Abstrakt
Koncentrace bilirubinu v séru závisí hlavně
na míře odbourávání hemoglobinu z erytrocytů, schopnosti jater vychytat
bilirubin z krve a vyloučit jej do žluče. Patologické jsou zvýšené
koncentrace bilirubinu (hyperbilirubinémie), zvýšení nad 43 umol/l způsobuje
žluté zbarvení kůže a sliznic (ikterus). Příčina může být prehepatální (zvýšená
hemolýza), hepatální (poškození jater) nebo posthepatální (cholestáza).
Vyskytují se i vrozené poruchy metabolismu bilirubinu, fyziologicky bývá jeho koncentrace
zvýšena u novorozenců. V séru se nejčastěji stanovuje celkový
bilirubin, který je tvořen třemi frakcemi: nekonjugovaným (tzv. nepřímým)
bilirubinem, konjugovaným + delta-bilirubinem (= přímý bilirubin). Fyziologicky
se v séru nachází hlavně nekonjugovaný bilirubin, který je vázán na
albumin a nevylučuje se proto močí. Poruchy na různé úrovni metabolismu
bilirubinu vedou k různému zvýšení koncentrace jednotlivých frakcí,
patologicky se bilirubin nebo produkty jeho odbourávání (urobilinoidy) vyskytují
i v moči. Stanovení koncentrace se provádí nejčastěji pomocí diazotační
reakce za vzniku barevného azobilirubinu, který se stanovuje fotometricky.
Odkazy na jiné relevantní dokumenty, další informace
Fyziologická variabilita
Zvýšenou koncentraci bilirubinu mají novorozenci
(fyziologický novorozenecký ikterus). Tvorba bilirubinu z hemoglobinu
rozpadlých erytrocytů (75 %) nebo neefektivní erytropoézy a tkáňových
hemoproteinů (25 %) je u nich dvakrát vyšší než u dospělých: mají kratší
životnost a tím zvýšený rozpad erytrocytů, vyšší obsah hemoglobinu, méně
bilirubinu je vychytáváno játry (méně ligandinu), v hepatocytech nedochází
k dostatečné konjugaci (nízká aktivita UDP-glukuronytransferázy) a vylučování
bilirubinu do žluče, současně probíhá větší zpětná resorpce bilirubinu ze
střeva (chybí bakterie, vyšší aktivita beta-glukuronidázy). Fyziologická
hyperbilirubinémie vrcholí 3. až 5. den po porodu, vymizí 11. až 12. den.
Po běhu na velkou vzdálenost se koncentrace
bilirubinu zvyšuje přibližně o 4.3 mmol/l. Prolongované lačnění (více než 24 hodin) může zvýšit bilirubinémii
až o 240 % (zejména však u pacientů s Gilbertovým syndromem). Nižší
koncentrace se nacházejí v těhotenství.
Patofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraci
Zvýšená
koncentrace (hyperbilirubinémie):
Hyperbilirubinémie se klasifikují podle typu
bilirubinu, jehož koncentrace je zvýšena:
Podle toho, na které úrovni došlo k poruše
metabolismu bilirubinu, rozlišujeme příčiny hyperbilirubinémie:
· korpuskulární
hemolytické anémie (např. thalasémie, srpkovitá anémie, vrozená sférocytóza,
deficit glukóza-6-fosfátdehydrogenázy) – hyperbilirubinémie se vyskytuje pouze
pokud hemolýza překročí 5 % (normální je 0.8 %), koncentrace bilirubinu bývají
zřídka vyšší než 85 mmol/l; je-li u
chronických hemolytických anémíí koncentrace bilirubinu vyšší, je pravděpodobné
poškození jater
· extrakorpuskulární
hemolytické anémie (např. hemolýza po transfuzi, autoimunitní nebo indukovaná
medikací, dyserytropoetická anémie) – zvýšení bilirubinu bývá do 103 mmol/l
· novorozenecká
žloutenka (icterus neonatorum) – postihuje 60 až 70 % ze všech donošených
novorozenců a všechny předčasně narozené
· hemolytická nemoc
novorozence (morbus haemolyticus neonatorum) – Rh nebo ABO inkompatibilita
· transfuze krve u
nedonošených dětí – nedonošení s porodní hmotností pod 1250 g
vykazují nárůst bilirubinu 24 mmol/l během prvních 10 dnů po transfuzi, u nedonošených nad 1250 g
je nárůst 10 mmol/l
· primární zkratová
hyperbilirubinémie (bilirubin vzniká přímo z hemoglobinu v kostní
dřeni následkem defektní erytropoézy), obvykle se klinicky nemanifestuje před
pubertou
· hyperbilirubinémie po
operaci srdce
· městnavá srdeční vada
· resorpce velkých
hematomů
· infekce (např.
malárie)
a) hepatocelulární
ikterus - nedostatečné vychytávání a poruchy metabolismu bilirubinu
v jaterní buňce
· akutní virové
hepatitidy – bilirubin vzrůstá později než aminotransferázy, zvýšení přetrvává
přibližně 3 týdny s maximem většinou během druhého týdne po nástupu
ikteru; poměr nekonjugovaný k celkovému je přibližně 0,5; asi 50 % případů je anikterických,
u dětí je ikterus méně častý než u dospělých; typ A: středně až
značně zvýšený celkový bilirubin, zřídka nad 342 mmol/l, typ B: značné zvýšení, u 20 % případů nad 342 mmol/l, typ C: ikterický průběh přibližně u 25 %
případů, celkový bilirubin 85 až 257 mmol/l, typ D: obdoba typu B, typ E: obdoba typu A, při vážném poškození
koncentrace nad 342 mmol/l;
u hepatitidy způsobené virem Epstein-Barrové: příležitostně až 342 mmol/l; cholestatický průběh virové hepatitidy:
vždy nad 170 mmol/l, trvá 5 až 6 týdnů
· chronická virová
hepatitida – v inaktivní fázi onemocnění bez hyperbilirubinémie,
v aktivní fázi střední zvýšení (až 85 mmol/l)
· autoimunitní
hepatitida – celkový bilirubin 34 až 171 mmol/l
· akutní alkoholem
indukovaná hepatitida – celkový bilirubin vyšší než 34 mmol/l, AST > ALT; čím vyšší je bilirubinémie, tím horší prognóza
· hypoxická (ischemická)
hepatitida – koncentrace celkového bilirubinu dosahují 342 mmol/l a více
· toxická poškození
jater (např. otrava halogenovanými uhlovodíky nebo amanitinem)
· cirhózy - především ve
stádiu kompenzace (u biliární cirhózy je zvýšen hlavně konjugovaný bilirubin);
poměr přímý / celkový bilirubin je 0,3 až 0,6; koncentrace kolem 25 mmol/l i více, u aktivních forem je někdy
nepřímý bilirubin vyšší než přímý
· hepatocelulární
karcinom, jaterní metastázy; hladina bilirubinu slouží jako prognostické
kritérium
· selhání jater
· jaterní absces
(pyogenní)
· deficience a1-antitrypsinu
· steatóza jater –
zvýšení u 20 % případů (pod 26 mmol/l)
b) porušená konjugace
v glukuronyltransferázovém systému
· novorozenecká
žloutenka
· Gilbertův syndrom
(benigní defekt tvorby UDP-glukuronyltransferázy)
· kongenitální
nehemolytická hyperbilirubinémie (Criglerův-Najjarův syndrom)
· familiární pasážní
hyperbilirubinémie novorozenců (inhibiční faktor glukuronyltransferázy
z mateřské plazmy u kojených)
· pregnandiolová
hyperbilirubinémie u kojených mezi 9. a 27. dnem (stoupá pregnandiol
v mléce matek a inhibuje glukuronyltransferázu)
c) porucha vylučování
primárními žlučovody
· Dubinův-Johnsonův
syndrom (tmavý pigment v játrech)
· Rotorův syndrom (bez
pigmentu)
· cholangiolitida
(cholangitida)
· cholestáza po
estrogenech
· benigní návratná
intrahepatální cholestáza (Summerskillův-Walsheův-Tygstrupův-Sherlockův
syndrom)
· maligní neoplazma
intrahepatálních žlučovodů
· obstrukce kamenem,
nádorem žlučových cest, žlučníku a pankreatu; při úplném uzávěru žlučových cest
začne koncentrace bilirubinu stoupat až po latenci trvající 3 až 7 dní: nárůst
17 až 51 mmol/l za den až na
hodnoty 257 až 428 mmol/l koncem druhého
týdne; vzrůst je pomalejší než u akutní hepatitidy, zřídka překročí 513 mmol/l, vyšší hodnoty ukazují na komplikace (např.
renální insuficienci, infekci, hemolýzu); poměr přímý / celkový bilirubin je
větší než 0,7 (+ vysoké ALP a GGT)
· záněty žlučových cest
a žaludku
· pankreatitidy (edém
hlavy pankreatu)
Přímé následky abnormálních koncentrací
Hyperbilirubinémie nad 68 mmol/l (u
novorozenců a kojenců) a nad 43 mmol/l (u
starších dětí a dospělých) klinicky způsobuje žloutenku (ikterus) - dochází ke
žlutému zbarvení kůže a sliznic.
V případě zvýšení konjugovaného bilirubinu
při úplné obstrukci žlučových cest nedochází k tvorbě urobilinoidů, neboť
se bilirubin nevylučuje žlučí do trávicího traktu. Následkem je acholická,
šedavě zbarvená stolice. Konjugovaný bilirubin se filtruje v ledvinách,
následkem je bilirubinémie.
Při nekonjugované hyperbilirubinémi (zvláště
spojené s acidózou a nedostatkem volného albuminu) může dojít
k akumulaci bilirubinu v centrálním nervovém systému a jeho následnému
poškození (kernikterus, bilirubinová encefalopatie): hydrofóbní bilirubin se
rozpouští v membránových lipidech, poškozuje permeabilitu membrán,
membránový transport a ovlivňuje tak neuronální regulační mechanismus.
Předpokládá se, že též rozpojuje oxidativní fosforylaci v mitochondriích.
Pro výskyt kernikteru u novorozenců neexistuje cut-off limit pro bilirubin;
k jeho vývoji přispívá předčasný porod, hemolýza, intrakraniální krvácení,
hypoxie, sepse, acidóza a hypoalbuminémie.
Bilirubinalbuminový komplex nepoškozenou
hematoencefalickou bariérou neproniká.
Pozdní hyperbilirubinémie je prognosticky špatným
znamením, neboť jaterní parenchym si schopnost vylučovat bilirubin zachovává až
do těžkého poškození. Izolovaná hyperbilirubinémie bez klinických příznaků a
zvýšení hodnot jiných testů má obvykle benigní charakter (kongenitální
hyperbilirubinémie). Izolované zvýšení nekonjugovaného bilirubinu obvykle
nepřesahuje 68 mmol/l, vyšší zvýšení
vždy znamená poruchu hepatobiliárního systému.
Referenční intervaly
Celkový
bilirubin:
věk |
koncentrace mmol/l |
0 – 1 den |
34 - 103 |
0 – 2 dny |
103 – 171 |
3 – 5 dní |
68 – 137 |
1 – 15 roků |
3,4 – 17,1 |
15 – 99 roků |
3,4 – 17,1 |
Konjugovaný
bilirubin:
věk |
koncentrace mmol/l |
0 – 99 roků |
0 - 3,4 |
Interference in-vivo
Omezení stanovení
Stabilita:
Vzorky nutno chránit před světlem, účinkem
intenzivního slunečního záření dochází k poklesu koncentrace až o 30 % za
1 hodinu.
Při fototerapii novorozenců dochází
k izomeraci nekonjugovaného bilirubinu za vzniku tzv. fotobilirubinů,
které mají jinou reakční kinetiku a mohou zvyšovat výsledky stanovení
konjugovaného bilirubinu (při použití diazo reakce), stanovení celkového
bilirubinu neovlivňují. Vznikají už po čtyřhodinové aplikaci světla a mohou
tvořit 20 až 35 % celkového bilirubinu. Jsou ve vodě rozpustné, netoxické a
vylučují se játry do žluče v nekonjugované formě.
Klasifikace bilirubinu na bilirubin přímý a
bilirubin nepřímý není dostatečná. Jako přímo-reagující bilirubin, tj. bez
přidání akcelerátoru, reaguje ihned nejen konjugovaný bilirubin, ale i
delta-bilirubin, nekonjugovaný bilirubin reaguje částečně také, ale velmi
pomalu. Delta-bilirubin je kovalentně vázaný na albumin a má proti
konjugovanému bilirubinu, který je filtrován v ledvinách, mnohem delší
poločas (19 dní). Proto je nutno stanovovat pouze koncentraci volných
konjugovaných bilirubinglukuronidů, nikoli veškerý přímo-reagující bilirubin.
Jako nepřímý bilirubin se označuje hodnota získaná odečtením přímého bilirubinu
od bilirubinu celkového, ale tato hodnota není rovna celé frakci
nekonjugovaného bilirubinu.
Použití ve výpočtech a odvozených parametrech
Znaky analytické metody
V séru lze stanovit různé frakce bilirubinu:
Většina metod stanovení bilirubinu (celkového nebo
pouze jeho konjugátů s kyselinou glukuronovou) vychází z reakce s diazotovanou kyselinou
sulfanilovou (diazotace). Stanovení dle Doumase vychází z původní
metody dle Jendrassika a Grófa. Produktem reakce je barevný azobilirubin, který
je při slabě kyselém a neutrálním pH červený, v silně kyselém pH a v
bazickém prostředí modrý; stanovuje se fotometricky.
V přítomnosti akcelerátoru (směs kofeinu,
octanu sodného a benzoanu sodného) dochází k uvolnění nekonjugovaného
bilirubinu z vazby na albuminu a stanoven je tak celkový bilirubin. Bez
akcelerátoru reaguje pouze konjugovaný bilirubin (rozpustný ve vodě) spolu
s delta-bilirubinem (bilirubin kovalentně vázaný na albumin) =
s diazočinidlem přímo-reagující bilirubin (tzv. přímý bilirubin). Produkt
diazotace bez akcelerátoru se stanovuje po určité krátké době, která stačí
k diazotaci přímých forem bilirubinu (většinou 10 minut), zastavením
průběhu reakce kyselinou askorbovou (dojde k rozložení diazoniové soli
potřebné pro kopulaci). Bilirubin nekonjugovaný musí být nejprve uvolněn
z vazby na albuminu a solubilizován akcelerátorem; proto se označuje jako
tzv. nepřímý bilirubin. Přidáním alkalického roztoku pufru (NaOH s vínanem
sodno-draselným) po proběhlé diazoreakci se fotometricky měří modře zbarvený
azobilirubin (zeleně zbarvený roztok).
Další možností stanovení bilirubinu je enzymové stanovení přes biliverdin (dle
Doumase): bilirubin je oxidován bilirubinoxidázou (BOX) na zelený biliverdin.
Měří se pokles absorbance při 424 - 465 nm kineticky po dobu 5 minut. Přímý
bilirubin se stanovuje při pH 4,5; celkový po přidání akcelerujících detergentů
při pH 8,5.
Stanovení
přes biliverdin po oxidaci kyselinou vanadičnou: bilirubin je
oxidován na biliverdin, absorbance se měří dvoubodově, a to před oxidací a po
oxidaci, která je ukončena během 3 minut. Stanovovat lze celkový i přímý
bilirubin, celkový bilirubin se stanovuje s kationaktivním detergentem
jako akcelerátorem (cetyltrimetylamoniumbromid).
U novorozenců (neinterferují karoteny) lze použít přímé spektrofotometrické stanovení při
dvou vlnových délkách: 454 a 540 nm (bilirubinometry), avšak jen do koncentrace
300 mmol/l.
Pro celkový bilirubin je referenční metodou
Doumasova-Perryho metoda.
Certifikovaný referenční materiál: neexistuje
Doporučené rutinní metody stanovení:
Jendrassikova-Grófova metoda, fotometrické metody s DCA a DPD
Toleranční limit EHK: 21 %, CV % pro VKK: 7 %,
teoretický toleranční limit: 36 %
Ekonomické náklady
Použití pro klinické účely
Stanovení koncentrace různých frakcí bilirubinu se
používá k určení diagnózy, diferenciální diagnózy a hodnocení průběhu
žloutenky (ikteru). Současně se stanovují žlučová barviva v moči.
Diferenciální diagnóza ikteru:
Stanovuje se celkový a konjugovaný bilirubin,
poměr konjugovaný / celkový bilirubinu, poměr LD / AST, aktivita enzymů ALT,
GGT a ALP.
1) prehepatální ikterus
2) hepatální ikterus
3) posthepatální ikterus
4) chronické kongenitální hyperbilirubinémie
Kritéria novorozenecké patologické
hyperbilirubinémie:
Literatura
Masopust, J.: Klinická biochemie. Požadování a
hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998. ISBN 80‑7184‑649‑3
Racek, J. et al: Klinická biochemie, 1. vydání.
Galén, Praha, 1999. ISBN 80‑7262‑023‑1. Karolinum, Praha,
1999. ISBN 80‑7184‑971‑5
Thomas, L.: Clinical Laboratory Diagnostics: Use
and Assessment of Clinical Laboratory Results. TH-Books-Verl.-Ges.,
Frankfurt/Main, 1998. ISBN 3-9805215-4-0
Chromý, V., Fischer, J.: Analytické metody
v klinické chemii. Masarykova univerzita, Brno, 2000. ISBN 80‑210‑2363‑5
Friedecký, B.; Kratochvíla, J.: Udělování
certifikátu o úspěšnosti klinické laboratoře v systému externího hodnocení
kvality. Klin. Biochem. Metab., 9 (BCB 30), 2001, č. 2, s. 73 ‑ 77.
ISSN 1210‑7921
Poznámky
Appendixy
Autorské poznámky
Vladimíra Kvasnicová (listopad 2004)