Principy regulace vnitřního prostředí ukazují ve své šíři fylogenetický vývoj, kdy organismy vlivem změn okolí vyvinuly mechanismy, které efektivním způsobem zajišťují stálost vnitřního prostředí organismu. Je příznačné, že v zájmu zachování života se jednotlivé regulační mechanismy multiplikovaly, aby při výpadku jednoho systému zajistil přežití systém (resp. systémy) další. Fascinující je dokonce to, že jednotlivé systémy obsahují samoregulační prvky. Příkladem může být angiotenzin 1-7, molekula se zcela unikátními vlastnostmi, diametrálně odlišnými od vlastností angiotenzinu II, látky o jednu jedinou aminokyselinu delší. Podobných příkladů, modulací a zpětných vazeb lze jistě najít více. Uvedený přehled nepostihuje celou problematiku regulace vnitřního prostředí. Jedná se o systémy s klíčovým významem, i když další systémy řízení vnitřního prostředí mají rovněž obrovský význam.

Regulační systém	Efektory	Další informace
Systém ADH - ledviny	ADH (vasopresin)
	Receptory pro ADH	Receptor V2 pro ADH
	Antagonisté receptorů pro ADH	Selektivní antagonisté receptorů V2
	Aquaporiny
Natriuretické peptidy	ANP (Atriální natriuretický peptid)	Urodilatin
	BNP	NT-proBNP
	CNP
	DNP
	Receptory natriuretických peptidů	Receptor NPR2 pro CNP
	Natriuretické peptidy: fragmenty	Natriuretické peptidy: enzymová degradace
	Natriuretické peptidy: diagnostické použití
	Natriuretické peptidy: terapeutické použití
Látky s natriuretickou aktivitou	Adrenomedulin	Účinky adrenomedulinu
	Receptory adrenomedulinu
	Bradykinin	Účinky bradykininu
	Receptory bradykininu
	Angiotenzin (1-7)
Systém renin-angiotenzin-aldosteron	Angiotenzin - molekulové varianty	Systém renin-angiotenzin extrarenální
	Angiotenzin II	Účinky angiotenzinu II
	Receptory angiotenzinu	Terapeutická inhibice angiotenzinu II
	Angiotenzin (1-7)
Ostatní systémy regulace	WNK kinázy
	Žízeň

Další informace

Acidobazická rovnováha

Klinická endokrinologie

Vodní a iontová rovnováha

Rejstřík

Antonín Jabor