Glykogen je polymer glukózy přítomný ve většině živočišných buněk, zvláště v buňkách jaterních a svalových. Strukturálně je velmi podobný amylopektinu, tj. vazba alfa-1→4 glukopyranóza + vazba alfa-1→6. Proti amylopektinu má častější větvení, rozvětvení vždy po 10 až 14 glukózových jednotkách. Relativní molekulová hmotnost glykogenu je 108 i více.
Glykogen je tvořen drobnými granuly, které se mohou vyskytovat v tzv. monopartikulární formě o průměru 15 až 30 nm (β-částice) nebo jakos soubor granulí v tzv. rosetách o průměru 80 až 100 nm (α-částice). Monopartikulární částice se vyskytují častěji, zejména ve svalových buňkách, v hepatocytech převládají rosety.
Glykogen patří mezi důležité polysacharidy, jeho hlavní funkcí je skladování chemické energie v organismu.
Enzymový systém reguluje metabolismus glykogenu podle nároků organismu tak, že při nadbytku v dodávce glukózy stimuluje biosyntézu glykogenu (glykogenezi) a při jejím nedostatku zajišťuje jeho degradaci (glykogenolýzu).
Literatura
Kapeller K., Strakele H.: Cytomorfológia. Osveta, Martin 1990.
Vodrážka Z.: Biochemie. Academia, Praha 1992.
Karlson, Gerok, Gross: Pathobiochemie. Academia, Praha 1987.
Další informace
Karolína Pešková, Antonín Jabor