Retikulocyt je mladý erytrocyt o průměru 7-9 µm. Neobsahuje již jádro, pouze zbytky některých organel obsahující RNA (ribosomy, zbytky endoplazmatického retikula), proto retikulocyt může ještě syntetizovat hemoglobin. Tyto struktury se zviditelní speciálním barvením pomocí brilantkresylové nebo methylenové modři.

 

Stanovení retikulocytů lze provést několika způsoby:

 

Mikroskopické stanovení spočívá ve spočítání obarvených retikulocytů v nátěru. Stanovuje se počet retikulocytů na 1000 erytrocytů. Výsledek je buď bezrozměrné číslo (jako u diferenciálního rozpočtu leukocytů, dříve se užívala %) nebo absolutní počet retikulocytů na 1 l krve – platí i u dalších metod stanovení.

 

Průtokový cytometr – retikulocyty se ve vzorku krve označí fluorochromem nebo monoklonální protilátkou. Cytometr pak měřením objemu a struktury buňky od dalších buněk obsahujících RNA

 

Hematologické analyzátory - pomocí intravitálního barvení odliší retikulocyty od erytrocytů a měřením objemu a struktury buňky od dalších buněk obsahujících RNA. Některé analyzátory dokáží ještě podle množství RNA rozlišit různě zralé retikulocyty a vyjádřit jejich zastoupení jako nezralou frakci (IRF), eventuálně několik různě zralých frakcí.

 

Zvýšený počet retikulocytů v obvodové krvi ukazuje na zvýšenou tvorbu erytrocytů, snížený počet pak na útlum krvetvorby. Fyziologické hodnoty početního podílu na celkovém počtu erytrocytů jsou 0,005 – 0,015 (tj. 0,5 – 1,5 %) a početní koncentrace v krvi je 25 – 75 * 10^9/l.

 

Další informace

Hematologie

Hemopoéza: morfologické charakteristiky

 

Ilona Fátorová, Eva Fenclová