Abstrakt
Sérový S-100 protein
je využíván především k monitorování nemocných s melanomem, má
prognostický význam ve vztahu k vývoji onemocnění. Další indikce
stanovení v séru zahrnují poruchy nervového systému různého původu.
Odkazy na jiné relevantní dokumenty, další
informace
S100 proteiny
Nádorové markery
Nádorové markery: časté a méně
časté typy
Fyziologická variabilita
Neznáma.
Patofyziologické mechanismy ovlivňující
koncentraci
Přímé následky abnormálních koncentrací
Referenční intervaly
Diskriminační hladina
senzitivní luminometrické immunoeseje je 0,16 μg/l.
Hodnoty u 1004
zdravých dětí sledoval Gazzolo (Gazzolo, 2003). Na obrázku jsou koncentrace v
periferní krvi (µg/l), věk je na ose x uveden v rocích, symboly pro pohlaví
jsou v obrázku. Možným vysvětlením zvýšených hodnot v prvním roce života je
např. vyšší permeabilita hematolikvorové bariéry, vrchol patrný kolem 12 - 13
roku života pravděpodobně souvisí s elongací nervů v rámci růstové periody (obě
tyto charakteristické změny podporují teorii o trofním působení S100B jeho
řazení mezi cytokiny)..
Hodnoty odpovídající obrázku jsou v následující tabulce (Gazzolo, 2003).
Věk (roky) a počet probandů (M/F) |
Chlapci (n = 482) |
Dívky (N = 522) |
p (rozdílu mezi M a F) |
||||
medián |
25. percentil |
75. percentil |
Medián |
25. percentil |
75. percentil |
||
0–1 (43/42) |
0.81 |
0.44 |
1.93 |
0.95 |
0.45 |
2.24 |
0.27 |
1–2 (46/40) |
0.72 |
0.32 |
1.33 |
0.77 |
0.49 |
1.37 |
0.35 |
2–3 (52/48) |
0.62 |
0.39 |
0.97 |
0.76 |
0.59 |
1.61 |
<0.05 |
3–4 (52/47) |
0.70 |
0.32 |
1.27 |
0.66 |
0.37 |
0.89 |
0.70 |
4–5 (41/53) |
0.61 |
0.31 |
1.00 |
0.74 |
0.44 |
1.10 |
0.29 |
5–6 (34/48) |
0.68 |
0.32 |
1.24 |
0.56 |
0.36 |
1.10 |
0.59 |
6–7 (37/49) |
0.60 |
0.43 |
0.96 |
0.86 |
0.65 |
1.17 |
<0.05 |
7–8 (28/39) |
0.90 |
0.65 |
0.96 |
0.90 |
0.39 |
0.96 |
0.77 |
8–9 (35/52) |
1.37 |
1.34 |
4.56 |
1.41 |
1.03 |
4.60 |
0.95 |
9–10 (41/32) |
1.44 |
0.91 |
1.75 |
1.67 |
1.44 |
2.03 |
0.45 |
10–12 (24/18) |
1.45 |
0.81 |
2.63 |
1.74 |
0.97 |
2.10 |
0.71 |
11–12 (16/16) |
0.42 |
0.39 |
0.45 |
0.45 |
0.41 |
0.48 |
0.38 |
12–13 (10/8) |
1.23 |
1.2 |
2.00 |
1.25 |
0.96 |
2.21 |
0.66 |
13–14 (17/18) |
1.13 |
0.99 |
1.89 |
1.35 |
1.16 |
2.23 |
<0.05 |
14–15 (6/12) |
0.66 |
0.45 |
0.72 |
0.91 |
0.52 |
0.97 |
<0.05 |
Celkem 1–15 (482/522) |
0.80 |
0.44 |
1.49 |
0.95 |
0.58 |
1.62 |
<0.05 |
Interference in-vivo
Omezení stanovení
Použití ve výpočtech a odvozených
parametrech
Znaky analytické metody
Vyšetření S–100 B
proteinu je prováděno na imunochemickém principu. Existuje metoda Sangtec S-100B, která v luminiscenční variantě dosahuje vysoké
analytické senzitivity (stanovení je založeno na
reakci se 3 monoklonálními protilátkami, SMST12,
Ekonomické náklady
Použití pro klinické účely
Využití v oblasti onkologie
·
Screening, diagnostické možnosti: neužívá se.
·
Monitorování nemocných: stanovení sérového S–100B
je patří k důležitým metodám pro monitorování nemocných s melanomem.
Senzitivita při metastatickém procesu je vysoká – až 80 %. Hodnoty před
primární terapií mají vysokou prognostickou hodnotu.
Využití při analýze likvoru
Jako strukturální protein CNS nepatří k rutinně
stanovovaným markerům. Vzestup jeho koncentrací v likvoru lze pozorovat u
mozkových kontuzí, některých neuroinfekcí a u roztroušené sklerózy. Protein je
tvořen gliovými buňkami a vzestup jeho koncentrace v likvoru je nejspíše pouze
nespecifickou známkou destrukce tkáně CNS. Velmi významný je však
imunocytologický průkaz S-100 antigenu na membránách nádorových buněk v
likvoru, imunofenotypizací pomocí monoklonálních protilátek lze totiž prokázat
přítomnost neuroektodermových tumorů.
Literatura
Bonfer, J.M.G., Korse,
C.M., Nieweg ,O.E., Rankin, E.M.: The luminiscence immunoassay S-100: a
sensitive test to measure circulating S-100B: its prognostic value in malignant
melanoma. Br.J.Cancer, 12, 1998, 2210-2214.
Gazzolo, D. et al.: Pediatric concentrations of S100B
protein in blood: Age- and sex-related changes. Clin. Chem., 49, 2003, s. 967 -
970.
Poznámky
Appendixy
Autorské poznámky
Marta Šimíčková, Miroslava Nekulová, Antonín Jabor
recenzoval Jindřich Macháček