Biochemická diagnostika v gastroenterologii, resp. klinicko-diagnostický proces v oblasti zažívacího ústrojí, je založena na řadě specializovaných vyšetření, ke kterým patří zejména moderní zobrazovací metody (endoskopie, sonografie, RTG, CT, NMR) poskytující morfologický obraz orgánů. Nedílnou součást diagnostiky však přesto tvoří metody biochemické. Přínos biochemických testů pro klinicko-diagnostický proces je především v oblasti funkčních testů, screeningových programů a sledování dynamiky procesů v průběhu léčby resp. dlouhodobého sledování nemocného (follow-up). Základní funkcí trávicího ústrojí je příjem a zpracování potravy procesem trávení (digesce) a vstřebávání (absorpce) jednotlivých složek potravy. Trávicí proces je možno rozdělit do tří fází.

• orální fáze začíná v dutině ústní kde již probíhá první fáze štěpení škrobů slinnou alfa-amylázou,
• gastrická fáze probíhá v žaludku a zahrnuje sekreci žaludeční šťávy, HCl, žaludečních proteináz (pepsiny) a štěpení bílkovin,
• enterální fáze začíná v duodenu alkalizací kyselého žaludečního obsahu hydrogen karbonátem pankreatické šťávy, sekrecí pankreatických enzymů, které vedou k hydrolýze peptidů (trypsin, chymotrypsin, elastáza, karboxypeptidázy), škrobů (alfa-amyláza) i tuků (lipáza). K další hydrolýze a vstřebávání dochází pomocí enzymů kartáčového lemu enterocytu (disacharidázy, dipeptidázy,  aminopeptidázy...).

Laboratorní metody používané v gastroenterologii zahrnují stanovení řady enzymů a metabolitů v séru a v moči, imunologický průkaz protilátek, imunochemická stanovení hormonů, tumorových markerů, biochemické separační postupy detekce izoenzymů a makroforem enzymů, vyšetření žaludeční, duodenální a pankreatické šťávy, histochemické a imunohistochemické průkazy v bioptickém materiálu, kultivační a mikroskopický průkaz. Funkční testy mají složku prováděnou lékařem nebo zdravotní sestrou na lůžku či v ambulanci. Tímto stručným výčtem směřujeme k označení laboratorní medicíny; tj. metody používané v gastroenterologii nebudeme dělit na enzymologické, imunologické, histologické atd.

Laboratorně-metodická kategorizace člení metody na 3 skupiny:

a) Testy a metody prováděné rutinně ve smyslu běžné laboratoře klinické biochemie, metody aplikovatelné na automatické analyzátory (např. diagnostika pankreatopatií, malabsorpčních syndromů, infekce Helicobacter pylori, céliakie).

b) Funkční testy testy jsou druhou skupinou, testy specializované, prováděné většinou v návaznosti na vlastní funkční zátěž pacienta a odběr materiálu, který probíhá mimo laboratoř (na lůžku, ambulantně v ordinaci lékaře). Mezi moderní postupy patří dechové testy. Laboratorní analýza odebraných vzorků je většinou složitějším, manuálním procesem.

c) Screeningové testy, u kterých velmi často provádí odběr vzorku pacient sám, doma.

Význam enzymové diagnostiky přetrvává, i když se vedle klasických enzymů objevují o nově zaváděné postupy, např. izolace DNA a určení genetických mutací.

Rejstřík

Petr Kocna

.