OSN-SAbstraktOSN-E

Imunochemická analytická metoda založená na principu kompetitivní reakce stanovovaného analytu a vhodného radioindikátoru o vazebná místa specifické protilátky. Kvantitativní vyhodnocení reakce je založena na detekci radioaktivity.

OSN-SSouvisející informaceOSN-E

OSN-STextOSN-E

Principem imunochemické reakce je specifická reakce založená na kompetici antigenu (stanovovaný analyt - Ag) a značeného antigenu (radioindikátor - Ag°) o vazebná místa specifické protilátky - Ab. Základní schéma reakce:

Ag + Ag° + Ab <---> Ag-Ab + Ag°-Ab

Kompetice (soutěže) obou antigenů o vazebná místa protilátky je docíleno přítomností omezeného množství protilátky. Výsledkem reakce je vznik dvou komplexů antigen-protilátka a to s neznačeným a značeným antigenem, přičemž množství značeného komlpexu je nepřímo úměrné původnímu množství stanovovaného antigenu (tzn., že čím je vyšší koncentrace analytu ve stanovovaném vzorku, tím menší množství značeného kompexu [Ag°-Ab] při reakci vznikne). Při praktickém provádění této metody se do všech reakčních zkumavek nadávkuje konstantní množství specifické protilátky Ab (resp. antiséra) a značeného antigenu Ag°, přičemž jeho množství je větší než je vazebná kapacita protilátky. Další reakční složkou je neznačený antigen Ag, který je určovanou látkou a jehož množství v reakční směsi se mění v závislosti na jeho obsahu v analyzovaném vzorku. Stabilita podmínek je obvykle zajišťována přídavkem vhodného reakčního pufru.

Vzhledem k nedostatečnému množství vazebných míst zůstavají v reakční směsi rovněž obě formy antigenu i ve volné podobě (tj. v komplexu nevázané).

Celková radioaktivita, která je do reakce dodána [T], se tak během reakce rozdělí do dvou frakcí - vázané [B] a volné [F], přičemž platí, že T=B+F. Jestliže během separace dojde k rozdělení obou frakcí, je možno na základě změření radioaktivity jedné z nich analýzu kvantitativně vyhodnotit.

Nutnou podmínkou je ovšem sestrojení kalibrační závislosti na základě analýzy skupiny vzorků (obvyklý počet 5-6 kalibrátorů) s deklarovanou koncentrací stanovovaného analytu. Kalibrační křivka se sestrojí jako závislost změřené odezvy na koncentraci, tzn. že na osu X je vynášena koncentrace kalibrátorů, na osu Y pak odpovídající hodnoty změřené odezvy (obvyklým odezvovým parametrem je radioaktivita vázané frakce B nebo poměr B/T popř. B/F, často se používá rovněž poměr B/Bo, kde se hodnotou Bo rozumí radioaktivita kalibrátoru s nulovou koncentrací analytu). Na základě zjištění odezvového parametru neznámeho vzorku je potom možné odečtením z kalibrační závislosti určit koncentraci analytu.

OSN-SPoznámkyOSN-E

Nejčastěji používanými radionuklidy pro přípravu radioindikátorů jsou 125I, 57Co a 3H.

OSN-SAppendixyOSN-E

OSN-SLiteraturaOSN-E

OSN-SAutorské poznámkyOSN-E

Autor: Bartoš Vladimír

Datum aktualizace: 26. 11. 1998