Doporučení pro tvorbu aplikací,

které mají vytvářet elektronické žádanky

 

 

1/ co nejjednodušší způsob tvorby elektronických žádanek pro sestry a lékaře

Nejlépe grafické rozhraní s přijatelnou velikostí (čitelností) popisu metod. Co nejvíce metod na obrazovce, které jsou přehledně a logicky uspořádané.

 

2/ výběr jednotlivých vyšetření nebo profilů

Výběr požadavků by měl být možný jak po jednotlivých vyšetřeních, tak pomocí profilu. Musí fungovat i kombinace tj. k vybranému profilu přidat nebo z něho ubrat jednotlivá vyšetření.

 

3/ maximální spolupráce s existujícími databázemi

Propojení s databází pacientů (dané ambulance nebo lůžkového oddělení). Podle oddělení by měly být nabízeny profily, aby obsluha nebyla zahlcena profily celé nemocnice. Kontrola identifikačních údajů, pojišťovny atd. by měla být samozřejmostí.

 

4/ možnost tvorby žádanek v libovolném předstihu.

V praxi na asi měsíce až rok dopředu - podle typu nemocnice a způsobu plánování ambulantních návštěv pacientů.

 

5/ jasně definovaný mechanismus přidělení času události (odběru vzorku nebo ukončení sběru)

Datum a čas události musí být zadáván manuálně po uskutečněném odběru.

 

6/ všeobecné kontroly, kontroly vazeb

Systém by měl kontrolovat slučitelnost jednotlivých vložených údajů s fyziologií: výška, hmotnost, množství odebraných materiálů, čas sběru materiálu, množství materiálu a čas sběru, množství nutného analytického materiálu tj. vysoký počet požadavků = více obalů s materiálem

Kontrola vazeb – pokud např. clearence kreatininu tak serový, močový, objem a čas sběru moče. Pokud dU K tak údaje o sběru apod. (viz "vazby").

 

7/ vazba na NČLP

Jednotlivá vyšetření mají podle kódu NČLP určený materiál. Po uzavření žádanky musí být obsluze nějakým způsobem sděleno jaké a kolik zkumavek má odebrat. Vše musí být ve vazbě na NČLP.

 

8/evidence kdo a kdy žádanku vytvořil

Z hlediska normy ISO 15189 je údaj povinný.

 

9/ unikátnost identifikace pro každý vzorek v horizontu minimálně 1 rok

Každý obal musí být (počínaje DS 2.01.01) jednoznačně identifikován např. textem (numericky, alfanumericky) nebo čárovým kódem (eventuálně čipem). Tato identifikace je nutná pro import všech údajů, které se vztahují ke vzorku. Identifikace může být přímo na vzorku napsaná nebo ve formě štítku. Není vyloučeno ani uvedení ID na papírové průvodce materiálu pokud je vazba mezi ID a konkrétní zkumavkou nezpochybnitelná!!

 

Jelikož vzorek může být zpracován i za několik měsíců od převzetí (vzácné analýzy), je nutné zajistit unikátnost ID v delším čase. Z praxe se jeví jako minimum 1 rok, lépe je zvolit delší období např. 10 let.

 

Pokud komunikují s laboratoří 2 a více nezávislých subjektů je nutné domluvit způsob identifikování vzorků jednotlivými žadateli. DS 2.01.01 záměrně nepředepisuje žádná pravidla pro tvorbu ID řetězce, vymezuje pouze maximální délku (15 znaků). Proto není vyloučeno, že by mohli 2 systémy používat podobný způsob tvorby ID a došlo by tak ke kolizi.

 

 

10/ přehlednost identifikačního štítku

Identifikační štítek musí být přehledný pro sestru (musí jednoznačně vědět, na kterou zkumavku kterého pacienta štítek patří) i pro laborantu (musí obsahovat identifikaci příslušného LOI, aby šlo provést import údajů o vzorku).

 

11/ tisk papírové průvodky

Zda se musí k elektronické žádance tisknout i její papírový otisk je věcí:

1/ domluvy mezi nemocnicí a pojišťovnou

2/ domluvy laboratoře a oddělení.

Z praxe:

a/ tisk průvodky na odděleních zabírá určité nezanedbatelné časové období – natahuje se doba expedice.

b/ při automatizované importu elektronických požadavků tiskovou formu již téměř nikdo nekontroluje.

c/ při kolizi – nevhodné obaly, chybně označené zkumavky - se kontroluje i tisková forma.

d/ při zpětném dokazování obsahu požadavků se většinou používá tisková forma.

 

12/ aplikace by měly respektovat zvyklosti laboratoře

Tento bod se týká především komunikací NIS s nemocničním LIS. Výstupy aplikace na tvorbu žádanky by neměly zkomplikovat provoz laboratoře.

Například pokud laboratoř vyžaduje na některé vyšetření zvláštní obal, musí ho dostat, tj. aplikace musí sestru na toto nějak upozornit např. „vydá“ dva stejné štítky. Laboratoř musí dostat potřebné množství materiálu, tj. aplikace musí dát podle místních pravidel do poměru počet vyšetření a množství. Aplikace by měla upozorňovat na speciální podmínky odběru a transportu u vybraných položek. Měla by být například respektována skutečnost, že některé metody se vyšetřují pouze ve vymezené dny, po domluvě, ve smluvní laboratoři apod.

 

(prosinec, 2004)