OSN-SAbstraktOSN-E

Turbidimetrie je založená na měření stupně zákalu (turbidity). Na částicích dochází k rozptylu záření a částečně i jeho absorpci. sleduje se pokles intenzity záření procházejícího absorbující a rozptylující vrstvou. Měření se provádí v přímém směru, v ose světelného paprsku zdroje jako u fotometrických postupů. Při turbidimetrických měřeních je obtížné připravit reprodukovatelně suspenzi měřené reakční směsi, aby byla dostatečně stálá. K tomu účelu se používají ochranné koloidy (např. polyetylenglykol). Fotometrická citlivost je nepřímo úměrná vlnové délce, proto je vhodné měřit při nejkratší vlnové délce dosažitelné standardním fotometrem (340 nm v blízké UV oblasti).

 

OSN-SSouvisející informaceOSN-E

Nefelometrie

 

OSN-STextOSN-E

Optické analytické metody využívající rozptylu světla na heterogenních částicích v koloidních roztocích a mikrosuspenzích (turbidimetrie, nefelometrie) vychází ze základních podmínek pro měření:

1.       využívají zdroje UV-VIS monochromatického záření,

2.       velikost částic musí být jednotná a blízká vlnové délce použitého záření,

3.       reakční prostředí (koncentrace činidel, teplota) ovlivňuje velikost částic,

4.       částice nesmí během měření sedimentovat – proto se přidávají ochranné koloidy,

5.       rozptyl je založen na Tyndalově efektu (rozptýlené záření na částicích má stejnou vlnovou délku jako záření dopadající na koloidní částice),

6.       intenzita rozptýleného záření závisí také na objemu částic v objemové jednotce (na koncentraci).

Turbidimetrie

Optická metoda založená na měření světla zeslabeného rozptylem na částicích se nazývá turbidimetrie.

 

 

 

PRINCIP STANOVENÍ

Turbidimetrie sleduje pokles intenzity záření procházejícího absorbující a rozptylující vrstvou. Na částicích dochází k rozptylu záření a částečně i jeho absorpci. Prošlé záření má tedy vždy nižší intenzitu než záření dopadající (světelný zdroj).

 

Měření se provádí v přímém směru, v ose světelného paprsku zdroje jako Zvláště ve zředěných disperzích (roztocích) je přechod mezi absorpční fotometrií a turbidimetrií neostrý, a proto lze měřenou veličinu Tb (turbidance),jíž odpovídá v absorpční fotometru A u klasické absorpční fotometrie (absorbance), vyjádřit vztahem

 

Tb = (e + t).c.l,

 

kde

e - absorpční koeficient,

t - turbiditní koeficient,

c - koncentrace,

L - světelná dráha (tloušťka) měřicí kyvety.

 

Závislost turbidance (absorbance) na koncentraci analytu je obecně nelineární (jde většinou o polynom 2. řádu). V případě vhodně zvolených podmínek je možno závislost aproximovat proložením přímkou.

 

Turbidance závisí nepřímo na čtvrté mocnině vlnové délky.  Proto se v současné době prakticky výhradně využívá měření v UV oblasti při 340 nm.

Výrazný je vliv teploty, která ovlivňuje tvorbu i velikost částic.

K turbidimetrickému měření zákalu se  obvykle využívají klasické absorpční fotometry a automatické analyzátory pracující metodou absorpční fotometrie.

 

OSN-SAppendixyOSN-E

 

OSN-SLiteraturaOSN-E

 

OSN-SAutorské poznámkyOSN-E

Jaroslava Vávrová