OSN-SAbstraktOSN-E

Parikardiální tekutinu lze jako systém použít v konceptu terminologie a nomenklatury IUPAC a IFCC v tom případě, kdy se stanovují jednotlivé součásti, vlastnosti nebo funkce této tělesné tekutiny. Biologickým materiálem, který je předmětem vyšetřování, je v tomto případě perikardiální tekutina získaná libovolným způsobem.

OSN-SAnatomické hlediskoOSN-E

Perikardiální tekutina je za normálních okolností přítomna v perikardiálním prostoru (perikardiální vak) v množství 20 ml. Zmnožuje se v řadě stavů různého původu. Za patologické množství (perikardiální výpotek) se považuje objem tekutiny nad 50 ml, objem může přesáhnout 500 ml. Klinicky se nemusejí projevit nebo mohou vést k utlačení myokardu (srdeční tamponáda s fatálními následky). Perikardiální výpotky lze dělit na výpotky benigního (transudáty) a maligního (exudáty) původu s podobnými kriterii dělení jako u pleurálních výpotků.

OSN-SFyzikální, chemické a morfologické hledisko a vlastnostiOSN-E

Terminologie

chyloperikard – akumulace lymfy v perikardiálním prostoru při postižení ductus thoracicus (trauma, nádor, malformace),

hemoperikard – akumulace krve v perikardiálním prostoru po infarktu myokardu, tumorech perikardu, při aneurysmatu aorty, u onemocnění ledvin a poruch srážení krve,

hydroperikard – akumulace tekutiny v perikardiálním prostoru transudací,

pneumoperikard – akumulace vzduchu v perikardiálním prostoru po traumatu plic nebo jícnu,

pyoperikard – akumulace tekutiny s vysokým obsahem leukocytů a proteinů při hnisavých onemocněních perikardu nebo okolních orgánů (jícen)

transudát – tekutina v perikardu s koncentrací proteinů pod 30 g/l, s počtem leukocytů pod 1000/µl, erytrocytů pod 1000/µl, cholesterolu pod 1,6 mmol/l, LD pod 2/3 horní referenční meze v plazmě, poměr k plazmě u LD pod 0,6, u proteinů pod 0,5.

exudát – tekutina v perikardu s koncentrací proteinů 30 g/l a vyšší, s počtem leukocytů nad 1000/µl, erytrocytů nad 1000/µl, cholesterolu nad 1,6 mmol/l, LD nad 2/3 horní referenční meze v plazmě, poměr k plazmě u LD nad 0,6, u proteinů nad 0,5.

Vlastnosti

Vzhled perikardiální tekutiny závisí na okolnostech jejího vzniku. Za normálních okolností se jedná o čirou, mírně nažloutlou tekutinu. Běžný hydroperikard je čirý, nažloutlý (barvy slámy), u zánětů a nádorů zakalený. Chyloperikard má mléčný (chylózní) vzhled. Hemoperikard má krvavý vzhled.

pH nad 7,4 je po srdečních operacích nebo u hypotyreózy, pod 7,1 u bakteriálních infekcí a kolagenóz. U ostatních (malignity, TBC, urémie) bývá 7,2 – 7,4.

CEA stoupá nad 10 µg/l u maligního původu.

CA 125 normálně nedetegovatelné, zvýšeno u metastáz karcinomu ovaria do perikardu.

Glukóza je nižší než v plazmě u bakteriálních výpotků, malignit a revmatických onemocnění.

Celkový protein se používá pro odlišení povahy výpotku (transudát/exudát).

Cholesterol je průměrně u transudátů 0,8 mmol/l, u exudátů zánětlivých průměrně 2,0 mmol/l a nádorových průměrně 2,3 mmol/l.

LD (laktátdehydrogenáza) se zvyšuje u maligních výpotků.

Krevní a nádorové buněčné elementy mají význam pro klasifikaci transudát/exudát, při odlišení bakteriální a virové infekce, při pátrání po tumorech.

Mikrobi (bakterie, viry, plísně) a paraziti se kultivují nebo zjišťují jinými způsoby v rámci pátrání po původu infekčních výpotků (podrobně viz např. Thomas, 1998).

OSN-SPříprava pacienta, odběr, konzervace, stabilita, transportOSN-E

OSN-SZískání a stabilita vzorku pro analýzuOSN-E

Odběr materiálu

Odběr (perikardiocentéza) se provádí pod echokardiografickou kontrolou. Podle diagnostického pátrání se použije nativní nebo upravený materiál (Thomas,1998):

· 2 ml tekutiny s EDTA pro mikroskopický rozbor,

· 5 ml nativní tekutiny pro běžná biochemická vyšetření (proteiny, AMS, LD, CEA, CRP, cholesterol, triglyceridy, bilirubin, glukóza), pro posouzení poměru koncentrace proteinů, lipidů nebo aktivity enzymů se paralelně odebírá 5 ml žilní krve (nejdéle 30 minut od perikardiocentézy)

· 20 ml tekutiny s heparinem pro cytologické vyšetření při tumorech,

· 2 ml tekutiny s NaF pro stanovaní laktátu,

· 0,2 ml tekutiny s heparinem (kapilára) pro acidobazické analýzy,

· 5 – 20 ml nativní tekutiny (případně speciální odběrové a transportní nádobky) pro bakteriologické, virologické nebo parazitologické vyšetření.

OSN-SLátky a procesy ovlivňující systémOSN-E

Příčiny perikardiálních výpotků

· zánětlivé procesy (perikarditidy infekčního původu: bakteriální včetně mykobakterií, virové – Ricketssiae, Coxsackiae, plísně, perikarditidy autoimunní, při infarktu myokardu, při nemocech žaludku, při urémii, při tumorech, po ozáření),

· tumory (metastázy do perikardu, mezoteliom),

· onemocnění kardiovaskulárního aparátu (infarkt myokardu, ruptura myokardu, disekující aneurysma aorty, závažné srdeční selhávání, srdeční hypertrofie, dilatační kardiomyopatie, myokarditidy),

· metabolická a systémová onemocnění (diabetes mellitus, myxedém, choroby ze střádání různých substrátů, Addisonova choroba, kolagenózy),

· hypoalbuminémie (nefrotický syndrom, závažné jaterní onemocnění),

· traumata (kontuze srdce, po srdečních operacích),

· poruchy koagulace (po transfuzích, při antikoagulační léčbě).

OSN-SPoznámkyOSN-E

OSN-SAppendixyOSN-E

OSN-SLiteraturaOSN-E

Thomas, L.: Clinical laboratory diagnostics. Th-Books, Frankfurt/Main, 1998.

OSN-SAutorské poznámkyOSN-E

Antonín Jabor

.