Abstrakt
Lutropin je hormon předního laloku hypofýzy. Luteinizační hormon (LH) je glykoprotein o relativní molekulové hmotnosti asi 28 kDa. Je vylučován specializovanými buňkami předního laloku hypofýzy a skládá se ze dvou nekovalentně vázaných podjednotek alfa a beta. Podjednotka alfa se vyskytuje i u ostatních glykoproteinových hormonů, tj. folikulostimulačního hormonu (FSH), thyreotropinu (TSH) a choriového gonadotropinu (hCG), který je produkován především placentou. Beta podjednotka je pro daný hormon specifická, určuje jeho biologickou i imunologickou specifitu a umožňuje rozlišení LH od ostatních glykoproteinových hormonů. Spolu s dalším gonadotropinem (FSH) hraje zásadní roli ve vývoji a v řízení normálních funkcí ženského i mužského reprodukčního systému.
Synonyma
Lutropin, Luteinizing Hormone, luteinizační hormon, LH
Chemická a fyzikální charakteristika, struktura a povaha analytuOSN-E
Společně s folikuly stimulujícím hormonem (FSH), choriovým gonadotropinem (hCG) a thyreotropinem (TSH) patří mezi glykoproteiny, skládající se ze dvou podjednotek - alfa a beta, vzájemně kovalentně vázaných. Zatímco alfa-podjednotka všech čtyř hormonů je shodná, beta-podjednotka je pro každý z nich specifická a ve svém důsledku je zodpovědná za jejich biologický účinek.
Role v metabolismu
Funkce LH je v lidském organismu rozdílná podle věku a pohlaví. Vzhledem k nízké citlivosti hypofýzy vůči GnRH (hormon stimulující tvorbu a následné vyplavování gonadotropinů z hypofyzárních buněk) je množství FSH i LH v periferní krvi velmi nízké. V období puberty se tato citlivost hypofýzy zvyšuje a tím roste sekrece gonadotropinů. V jejím důsledku jsou gonády stimulovány k sekreci steroidů a dochází tak k rozvoji sekundárních pohlavních znaků. U mužů LH stimuluje syntézu testosteronu v Leydigových buňkách intersticiální tkáně varlat. U žen se působení vlivu LH projevuje v závislosti na fázi menstruačního cyklu. Ve folikulární fázi LH působí na theca buňky ováriálních folikulů, kde dochází jeho vlivem ke stimulaci produkce androgenů, jež jsou následně, za přispění FSH, přeměňovány na estradiol. V pozdní folikulární fázi prudce stoupá sekrece estrogenů, dochází ke změně negativního zpětně vazebného mechanismu na pozitivní a v jeho důsledku k vzestupu hladin LH a FSH (ovulační pík). Přeměnou prasklého folikulu dojde k vytvoření corpus luteum, kde se vliv LH projevuje ve stimulaci produkce progesteronu. Po luteinizaci granulosových buněk nastává sekundární vzestup hladin estrogenů společně s vrcholem progesteronu uprostřed luteální fáze. Koncem cyklu vymizí činnost žlutého tělíska, klesne tak koncentrace steroidů a tím se sníží rovněž jejich inhibiční působení na sekreci GnRH. Dochází k vzestupu sekrece gonadotropinů a nastává další menstruační cyklus. V menopauze, kdy jsou již postupně vyčerpány folikuly, nedochází k dřívější produkci steroidů a postupně tak vymizí negativní zpětná vazba, brzdící produkci gonadotropinů. Jejich koncentrace (především FSH) jsou proto v klimakteriu výrazně vyšší než ve fertilním období.
Zdroj (syntéza, příjem)
LH, shodně s FSH, je tvořen v bazofilních buňkách předního laloku hypofýzy. Tato tvorba je ovlivňována složitým mechanismem pozitivních a negativních zpětných vazeb, kde hraje významnou úlohu jednak tzv. gonadotropiny uvolňující hormon (označován jako GnRH, gonadotropin releasig hormon) a jednak steroidní hormony, produkované pohlavními žlázami.
Distribuce v organismu, obsah ve tkáních
Koncentrace LH v krvi během dne mírně kolísá vlivem pulzního charakteru sekrece gonadotropinů. U fertilních žen je hladina LH závislá na období menstruačního cyklu. Údaje o hodnotách koncentrace LH v séru se různí v závislosti na metodickém postupu použitém pro jeho stanovení.
Způsob vylučování nebo metabolismus
Sekrece LH a FSH je stimulována hypotalamickým dekapeptidem (hormon uvolňující gonadotropin-GnRH), proto stanovení GnRH poskytuje informaci o gonadální a hypofyzární funkci. Stanovení FSH v plazmě a bazálních hladin LH nebo po stimulaci exogenním GnRH jsou indikována pro vyšetření abnormalit v pubertě u obou pohlaví. Kromě toho tyto testy umožňují vyšetření abnormalit hypotalamo-hypofyzárně-gonadální osy. Gonadotropiny se z organismu vylučují močí, přičemž si zachovávají větší část své biologické i imunologické aktivity. U zdravých osob odpovídá jejich koncentrace v moči zhruba hladinám nacházeným v periferní krvi.
Kontrolní (řídící) mechanismy
Řídící mechanismus sekrece obou gonadotropinů (LH i FSH) z hypofýzy je závislý na působení tzv. uvolňovacího hormonu GnRH ze středního hypotalamu. GnRH je dekapeptid tvořený v hypothalamu odkud je pulsativně vyplavován portálním venózním systémem do hypofýzy. Jeho sekrece je regulována jednak centrálně neurotransmitery centrálního nervového systému a jednak periferně působením pohlavních steroidních hormonů. Při styku s gonadotropními buňkami v adenohypofýze dochází k jeho vazbě na specifické receptory na povrchu membrán těchto buněk. Následně je aktivován adenylylcyklásový systém indukující syntézu gonadotropinů a poté jejich sekreci, která má taktéž pulzní charakter. Vlivy koncentrace steroidů (jmenovitě estrogenů a gestagenů) v periferní krvi se projevují poměrně složitým mechanismem pozitivní nebo negativní zpětné vazby. Typ zpětné vazby závisí na koncentraci steroidního hormonu a jeho interakci s jinými steroidy.
Literatura
Poznámky
Autorské poznámky
Vladimír Bartoš (26.11.1998)
Jiřina Lukášková (červen 2008)