Bór

 

Abstrakt

Bor je nejnovější prvek, který je považován za esenciální u lidí i vyšších zvířat. Jeho funkce je známá u rostlin, ale u savců doposud nebyla jednoznačně určena. Byly získány některé důkazy o tom, že bor ovlivňuje metabolismus steroidních hormonů, makrominerální, dusíkový i energetický metabolismus. Bor má při perorálním podání pouze malou toxicitu. Příznaky akutní otravy u lidí jsou nausea, zvracení, průjem, dermatitis a letargie.

 

Chemické vlastnosti 

Název:

Latinsky:

Anglicky:

Značka:

Protonové číslo:

Atomová hmotnost:

Skupina:

Perioda:

Skupenství:

Oxidační číslo:

Bor

Borum

Boron

B

5

10,81

III.A

2

pevné

III

 

Funkce

Biochemická role boru u lidí ani vyšších zvířat není zcela objasněna. Jedna hypotéza předpokládá, že bor působí jako metabolický regulátor tvorbou komplexů s řadou substrátů nebo reagentů, které mají hydroxylovou skupinu v příznivé pozici. Protože tvorba komplexu obvykle způsobuje kompetitivní inhibici enzymů in vitro, předpokládá se, že jde především o negativní regulace. Druhá hypotéza hovoří o stabilizační funkci na buněčné membrány, čímž současně ovlivní i odpověď na působení hormonů, transmembránovou signalizaci nebo transmembránový pohyb kationtů a aniontů. Tato hypotéza je podporována nálezem, že bor ovlivňuje transport extracelulárního kalcia a uvolnění intracelulární kalcia u potkaních trombocytů aktivovaných trombinem.

 

Metabolismus

Bor z potravy, boritan sodný i kyselina boritá jsou rychle resorbovány a exkretovány většinou močí. Více než 90 % přijatého B je obvykle resorbováno. V trávicím traktu je většina přijatého B přeměněna na kyselinu boritou a v této formě je transportována v těle. Bor je vylučován ledvinami, které představují hlavní mechanismus udržující homeostázu tohoto prvku v organismu.

 

Distribuce v organismu, obsah ve tkáních

Bor je přítomen v organismu většinou v koncentraci 4,6 – 55,5 µmol/kg (0,05 – 0,3 µg/kg) čerstvé tkáně. Kosti, nehty a zuby obsahují několikanásobně vyšší koncentrace.

 

Deficit

U zvířat bylo při experimentálně vyvolaném deficitu boru zjištěno narušení metabolismu vápníku, mozkových funkcí a energetického metabolismu. U potkanů bylo potvrzeno narušení imunitního systému a exacerbace artritidy. U lidí byla popsána alterace makrominerálního  (zvýšení sérového 25-hydroxycholecalciferolu, snížení kalcitoninu), energetického (snížení glykémie, zvýšení triacylglycerolů), dusíkového (snížení močoviny  a kreatininu v séru) metabolismu a hematopoézy.

 

Hodnocení stavu zásobení

 

Potřeba

Není stanovena potřeba boru, nedávné studie ukazují, že by se mohla pohybovat kolem 0,1 – 1 mg/den. Za bezpečný příjem boru je považováno 1,0 - 13 mg/den.

 

Zdroje

Dobrým zdrojem boru jsou potraviny rostlinného původu jako je ovoce, listová zelenina, luštěniny. Naopak maso, ryby a mléčné výrobky mají nízký obsah boru.

 

Toxicita

Bor má při perorálním podání pouze malou toxicitu. Příznaky akutní otravy u lidí jsou nausea, zvracení, průjem, dermatitis a letargie. Vysoký příjem boru dále způsobuje riboflavinurii. Při chronické otravě borem je popisována inapetence, nausea, hubnutí, snížená sexuální aktivita, snížená motilita i množství spermií.

 

Další informace:

·       Stopové prvky

·       Stopové prvky - biochemické funkce

·       Stopové prvky - efekt neadekváttního příjmu

·       Stopové prvky - přepočty

·       Stopové prvky a volné radikály

·       Analýzy stopových prvků

·       Antidota specifická - přehled

·       Bór v plazmě

 

 

Literatura

·      World Health Organization: Trace elements in human nutrition and health. 1996, s.

·      Lentner, C.: Geigy Scientific Tables. Volume 3. Physical Chemistry, Composition of Blood, Hematology, Somatometric Data. CIBA-GEIGY, 1984, s.

·      Shils M. E., Olson, J. A., Shike, M., Ross, A. C. 1999: Modern Nutrition in Health and Disease: F. H. Nielsen: Ultratrace Minerals. 9th edition, Williams & Wilkins, s.284-303

·      Biesalski, H. K. , Grimm, P. 1999: Taschenatlas der Ernahrung. Georg Thieme Verlag Stuttgart, 314 s.

·      Uderwood, E. J., Suttle, N. F. 1999: The mineral nutrition of livestock. 3rd edition, CABI Publishing, 642 s.

·      Kaplan L.A., Pesce A.J. (Eds): Clinical chemistry.- theory, analysis, correlations. ISBN 0-8151-5243-4, 3rd edition, 1996, p.746-759.

·      Burtis C.A., Ashwood E.R. (Eds): Tietz textbook of clinical chemistry. ISBN 0-7216-5610-2, 3rd edition, p.1029-1055.

 

Alena Pechová, Jaroslava Vávrová

.