Abstrakt
Morfologický popis krystalů nelézaných za fyziologických i patologických stavů v močovém sedimentu.
Pro úplnost jsou uvedeny i popisy vzácně se vyskytujících krystalů.
Odkazy na jiné relevantní dokumenty, další informace
Fyziologická variabilita
Krystaly vznikají při precipitaci solí různého chemického složení za vhodných podmínek (iontová síla, pH), často na bázi jiných nukleačních (morfologických) komponent.
Jejich nález je dán rozpustností dané látky vzhledem k aktuálnímu pH. V kyselé moči se zpravidla vyskytují uráty, v alkalické fosfáty. Většina krystalů je snadno identifikovatelná morfologicky, problémy mohou však činit amorfní formy urátů a/nebo fosfátů. Zde pomůže polarizační mikroskop, který na základě optických vlastností krystalů pomůže při morfologickém rozlišení.
Hlavní druhy krystalů v kyselé moči:
- kyselina močová – žluté až okrové průhledné krystaly nebo drůzy, často zbarvené krevním barvivem do červena. Existují ve velké variabilitě krystalických tvarů (kosočtverce, soudky, rozety, šestiboké destičky, jehlice atd.). V polarizovaném světle jsou silně světlolomné a polychromatické.
- amorfní uráty - nepatrné bezbarvé až tmavé granule, většinou ve shlucích. Větší kvanta (vypadlá většinou po delším stání moče, zejména v chladu) mohou maskovat ostatní významné elementy v moči. Mizí po alkalizaci moče. V polarizovaném světle jsou silně světlolomné.
- šťavelan vápenatý – dihydrát (WEDDELLIT) častý výskyt při velmi širokém rozpětí pH. Téměř výhradně se vyskytuje ve formě bezbarvých bipyramid – oktaedrů (“psaníčka”) různé velikosti. Významný je nález velkých krystalů a/nebo agregátů.
šťavelan vápenatý – monohydrát (WHEWELLIT), méně častý nález drobných bezbarvých krystalů
ve tvaru ovoidů, “činek”, elipsoidů či bikonkávních krystalů..
- cystin - tenké, šestiboké destičky s nepravidelnými stranami, vyjímečně i ve tvaru rozet. Vylučují se z moče při pH < 5 (zejména po ochlazení) a vždy jsou známkou významné metabolické poruchy s vysokou incidencí litiázy.
- tyrosin, leucin - zřídka se vyskytující aminokyseliny u těžkých jaterních selhání.. Tyrozin tvoří jehličkovité agregáty uspořádané do svazečků či rozet, leucin pak hnědavě zbarvené ”olejovité” kulovité útvary s koncentrickým vrstvením.
- cholesterol - vyjímečný nález tenkých šikmě deskovitých krystalů u nefrotických syndromů, téměř vždy spolu s tukovými kapénkami
krystaly v alkalické moči
- fosfáty - calcium fosfát dihydrát (BRUSHIT) se vyskytuje v neutrálních až mírně kyselých močích v podobě jehličkovitých rozet nebo hranolů, které jsou polarizačně aktivní. Deskovité formy však nikoliv.
- STRUVIT - triplefosfát - (fosforečnan hořečnato amonný . 6H20 ) – průhledné hranolovité krystaly, zpravidla ve tvaru víka od rakve , někdy i se špičatým zakončením, vzácněji ve formě trapezoidu. Velmi obvyklý nález v močích při infekci močových cest.
- amorfní fosfáty – mikroskopicky v procházejícím světle téměř identické s amorfními uráty, v polarizovaném světle však na rozdíl od urátů se chovají pseudoizotropně, tj nepolarizují světlo. Nemají větší diagnostický význam, mohou však svým množstvím zastřít přítomnost jiných elementů v moči
- urát amonný -žlutavé až nahnědlé drobné kulovité útvary, patří mezi vzácnější nálezy.
vzácné krystaly
- bilirubin žlutohnědé jehličky, granulky nebo destičky vzácně u pacientů se žloutenkou
- urát sodný - jedličky či jednoklonné hranoly bez většího diagnostického významu
- metabolity léků
Patofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraci
Příčinou závažné krystalurie, která může vést k manifestní urolitiáze, jsou většinou metabolické poruchy (hyperkalcemie, hyperurikemie, hyperoxalurie,hyperkalciurie, hypercystinemie aj.). Dalším faktorem vzniku krystalů jsou močové infekce.
Omezení stanovení
Nález krystalurie nemá - kromě cystinových krystalů a častějšího nálezů tripelfosfátu při močových infekcích - význam pro predikci nebo diagnostiku urolithiázy
Znaky analytické metody
Zmnožení krystalů - krystalurie se hodnotí semikvantitativně v jednoduché slovní škále tj. ojediněle přítomny, četné, velmi četné a záplava.
Použití pro klinické účely
Běžně se morfologicky rozlišují krystaly tripelfosfátové (Struvit - fosforečnan hořečnato-amonný hexahydrát; vznikající v infikované moči v alkalickém prostředí), kyselina močová-uráty, oxaláty, někdy i další typy krystalů dle morfologických tabulek. Opakovaný nález, popřípadě nález krystalických agregátů (mikrolitů) může být někdy podkladem k vyšetření dispozice k urolitiáze. Jen výjimečně má nález krystalů významnější výpovědní hodnotu, jako je tomu u cystinových krystalů.
Kvalitativní nález krystalurie se až na výjimky (cystinové krystaly) nepovažuje za podstatný při hodnocení dispozice k urolitiáze či určení jejího typu. Zde je rozhodující analýza případného močového konkrementu. Častý nález krystalů určitého typu ale může podezření na konkrétní metabolickou příčinu naznačit (uráty, někdy oxaláty), i když tvorba konkrementů je vedle zvýšené koncentrace dané anorganické složky podmíněna množstvím dalších faktorů. U infikovaných močí vznikají často krystaly tripelfosfátu. Při selhání jater lze někdy prokázat krystaly leucinu a tyrosinu. U těžkých lézí ledvin lze vyjímečně nalézt krystaly cholesterolu spolu s tukovými kapénkami.
Obecně je význam nálezu krystalů malý, resp. pouze doplňkový. Při vzniku urolitiázy záleží totiž nejen na koncentraci soli v tubulární moči, ale i mnoha dalších přídatných faktorech. Drť a hlen jsou amorfní součásti moče, jejichž nadměrné množství často vadí přípravě nebo odečtení sedimentu. Jsou bez klinického významu.
LiteraturaOSN-E
1. Schück, O., Tesař V., Teplan V. a kol.: Klinická nefrologie, Avicenum, 1995
2. Colombo, J.P., Peheim, E.: s. 53 - 85. In: Klinisch-chemische Urindiagnostik. Ed. Colombo J.P., LABORLIFE Verlaggemeinschaft.
3. Engliš, M.: Proteinurie. nakl. STAPRO, 1993..
4. Nejedlý, B., Tobiška, J., Zahradníček, L.: Základní a morfologické vyšetření moče. Účelová publikace ministerstva zdravotnictví ČSR 1988
5. Ravel R.: Clinical laboratory medicine : Clinical application of laboratory data. Year Book Med.Publish. Inc., 1989. Chapter 12: Urinanalysis. s.153 - 174
6. Fogazzi G.B a spol. The Urinary Sediment. An Integrated View, Chapmann & Hall Medical, London 1994
Autorské poznámky
poslední revize 12. 9. 1997, Zdeněk Mašek
doplněno a upraveno 31. 5. 1999, Gustav Louženský