB 30), 2001, č. 2, s. 73 - 77. ISSN
1210-7921
Autorské poznámky
Vladimíra Kvasnicová (listopad 2001)
recenze Jaroslav Racek