Molybden

Abstrakt

Molybden je stopový esenciální prvek, kov, relativně málo toxický. Je součástí metalloenzymů (xanthinoxidáza, aldehydoxidáza, sulfátoxidáza). Vstřebává se v žaludku a v tenkém střevě (sulfát a Cu snižují), vylučuje se ledvinami a do žluči. Denní příjem 50 - 350 µg. Zvýšený příjem se projevuje vzestupem kyseliny močové v krvi, toxické účinky jsou podobné jako při nedostatku mědi, způsobuje změny v sulfátovém metabolismu. Při nedostatku (např. při dlouhodobé parenterální výživě) nastává hypermethioninemie, hypourikémie, xanthinurie, hypourikosurie, nízká exkrece síranů. To vede k tachykardiím, zvracení, mentálním poruchám až ke komatu.

Chemické vlastnosti

Název:

Latinsky:

Anglicky:

Značka:

Protonové číslo:

Atomová hmotnost:

Skupina:

Perioda:

Skupenství:

Oxidační číslo:

Molybden

Molybdaenum

Molybdenum

95,94

VI.B

pevné

II, III, IV,V, VI

Funkce

Molybden patří k prostetickým skupinám flavoenzymů. Xantinoxidáza umožňuje v metabolismu purinů oxidaci xantinu na kyselinu močovou. Sulfátoxidáza katalyzuje oxidaci exogenních i endogenních sulfitů, vznikajících štěpením aminokyselin obsahujících síru. Aldehydoxidáza zajišťuje neutralizaci toxických organických molekul. Molybden je dále složkou enzymu zodpovědného za vstřebávání železa v organismu a ovlivňuje metabolismus mědi.

Metabolismus

Molybden je resorbován v trávicím traktu, vstřebává se již v žaludku a dále v tenkém střevě. Resorpce probíhá pravděpodobně jak aktivním transportem tak i pasivní difuzí, ale při vyšších koncentracích je podíl aktivního transportu nízký. Vstřebává se podle formy 24 – 80 %. Vstřebávání výrazně snižuje přítomnost wolframových solí, dále sulfáty a Cu. V krvi je molybden transportován navázán na protein (α₂-makroglobulin) v erytrocytech, v krevní plazmě se nachází menší množství Mo ve formě MoO₄^2-.

Molybden je vylučován ledvinami a žlučí, ledviny představují hlavní mechanismus udržující homeostázu molybdenu v organismu.

Distribuce v organismu, obsah ve tkáních

V lidském organismu se nachází asi 90 µmol Mo. Nejvyšší zastoupení je v játrech, slezině a ledvinách. Množství Mo v těle stoupá do 20 let a potom klesá.

Orientační koncentrace Mo ve tkáních a orgánech (hodnoty na kg čerstvé tkáně)

		µg.kg^-1
Svalovina	Dospělí	29
Játra	Dospělí	925
Ledviny	Dospělí	304
Slezina	Dospělí	42
Plíce	Dospělí	32
Mozek	Dospělí	32

Deficit

Při nedostatku (např. při dlouhodobé parenterální výživě) nastává hypermethioninemie, hypourikémie, xanthinurie, hypourikosurie, nízká exkrece síranů. To vede k tachykardiím, zvracení, mentálním poruchám až ke komatu. Za přirozených podmínek nebyl deficit Mo u lidí popsán.

Hodnocení stavu zásobení

K určení stavu zásobení organismu tímto prvkem je možno využít stanovení koncentrace molybdenu v krvi případně v plazmě, kde je však koncentrace několikanásobně nižší.

Potřeba

Doporučené dávky Mo v dietě (Biesalski a Grimm, 1999)

Věk	Dávka
0 – 4 měsíců	15-30 µg/den
4 – 12 měsíců	20-40 µg/den
1 – 4 roky	25-50 µg/den
4 – 7 let	30-75 µg/den
7 – 10 let	50-150 µg/den
> 10 let	75-250 µg/den
Dospělí	75-250 µg/den

Zdroje

Vysoký obsah molybdenu je v luštěninách, celozrnném obilí a rýži. Poměrně dobrými zdroji jsou dále vnitřnosti, mléko a mléčné výrobky, ovoce, zelenina, ryby a tuky.

Toxicita

Toxicita molybdenu není jednoznačně prokázána. Nadbytek Mo v dietě (příjem vyšší než 5,2 µmol/den) snižuje vstřebávání mědi a může tak dojít až k deficitu tohoto prvku. Toxické účinky jsou obdobné jako při deficitu mědi, dále bývá zjišťována zvýšená koncentrace kyseliny močové v krvi a narušení sulfátového metabolismu.

Další informace:

· Stopové prvky

· Stopové prvky - biochemické funkce

· Stopové prvky - efekt neadekvátního příjmu

· Stopové prvky - přepočty

· Stopové prvky a volné radikály

· Analýzy stopových prvků

· Mo v plazmě

Literatura

· World Health Organization: Trace elements in human nutrition and health. 1996, s.

· Lentner, C.: Geigy Scientific Tables. Volume 3. Physical Chemistry, Composition of Blood, Hematology, Somatometric Data. CIBA-GEIGY, 1984, s.

· Shils M. E., Olson, J. A., Shike, M., Ross, A. C. 1999: Modern Nutrition in Health and Disease: F. H. Nielsen: Ultratrace Minerals. 9^th edition, Williams & Wilkins, s.284-303

· Biesalski, H. K. , Grimm, P. 1999: Taschenatlas der Ernahrung. Georg Thieme Verlag Stuttgart, 314 s.

· Uderwood, E. J., Suttle, N. F. 1999: The mineral nutrition of livestock. 3^rd edition, CABI Publishing, 642 s.

· Kaplan L.A., Pesce A.J. (Eds): Clinical chemistry.- theory, analysis, correlations. ISBN 0-8151-5243-4, 3rd edition, 1996, p.746-759.

· Burtis C.A., Ashwood E.R. (Eds): Tietz textbook of clinical chemistry. ISBN 0-7216-5610-2, 3^rd edition, p.1029-1055.

Alena Pechová, Antonín Kazda.