Abstrakt
Stanovení C-peptidu v periferní krvi lépe odráží skutečnou
endogenní sekreci inzulinu než stanovení inzulinu samotného. Kromě toho při
stanovení C-peptidu neinterferuje exogenní inzulin. Stanovení se provádí po provokaci
(např. glukosou, tolbutamidem). 
 
Odkazy na jiné relevantní
dokumenty, další informace
 
Fyziologická variabilita
 
Patofyziologické mechanismy
ovlivňující koncentraci
 
Přímé následky abnormálních
koncentrací
 
Referenční intervaly
Fyziologické hodnoty
C-peptidu v plazmě (nalačno):  
210 – 930 pmol/l (uvádí se
též 300 – 1300 pmol/l)
 
Mimo SI systém:
1, 8 ± 0, 4 µg/l   (Beicher
et al. , 1976)
1, 1 - 3, 6  µg/l   (Krause
et al. , 1978)
0,9 – 4,0   µg/l
 
Interference in-vivo
 
Omezení stanovení
 
Použití ve výpočtech a
odvozených parametrechOSN-E
 
Znaky analytické metody
 
Ekonomické náklady
 
Použití pro klinické účely
Hodnocení hladin C-peptidu
 
| Onemocnění | Hodnocení
  výsledků | 
| Hyperinzulinismus z
  organických příčin (tumor, hyperplazie) | Zvýšená hodnota nalačno.
  Maximální hodnoty se dosáhne později (normálně za 5 minut, při adenomu za 10 minut,
  při karcinomu za 70 minut). Návrat k výchozí hodnotě je rovněž opožděn
  (normálně za 50 minut, při adenomu za 120 minut, při karcinomu za více než
  120 minut). | 
| Hypoglykemie idiopatická | C-peptid je normální. | 
| Hypoglycaemia factitia | Koncentrace inzulinu vyšší
  než C-peptidu. | 
 
 
Hodnocení v rámci orálního glukózového tolerančního testu:
 
| Čas  (min) | Koncentrace (pmol/l) | 
| 0 | 300
  – 1200 | 
| 30 | do
  1800 | 
| 45 | do
  2500 | 
| 60 | do
  2800 | 
| 90 | do
  2000 | 
| 120 | do
  1600 | 
| 180 | do 1200 | 
 
 
Literatura
 
Poznámky
 
Appendixy
 
Autorské poznámky