OSN-SAbstraktOSN-E

Moč lze jako systém použít v konceptu terminologie a nomenklatury IUPAC a IFCC v tom případě, kdy se stanovují jednotlivé složky nebo vlastnosti této tělesné tekutiny. Vzorkem biologického materiálu, který je pro vyšetření komponent v tomto systému potřebný, je moč získaná především sběrem za 24 hodin.

 

OSN-SAnatomické hlediskoOSN-E

Moč je tekutina v dutých cestách močových, součást transcelulárního prostoru (Nejedlý, 1984). Vylučuje se od intrauterinního období. Kumuluje se v močovém měchýři (kromě dutého systému ledvin a močových cest) s kapacitou v dospělosti kolem 500 ml, při dosažení tohoto objemu a intravezikálním tlaku 3,4 kPa je intenzívní pocit nucení na močení.

 

OSN-SFyzikální, chemické a morfologické hledisko a vlastnostiOSN-E

Zbarvení moče podmiňuje řada látek, které nejsou dostatečně identifikovány (urochromy, patří mezi ně bilirubin, urobilin, porfyriny a další). Zbarvení moče závisí na dietě, podávání exogenních látek a na přítomnosti nemocí.

 

Zápach moče způsobuje řada známých (kofein, česnek, aceton, amoniak) i dosud neidentifikovaných látek.

 

pH moče je za normálních okolností mezi 5,5 až 6,0 vzhledem k obsahu fosfátů a sulfátů. Extrémně může dosáhnout až 4,0. Vegetariánská strava hodnoty pH zvyšuje. Hodnoty nad 7,0 jsou obvykle spojené s kontaminací moče bakteriemi s ureázovou aktivitou.

 

Viskozita závisí na obsahu makromolekul a buněčných elementů. Při hustotě moče 1005 kg/m2 odpovídá viskozita moče viskozitě destilované vody, při hustotě 1024 kg/m2 je o 14 % vyšší než viskozita destilované vody.

 

Hustota moče se pohybuje mezi 1004 až 1030 kg/m2. Mezi hustotou a osmolalitou moče je statistický vztah, jehož těsnost však neumožňuje nahradit měření osmolality měřením hustoty.

 

Osmolalita moče závisí na příjmu tekutin a koncentračním úsilí ledvin. Mění se s věkem, je nízká u nedonošených a novorozenců, maximální hodnoty dosahuje v mládí, ve stáří se maximální dosažitelná osmolalita opět snižuje.

 

Chemické složení moče je velmi pestré, závisí na příjmu a produkci různých látek, stavu organismu jako celku a funkci močového ústrojí. Hlavní (z hlediska molální koncentrace) anorganické složky moče tvoři kationy sodné, draselné, vápenaté, hořečnaté, aniony chloridové, hydrogenuhličitanové, fosfátové, sulfátové. Dusíkaté látky tvoří urea, kreatinin, kreatin, amoniak, urát, aminokyseliny. Proteiny se do moče dostávají při vysoké náloži patologických proteinů na glomeruly (např. při paraproteinémiích), při poruchách glomerulární membrány, při onemocněních ledvinových tubulů a z vývodných cest močových. Sacharidy se v moči vyskytují volné, dále jako glykoproteiny, mukopolysacharidy a glykopeptidy. Z lipidů se mohou v moči vyskytovat mastné kyseliny, malé množství triglyceridů, fosfolipidů a cholesterolu, vylučování lipidů stoupá u nefrotického syndromu.

 

Morfologické součásti moče tvoří buněčné elementy pocházející z krve nebo tkání urogenitálního traktu, mikrobi, krystaly, válce a další součásti.

 

OSN-SPříprava pacienta, odběr, konzervace, stabilita, transportOSN-E

Vzhledem k častým chybám při získávání vzorků moče je nutné přesně dodržet předepsaný postup, který je specifický pro různé složky moče. Vždy je nutné podrobně instruovat pacienta. Pokud se moč sbírá za delší časový interval, je nutné zejména odstranit nejčastější zdroj chyb – tj. nedokonalé vyprázdnění močového měchýře na začátku sběru.

 

OSN-SZískání a stabilita vzorku pro analýzuOSN-E

Závisí na konkrétní složce moče.

 

OSN-SLátky a procesy ovlivňující systémOSN-E

 

OSN-SPoznámkyOSN-E

 

OSN-SAppendixyOSN-E

 

OSN-SLiteraturaOSN-E

Geigy Scientific Tables. Volume 1. Ciba-Geigy, 1981.

 

OSN-SAutorské poznámkyOSN-E

.