OSN-SAbstraktOSN-E

Oxalurie je považována za závažný rizikový faktor pro vznik krystalizace kalciumoxalátu v moči a vznik urolitiázy, resp. nefrokalcinózy.

 

OSN-SOdkazy na jiné relevantní dokumenty, další informaceOSN-E

Oxalát

Oxalát/kreatinin v moči

 

OSN-SFyziologická variabilitaOSN-E

Do moči se dostávají oxaláty jak glomerulární filtrací tak tubulární exkrecí. Oxalurie mírně stoupá s diurézou, ale zůstává nezměněna při poklesu renálních funkcí. Normální hodnoty oxalurie se pohybují u dospělých od 0,1-0,44 mmol/den (10-40 mg/den). U dětí stoupá exkrece oxalátů s věkem, od 14 let věku se hodnoty oxalurie významně neliší od oxalurie dospělých. Při interpretaci výsledků oxalurie je zapotřebí znát sezónní vlivy (oxalurie se zvyšuje na jaře a na podzim, tento efekt je nejspíše způsoben vlivem stravovacích zvyklostí) a její cirkadiální rytmy (za 1-8 hodin po požití stravy s kyselinou šťavelovou se oxalurie zvyšuje. Při hladovění oxalurie klesá a cirkadiální rytmus mizí).

 

OSN-SPatofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraciOSN-E

Pokud je v gastrointestinálním traktu snížená koncentrace vápníku (průjmy, steatorhoe, střevní bypass), dochází ke zvýšení oxalurie (snižuje se množství kalciumoxalátu, který je hůře vstřebatelný).

Jednou z možných příčin zvýšené absorpce oxalátů a hyperoxalurie by také mohlo být chybění bakteriálního kmene Oxalobacter formigenes v gastrointestinálním traktu (anaerobní bakterie, která enzymaticky degraduje oxalát oxalyl-CoA dekarboxylázou).

 

OSN-SReferenční intervalyOSN-E

Dospělí: 2,5-5 mmol/den

 

Normální hodnoty pro dětstký věk (Louženský, 1982)

Oxalát (µmol/kg/24h)

 

 

Věk

Percentil

2,5

50,0

97,5

n

do 2 let

6,5

12,4

23,4

21

2 – 7 let

3,9

8,2

14,7

31

7 – 11 let

2,8

7,3

13,1

21

11 - 18 let

2,4

5,5

9,5

25

 

OSN-SInterference in-vivoOSN-E

Nebyly popsány.

 

OSN-SPoužití ve výpočtech a odvozených parametrechOSN-E

Využívá se (k počítačem podporovanému) k odhadu rizika krystalizace moče, resp. rizika vzniku urolitiázy, společně se stanovením inhibitorů (např. magnezia, citrátu) a promotorů krystalizace (např. cystinu, sulfátu, kalcia, kyseliny močové, fosfátu, atp.) v moči.

 

Nejčastěji se využívá v následujících výpočtech:

Index oxalát/kreatinin v moči (norma u dospělých < 30 mmol/mol)

Clearance oxalátů (norma u dospělých 162-358 ml/min)

Poměr clearance oxalátů a kreatininu (norma u dospělých 1,4-2,6)

(Ca*oxalát)/(Mg*kreat) v moči (norma u dospělých < 50 mmol/mol)

(Ca*oxalát*urát)/(Mg*kreat2) (norma u dospělých < 13 mmol/mol)

Index R1 dle Tiselia: ([Ca/kreat]0.71* [Oxalát/kreat])/([Mg/kreat]0.14* [Citr/kreat]0.10)

(norma u dospělých < 380)

Relativní saturace kalciumoxalátu: RSCaox = log(Ca0.71*Ox*Mg-0.14* V0.37)/1.25 + 1

(norma u dospělých <0,6)

 

OSN-SZnaky analytické metodyOSN-E

Ke stanovení oxalurie se používá buď HPLC nebo fotometrie.

Fotometrie:

CV% v sérii:      < 10%

CV% mezi sériemi: < 15%

 

OSN-SEkonomické nákladyOSN-E

Cena jednoho stanovení se pohybuje do hodnoty 11 Kč.

 

OSN-SPoužití pro klinické účelyOSN-E

Oxalurie jsou v Evropě u jedinců s recidivující urolitiázou nejčastějším typem metabolických odchylek (40-60 %). Pro genezi kalciumoxalátových konkrementů se přitom za významné považuje i mírné zvýšení oxalurie.

Pacienti s oxalátovou urolitiázou mívají většinou vyšší oxalurii , často u nich nacházíme také postprandiální hyperoxalurii.

 

Hyperoxalurii nacházíme typicky u níže vedených onemocnění a podmínek:

 

Hyperoxalurii lze většinou příznivě ovlivnit dietními a režimovými opatřeními, někdy také podáváním pyridoxinu.

 

OSN-SLiteraturaOSN-E

1)     Coe F.L., Parks J.H., Asplin J.R.: The pathogenesis and treatment of kidney stones. NEJM, 1992, 327:1141-1152

2)     Curhan G.C., Wlater M.D.: Dietary Calcium and other nutrients and risk kidney stones. NEJM, 1993, 328:1200-1205

3)     Hennequin C.: A new approach to studiing inhibitors of calcium oxalate crystal growth. Urol.Res., 1993, 21:101-108

4)     Resnick M.I., Pak C.Y.: Urolithiasis: a Medical and surgical References. W.B. Sounders Company, 1990:1-200.

5)     Coe, F.L., Favus, M.J., Pak, C.Y.C., Parks, J.H., Preminger, G.M.: Kidney stones: Medical and surgical management. 1996

 

OSN-SAutorské poznámkyOSN-E

David Stejskal