Abstrakt
Sérový S-100 protein
je využíván především k monitorování nemocných s melanomem, má
prognostický význam ve vztahu k vývoji onemocnění. Další indikce
stanovení v séru zahrnují poruchy nervového systému různého původu.
 
Odkazy na jiné relevantní dokumenty, další
informace
S100 proteiny
Nádorové markery
Nádorové markery: časté a méně
časté typy
 
Fyziologická variabilita
Neznáma.
 
Patofyziologické mechanismy ovlivňující
koncentraci
 
Přímé následky abnormálních koncentrací
 
Referenční intervaly
Diskriminační hladina
senzitivní luminometrické immunoeseje je 0,16 μg/l.
Hodnoty u 1004
zdravých dětí sledoval Gazzolo (Gazzolo, 2003). Na obrázku jsou koncentrace v
periferní krvi (µg/l), věk je na ose x uveden v rocích, symboly pro pohlaví
jsou v obrázku. Možným vysvětlením zvýšených hodnot v prvním roce života je
např. vyšší permeabilita hematolikvorové bariéry, vrchol patrný kolem 12 - 13
roku života pravděpodobně souvisí s elongací nervů v rámci růstové periody (obě
tyto charakteristické změny podporují teorii o trofním působení S100B jeho
řazení mezi cytokiny).. 

Hodnoty odpovídající obrázku jsou v následující tabulce (Gazzolo, 2003).
| Věk (roky) a počet probandů (M/F) | Chlapci (n = 482) | Dívky (N = 522) | p  (rozdílu mezi M a F) | ||||
| medián | 25. percentil | 75. percentil | Medián | 25. percentil | 75. percentil | ||
| 0–1 (43/42) | 0.81 | 0.44 | 1.93 | 0.95 | 0.45 | 2.24 | 0.27 | 
| 1–2 (46/40) | 0.72 | 0.32 | 1.33 | 0.77 | 0.49 | 1.37 | 0.35 | 
| 2–3 (52/48) | 0.62 | 0.39 | 0.97 | 0.76 | 0.59 | 1.61 | <0.05 | 
| 3–4 (52/47) | 0.70 | 0.32 | 1.27 | 0.66 | 0.37 | 0.89 | 0.70 | 
| 4–5 (41/53) | 0.61 | 0.31 | 1.00 | 0.74 | 0.44 | 1.10 | 0.29 | 
| 5–6 (34/48) | 0.68 | 0.32 | 1.24 | 0.56 | 0.36 | 1.10 | 0.59 | 
| 6–7 (37/49) | 0.60 | 0.43 | 0.96 | 0.86 | 0.65 | 1.17 | <0.05 | 
| 7–8 (28/39) | 0.90 | 0.65 | 0.96 | 0.90 | 0.39 | 0.96 | 0.77 | 
| 8–9 (35/52) | 1.37 | 1.34 | 4.56 | 1.41 | 1.03 | 4.60 | 0.95 | 
| 9–10 (41/32) | 1.44 | 0.91 | 1.75 | 1.67 | 1.44 | 2.03 | 0.45 | 
| 10–12 (24/18) | 1.45 | 0.81 | 2.63 | 1.74 | 0.97 | 2.10 | 0.71 | 
| 11–12 (16/16) | 0.42 | 0.39 | 0.45 | 0.45 | 0.41 | 0.48 | 0.38 | 
| 12–13 (10/8) | 1.23 | 1.2 | 2.00 | 1.25 | 0.96 | 2.21 | 0.66 | 
| 13–14 (17/18) | 1.13 | 0.99 | 1.89 | 1.35 | 1.16 | 2.23 | <0.05 | 
| 14–15 (6/12) | 0.66 | 0.45 | 0.72 | 0.91 | 0.52 | 0.97 | <0.05 | 
| Celkem 1–15 (482/522) | 0.80 | 0.44 | 1.49 | 0.95 | 0.58 | 1.62 | <0.05 | 
Interference in-vivo
 
Omezení stanovení
 
Použití ve výpočtech a odvozených
parametrech
 
Znaky analytické metody
Vyšetření S–100 B
proteinu je prováděno na imunochemickém principu. Existuje metoda Sangtec S-100B, která v luminiscenční variantě dosahuje vysoké
analytické senzitivity (stanovení je založeno na
reakci se 3 monoklonálními protilátkami, SMST12, 
Ekonomické náklady
 
Použití pro klinické účely
Využití v oblasti onkologie
·        
Screening, diagnostické možnosti: neužívá se.
·        
Monitorování nemocných: stanovení sérového S–100B
je patří k důležitým metodám pro monitorování nemocných s melanomem.
Senzitivita při metastatickém procesu je vysoká – až 80 %. Hodnoty před
primární terapií mají vysokou prognostickou hodnotu.
 
Využití při analýze likvoru
Jako strukturální protein CNS nepatří k rutinně
stanovovaným markerům. Vzestup jeho koncentrací v likvoru lze pozorovat u
mozkových kontuzí, některých neuroinfekcí a u roztroušené sklerózy. Protein je
tvořen gliovými buňkami a vzestup jeho koncentrace v likvoru je nejspíše pouze
nespecifickou známkou destrukce tkáně CNS. Velmi významný je však
imunocytologický průkaz S-100 antigenu na membránách nádorových buněk v
likvoru, imunofenotypizací pomocí monoklonálních protilátek lze totiž prokázat
přítomnost neuroektodermových tumorů. 
 
Literatura
Bonfer, J.M.G., Korse,
C.M., Nieweg ,O.E., Rankin, E.M.: The luminiscence immunoassay S-100: a
sensitive test to measure circulating S-100B: its prognostic value in malignant
melanoma. Br.J.Cancer, 12, 1998, 2210-2214.
Gazzolo, D. et al.: Pediatric concentrations of S100B
protein in blood: Age- and sex-related changes. Clin. Chem., 49, 2003, s. 967 -
970.
 
Poznámky
 
Appendixy
 
Autorské poznámky
Marta Šimíčková, Miroslava Nekulová, Antonín Jabor
recenzoval Jindřich Macháček