OSN-SAbstraktOSN-E

Žaludeční tekutinu lze jako systém použít v konceptu terminologie a nomenklatury IUPAC a IFCC v tom případě, kdy se stanovují jednotlivé součásti, vlastnosti nebo funkce této tělesné tekutiny. Biologickým materiálem, který je předmětem vyšetřování, je v tomto případě žaludeční tekutina získaná libovolným způsobem.

OSN-SAnatomické hlediskoOSN-E

Tekutina silně kyselé povahy s obsahem iontů a pepsinogenu, produkovaná několika typy žaludečních buněk (hlavní buňky produkující pepsinogen, parietální buňky produkující hlavně HCl spolu s hlenem a vnitřním faktorem a buňky produkující hlen s alkalickou tekutinou), k vyšetření dostupná sondáží a často kontaminovaná dalšími tekutinami gastrointestinálního traktu a zbytky potravy. Vzhledem k původu složek žaludeční tekutiny se sekrece dělí na parietální a neparietální.

OSN-SFyzikální, chemické a morfologické hledisko a vlastnostiOSN-E

Vzhled: žaludeční tekutina je téměř bezbarvá, čistá nebo s lehkým zákalem. Přítomnost zeleného zbarvení znamená příměs žluče (při refluxu). Zbarvení tmavě hnědé znamená přítomnost natrávené krve.

Objem: Sekrece bez stimulace je kolem 0,2 – 1,0 ml/minutu (v noci), běžná sekrece kolem 2 – 3 litrů za den, resp. 35 ml na 1 kg tělesné hmotnost a den. Maximální sekrece při stimulaci (pentagastrin, syntetický derivát gastrinu) přesahuje 200 ml za hodinu.

pH dosahuje hodnot až 0,9 u čisté parietální sekrece, na druhé straně neparietální sekrece (ostatní buňky kromě parietálních) vede k pH až 7,7. Hodnota pH je ovlivněna kontaminací slinami a obsahem duodena.

Kyselá sekrece: Výdej žaludeční HCl se měří za bazálních podmínek a po stimulaci. U dospělých dosahuje hodnot do 5 mmol/h bazálně a kolem 15 – 30 mmol/h po stimulaci.

Iontové složení je závislé na typu sekrece: parietální sekret neobsahuje sodné a hydrogenuhličitanové ionty, koncentrace chloridových aniontů je kolem 160 mmol/l, jejichž hlavním partnerem je vodíkový kation (kolem 145 mmol/l) a podstatně méně draselný kation (kolem 16 mmol/l). Neparietální sekret má iontové složení blízké iontovému složení plazmy.

Urea se vyskytuje v neparietální sekreci v koncentraci odpovídající plazmě, v parietální sekreci se pravděpodobně nevyskytuje.

Protein se vyskytuje v koncentraci kolem 3 g/l, hlavní složky tvoří imunoglobuliny (IgG, IgA a sekreční IgA), vnitřní faktor (intrinsic factor, glykoprotein s kyselinou sialovou, váže vitamin B12), enzymy (pepsinogen, pepsin A a C, laktátdehydrogenáza, lipáza, karboxylesteráza, beta-D-glukuronidáza) a glykoproteiny.

Sacharidy se vyskytují jako součásti glykoproteinů a mukopolysacharidů.

Lipidy žaludeční tekutiny se vyskytují v malém množství a nemají klinický význam.

Laktát se dříve stanovoval v žaludeční tekutině při pátrání po tumoru (nespecificky zvýšen u karcinomu žaludku).

Mikroby lze ze žaludeční tekutiny kultivovat (Mycobacterium tuberculosis).

OSN-E

OSN-SPříprava pacienta, odběr, konzervace, stabilita, transportOSN-E

Popsáno v dokumentu Pentagastrinový funkční test.

OSN-SZískání a stabilita vzorku pro analýzuOSN-E

S ohledem na sledovaný analyt.

OSN-SLátky a procesy ovlivňující systémOSN-E

Sekrece parietálními buňkami je ovlivněna řadou dějů. V schématu (Geigy Scientific Tables, Vol. 1, 1981) označují čísla 1 – 3 fáze sekrece (1 – cefalická, 2 – žaludeční, 3 – střevní), + znamená stimulace sekrece, - znamená inhibici sekrece. GIP – gastrický inhibiční polypeptid, VIP – vazoaktivní intestinální polypetid.

N. vagus

HCl