OSN-SAbstraktOSN-E

Morfologický popis krystalů nelézaných za fyziologických i patologických stavů v močovém sedimentu.

Pro úplnost jsou uvedeny i popisy vzácně se vyskytujících krystalů.

 

OSN-SOdkazy na jiné relevantní dokumenty, další informaceOSN-E

Morfologie - doplněk

Morfologické vyšetření moče

Hamburger - doplněk

 

OSN-SFyziologická variabilitaOSN-E

Krystaly vznikají při precipitaci solí různého chemického složení za vhodných podmínek (iontová síla, pH), často na bázi jiných nukleačních (morfologických) komponent.

Jejich nález je dán rozpustností dané látky vzhledem k aktuálnímu pH. V kyselé moči se zpravidla vyskytují uráty, v alkalické fosfáty. Většina krystalů je snadno identifikovatelná morfologicky, problémy mohou však činit amorfní formy urátů a/nebo fosfátů. Zde pomůže polarizační mikroskop, který na základě optických vlastností krystalů pomůže při morfologickém rozlišení.

 

Hlavní druhy krystalů v kyselé moči:

-          kyselina močová – žluté až okrové průhledné krystaly nebo drůzy, často zbarvené krevním barvivem do červena. Existují ve velké variabilitě krystalických tvarů (kosočtverce, soudky, rozety, šestiboké destičky, jehlice atd.). V polarizovaném světle jsou silně světlolomné a polychromatické.

-          amorfní uráty  - nepatrné bezbarvé až tmavé granule, většinou ve shlucích. Větší kvanta (vypadlá většinou po delším stání moče, zejména v chladu) mohou maskovat ostatní významné elementy v moči. Mizí po alkalizaci moče. V polarizovaném světle jsou silně světlolomné.

-          šťavelan vápenatý – dihydrát  (WEDDELLIT) častý výskyt při velmi širokém rozpětí pH. Téměř výhradně se vyskytuje ve formě bezbarvých bipyramid – oktaedrů (“psaníčka”) různé velikosti. Významný je nález velkých krystalů a/nebo agregátů.

šťavelan vápenatý – monohydrát  (WHEWELLIT), méně častý nález drobných bezbarvých krystalů

ve tvaru ovoidů, “činek”, elipsoidů či bikonkávních krystalů..

-          cystin -  tenké, šestiboké destičky s nepravidelnými stranami, vyjímečně i ve tvaru rozet. Vylučují se z moče při pH < 5 (zejména po ochlazení) a vždy jsou známkou významné metabolické poruchy s vysokou incidencí litiázy.

-          tyrosin, leucin  - zřídka se vyskytující aminokyseliny u těžkých jaterních selhání.. Tyrozin tvoří jehličkovité agregáty uspořádané do svazečků či rozet, leucin pak hnědavě zbarvené ”olejovité” kulovité útvary s koncentrickým vrstvením.

-          cholesterol  - vyjímečný nález tenkých šikmě deskovitých krystalů u nefrotických syndromů, téměř vždy spolu s tukovými kapénkami

 

krystaly v alkalické moči

-          fosfáty  - calcium fosfát dihydrát (BRUSHIT) se vyskytuje v neutrálních až mírně kyselých močích v podobě jehličkovitých rozet nebo hranolů, které jsou polarizačně aktivní. Deskovité formy však nikoliv.

-          STRUVIT  - triplefosfát - (fosforečnan hořečnato amonný . 6H20 ) – průhledné hranolovité krystaly, zpravidla ve tvaru víka od rakve , někdy i se špičatým zakončením, vzácněji ve formě trapezoidu. Velmi obvyklý nález v močích při infekci močových cest.

-          amorfní fosfáty – mikroskopicky v procházejícím světle téměř identické s amorfními uráty, v polarizovaném světle však na rozdíl od urátů se chovají pseudoizotropně, tj nepolarizují světlo. Nemají větší diagnostický význam, mohou však svým množstvím zastřít přítomnost jiných elementů v moči

-          urát amonný  -žlutavé až nahnědlé drobné kulovité útvary, patří mezi vzácnější nálezy.

 

vzácné krystaly

-          bilirubin žlutohnědé jehličky, granulky nebo destičky vzácně u pacientů se žloutenkou

-          urát sodný  - jedličky či jednoklonné hranoly bez většího diagnostického významu

-          metabolity léků

 

OSN-SPatofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraciOSN-E

Příčinou závažné krystalurie, která může vést k manifestní urolitiáze, jsou většinou metabolické poruchy (hyperkalcemie, hyperurikemie, hyperoxalurie,hyperkalciurie,  hypercystinemie aj.). Dalším faktorem vzniku krystalů jsou močové infekce.

 

OSN-SOmezení stanoveníOSN-E

Nález krystalurie nemá - kromě cystinových krystalů a častějšího nálezů tripelfosfátu při močových infekcích - význam pro predikci nebo diagnostiku urolithiázy

 

OSN-SZnaky analytické metodyOSN-E

Zmnožení krystalů - krystalurie se hodnotí semikvantitativně v jednoduché slovní škále tj. ojediněle přítomny, četné, velmi četné a záplava.

 

OSN-SPoužití pro klinické účelyOSN-E

Běžně se morfologicky rozlišují krystaly tripelfosfátové (Struvit - fosforečnan hořečnato-amonný hexahydrát; vznikající v infikované moči v alkalickém prostředí), kyselina močová-uráty, oxaláty, někdy i další typy krystalů dle morfologických tabulek. Opakovaný nález, popřípadě nález krystalických agregátů (mikrolitů) může být někdy podkladem k vyšetření dispozice k urolitiáze. Jen výjimečně má nález krystalů významnější výpovědní hodnotu, jako je tomu u cystinových krystalů.

 

Kvalitativní nález krystalurie se až na výjimky (cystinové krystaly) nepovažuje za podstatný při hodnocení dispozice k urolitiáze či určení jejího typu. Zde je rozhodující analýza případného močového konkrementu. Častý nález krystalů určitého typu ale může podezření na konkrétní metabolickou příčinu naznačit (uráty, někdy oxaláty), i když tvorba konkrementů je vedle zvýšené koncentrace dané anorganické složky podmíněna množstvím dalších faktorů. U infikovaných močí vznikají často krystaly tripelfosfátu. Při selhání jater lze někdy prokázat krystaly leucinu a tyrosinu. U těžkých lézí ledvin lze vyjímečně nalézt krystaly cholesterolu spolu s tukovými kapénkami.

 

Obecně je význam nálezu krystalů malý, resp. pouze doplňkový. Při vzniku urolitiázy záleží totiž nejen na koncentraci soli v tubulární moči, ale i mnoha dalších přídatných faktorech. Drť a hlen jsou amorfní součásti moče, jejichž nadměrné množství často vadí přípravě nebo odečtení sedimentu. Jsou bez klinického významu.

 

OSN-SLiteraturaOSN-E

1.       Schück, O., Tesař V., Teplan V. a kol.: Klinická nefrologie, Avicenum, 1995

2.       Colombo, J.P., Peheim, E.: s. 53 - 85. In: Klinisch-chemische Urindiagnostik. Ed. Colombo J.P., LABORLIFE Verlaggemeinschaft.

3.       Engliš, M.: Proteinurie. nakl. STAPRO, 1993..

4.       Nejedlý, B., Tobiška, J., Zahradníček, L.: Základní a morfologické vyšetření moče. Účelová publikace ministerstva zdravotnictví ČSR 1988

5.       Ravel R.: Clinical laboratory medicine : Clinical application of laboratory data. Year Book Med.Publish. Inc., 1989. Chapter 12:  Urinanalysis. s.153 - 174

6.       Fogazzi G.B a spol. The Urinary Sediment. An Integrated View, Chapmann & Hall Medical, London 1994

 

OSN-SAutorské poznámkyOSN-E

poslední revize 12. 9. 1997, Zdeněk Mašek

doplněno a upraveno 31. 5. 1999, Gustav Louženský