Abstrakt
Kvalitativní a semikvantitativní stanovení glukózy v moči testačním proužkem. Uvedeny analytické parametry metody a patofyziologie zvýšených hodnot glukózy.
Odkazy na jiné relevantní dokumenty, další informace
Návod na chemické vyšetření moče
Fyziologická variabilita
Maximální tubulární resorpce (tzv. renální práh pro glukosu) je udávána kolem 0,16 - 0,18 g/l, tj. 9 - 10 mmol/l. Po překročení těchto hodnot glykémie se objeví při normální funkci ledvin glukóza v moči. Jako hranice tzv. fyziologické glykosurie je udávána hodnota 150 mg/l (0,15 g/l, tj. 0,8 mmol/l). Jako fyziologickou lze označit přechodnou alimentární glykosurii při požití velkého množství koncentrovaných sacharidů.
Další údaje u normálních osob:
- množství profiltrované a resorbované glukózy při normální glykémii je 0,7 mmol/min
- maximální kapacita zpětné resorpce: 1,7 mmol/l. Při renální glykosurii je snížena.
- fyziologická glykosurie: 1 mmol/24 hod (0,01 % profiltrovaného množství)
Přímé následky abnormálních koncentrací
Glykosurie svědčí vždy pro hyperglykémii a glykosurie nalačno je patognomonická pro diabetes mellitus, pokud pomineme vzácné příčiny renální (tubulární glykosurie).
Vysoká glykosurie vede k osmotické diuréze a je primární příčinou polydipsie ev. hyperosmolárního stavu, provázejícího dekompenzovaný diabetes mellitus. Extrémní situací je hyperosmolární hyperglykemické neketoacidotické kóma u diabetiků II. typu.
Vysoké ztráty glukózy močí (až přes 100 g/den) vedou mimo poruchy ve vodním a minerálovém hospodářství také ke katabolismu pro ztrátu neutilizované energie.
Znaky analytické metody
Principem vyšetření je kombinace dvou enzymů a indikátoru na nylonových vláknech detekční zóny. Jde o použití spřažené reakce glukózooxidázy/peroxidázy, kde přenosem vzniklého peroxidu se mění žlutá barva indikátoru na zelenou.
Pokud není uvedeno jinak, platí pro COMBUR 10 TEST M (Roche) i GLUKOPHAN new (Lachema)
Mez stanovitelnosti - středy pásem vizuální i fotometrické škály jsou do do 0,5 g/l, tj. do 2,8 mmol/l - jako negativní, žluté zbarvení), 1,0 g/l, tj. 5,5 mmol/l, 3,0 g/l, tj. 17 mmol/l a 10 g/l a více, tj. 56 mmol/l a více, temně zelené zbarvení
GLUKOPHAN new (Lachema) : škála při vyhodnocení po 60 s: normál – 2,8 – 5,5 – 17 – 55 mmol/l
Mez detekce - je při fotometrickém hodnocení asi 0,4 g/l, tj. 2,2 mmol/l, pokud moč neobsahuje askorbát. Vyšetření je tedy dostatečně senzitivní.
Analytická citlivost - je zřejmé, že většina typů proužků deteguje každý patologický výskyt glukózy v moči, pokud pomineme výjimečné arteficiální pozitivity. Proužky COMBUR i GLUKOPHAN new nedávají pozitivní reakci při přítomnosti jiných sacharidů a nejsou falešně pozitivní při přítomnosti askorbátu. Pro diabetiky jsou určeny také speciální proužky s různým rozsahem citlivosti dvou škál pro glykosurii a tedy s přesnějším stanovením stupně glykosurie (od 0 do 5 g/l). Navíc mají detekční zónou pro ketolátky, např. firma Roche nabízí Diabur-Test a Keto-Diabur-Tes, Lachema pak DIAPHAN .
Specifita - je dána detekcí pouze přítomnosti glukózy (na rozdíl od dřívějších chemických reakcí stanovujících všechny redukující cukry a jim podobné sloučeniny). V případě podezření na neglukózovou glykosurii (sacharidurii) např. u novorozenců je nutné moč vyšetřit orientačně klasickými chemickými metodami (Benediktova zkouška s CuSO4 a citrátem sodným v alkalickém prostředí, která je ale podstatně méně citlivá) a k upřesnění využít složitější specifické metody. Vyšetření ovlivňuje především přítomnost askorbátu (při vysokém přívodu vitaminu C, jehož normální hodnoty v plasmě jsou asi 10 mg/l, tj. 55 umol/l).
Interference je významná jen při rozlišování nízkých (prahových) hodnot glykosurie (pod 0,1 g/l, tj. 5,5 mmol/l). Proto by pacient neměl užívat preparáty s C vitaminem asi 16 hodin před vyšetřením. Stejně to platí o některých léčivech (salicyláty). Falešně pozitivní reakce vzniknou při přítomnosti oxidujících detergentů ve sběrné nádobě, která nebyla dobře vypláchnuta. Naopak nevadí přítomnost ketolátek (pro proužky Lachema ale uvádí Masopust, 1990 interferenci kyseliny acetoctové nad 5 g/l) a změn pH, pokud moč nebyla dodatečně acidifikována.
Analytická spolehlivost - fotometrické reflexní hodnoty (% rem.) jsou rozloženy podobně jako u jiných analytů na proužku. Začínají od 65 % a cut-off první pozitivity je na 58,5 % rem. Při hodnocení fotometrické a kvantitativní metody v citované multicentrické studii (10) byly v daných pásmech dosaženy shody 88,4 resp. 98,7 % dle hlavní resp. postranních diagonál. Porovnání fotometrického vs. vizuálního hodnocení mělo obě hodnoty nad 90 % shody.
Použití pro klinické účely
Obvykle je maximální kapacita tubulární resorpce (tzv. renální práh) pro glukózu udávána při glykémii kolem 9 - 10 mmol/l (1,6 - 1,8 g/l). U déletrvajícího diabetu a především při diabetické nefropatii může dojít k alteraci této prahové hodnoty tj. jejímu mírnému zvýšení tj. glukosa v moči se nemusí při těchto hodnotách glykémie nezbytně prokázat. Naopak při normálním tubulárním resorpčním maximu může někdy dojít k přechodné malé glykosurii při excesivním příjmu sacharidů i u zdravých osob.
Další možností diferenciální diagnostiky glykosurie je porucha tubulárních funkcí. Ta je dána metabolickými (enzymatickými) defekty, kdy nalezneme zpravidla i aminoacidurii a další odchylky. Renální glykosurie se přechodně objevuje také v graviditě a nemusí nutně znamenat nástup diabetu, i když tyto těhotné ženy je nutné dispenzarizovat. Glykosurie může provázet těžší renální insuficienci.
V zásadě rozlišujeme:
A) Glykosurii bez hyperglykémie
- těhotenství (někdy s laktosurií)
- renální glykosurie
- vrozené metabolické vady (Fanconi sy)
- nefrotoxické látky (CO, Pb, sublimát)
B) Glykosurie s hyperglykémií
- diabetes mellitus
- transientní alimentární glykosurie
- afekce CNS ( zvýšený nitrolební tlak - iktus, tumory, trauma)
- endokrinopatie (hyperkortisolismus, feochromocytom)
- někdy u hypertyreózy
- v kritických stavech
- při určitých typech anestézie
Literatura
1. Colombo, J.P., Peheim, E.: s. 53 - 85. In: Klinisch-chemische Urindiagnostik. Ed. Colombo J.P., LABORLIFE Verlaggemeinschaft.
2. Urinanalysis with test from Boehringer Mannheim. Firemní tisk.
3. Gambke, B. etal.: Miditron Multicenter Evaluation - Workshop. Klin. Lab. 40, 1994, s. 262-268
4. Masopust, J.: Požadování a hodnocení biochemických vyšetření.I.část. Zdravotnické aktuality 216, Avicenum 1990.
5. Nejedlý, B., Tobiška, J., Zahradníček, L.: Základní a morfologické vyšetření moče. Účelová publikace ministerstva zdravotnictví ČSR 1988
6. Friedecký, B., Kratochvíla, J., Budina, M.: Kontrolní cyklus SEKK k posuzování jakosti vyšetřování moče diagnostickými proužky. 13/96. FONS, leden 1996, s. 13 - 16
7. Ravel R.: Clinical laboratory medicine: Clinical application of laboratory data. Year Book Med.Publish. Inc., 1989. Chapter 12: Urinanalysis. s.153 - 174
Autorské poznámky
Revize 9. 9. 1997, Zdeněk Mašek
WIN revize a doplnění 3. 6.1999, Gustav Louženský