OSN-SAbstraktOSN-E

Patří mezi aminotransferázy - enzymy, stanovované při tzv. jaterních testech. Katalyzuje reverzibilní přenos aminoskupiny mezi L‑alaninem a 2‑oxoglutarátem. Největší aktivitu ALT mají hepatocyty. Svou funkci plní tento enzym v cytoplazmě, do krve se ve větší míře dostává při buněčném poškození. Obecně se aktivita v séru zvyšuje hlavně při onemocnění jater. Nejvíce bývá zvýšená při virové hepatitidě, toxickém poškození jater a při akutní hypoxii.

 

OSN-SOdkazy na jiné relevantní dokumenty, další informaceOSN-E

ALT

AST

 

OSN-SFyziologická variabilitaOSN-E

Aktivita je mírně snížená v těhotenství. Vleže je aktivita enzymů obecně o 10 ‑ 15 % nižší. Slabě zvýšené hodnoty nalézáme u dětí. Muži mají vyšší hodnoty ALT než ženy. Ze dne na den se aktivita může lišit až o 30 %. Fyzická zátěž hodnoty zvyšuje. Zvýšená aktivita byla také prokázána u obézních lidí.

 

OSN-SPatofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraciOSN-E

 

Zvýšené hodnoty aktivity ALT v séru

 

1) poškození jater

ALT je enzym specifický pro játra, zvýšení aktivity více než 15 krát, než je jeho horní referenční mez v séru, je vždy indikátorem akutní nekrózy jaterních buněk buď virového, toxického nebo oběhového původu.

·         akutní virová hepatitida ‑ aktivita stoupá už týden před ikterem (2 - 3násobné hodnoty), vrchol bývá 7 až 12 dní po nástupu ikteru, maximální hodnota aktivity je 20krát až 100krát vyšší než horní referenční mez (průměrně bývá 50násobné zvýšení), u nekomplikovaného průběhu se normalizuje u hepatitidy A do 3 až 5 týdnů, u hepatitidy B později ‑ do 6 až 12 týdnů, návrat je pomalejší i u cholestatické formy; u hepatitidy C je průběh obdobný

·         chronická hepatitida - podezření na chronický průběh: přetrvává‑li zvýšení 6 měsíců (zvýšení 2 ‑ 3krát u perzistující chronické hepatitidy, 4 a vícekrát u aktivní formy)

·         alkohol‑toxická hepatitida - aktivita ALT je mnohem nižší než při akutní virové hepatitidě

·         toxické poškození ‑ výše vzestupu je výrazem rozsahu postižení (např. otrava tetrachlormethanem nebo muchomůrkou zelenou); také po požití většího množství alkoholu krátkodobý vzestup; zvyšují se také LD, GMD a GGT

·         infekční mononukleóza - maximálně 20násobné zvýšení

·         sepse

·         dekompenzovaná jaterní cirhóza - maximálně 4 až 5krát vyšší aktivita, většinou nižší než AST

·         karcinom jater - 5 až 10násobné zvýšení,

·         metastázy do jater - pomalý vzestup, AST/ALT = 1 nebo více (GGT a GMD stoupají dříve)

·         srdeční selhání (městnání krve v játrech) - zvýšení 10 až 50krát

·         cholangitida

·         biliární kolika (vrací se k normě za několik dní)

·         extrahepatální cholestáza - zvýšení 2 až 4krát

 

2) šok - zvýšení více než 10krát

 

3) Reyův syndrom

 

4) po terapeutické aplikaci hovězího nebo prasečího heparinu

 

Snížené hodnoty aktivity ALT v séru

·         deficit vitaminu B6 (pyridoxin, prekurzor pyridoxalfosfátu ‑ koenzymu ALT)

 

 

OSN-SPřímé následky abnormálních koncentracíOSN-E

U dětí s akutní lymfoblastickou leukemií je vysoká aktivita ALT spojena s rychlou progresivitou tohoto onemocnění.

 

OSN-SReferenční intervalyOSN-E

 

věk

aktivita v séru (µkat/l)

do     6 týdnů

0 - 0,73

do     1 roku

0 - 0,85

do   15 let

0 - 0,61

nad 15 let

0 - 0,73

 

OSN-SOmezení stanoveníOSN-E

Stabilní 3 dny při 25 °C, 1 týden při 4 °C. Skladování v lednici je vhodnější než zmražení (skladování i při ‑ 40 °C vede ke ztrátě katalytické koncentrace). Sérum by mělo být nejlépe analyzováno v den odběru a neskladováno.

Vadí rozsáhlá hemolýza (u ALT v referenčních mezích vede koncentrace hemoglobinu vyšší než 2,5 g/l ke zvýšení aktivity přibližně o 10 %).

 

OSN-SPoužití ve výpočtech a odvozených parametrechOSN-E

AST/ALT (de Ritisův kvocient)

Poměr aktivity AST/ALT v séru slouží jako prognostický ukazatel. Hodnoty nad 0,7 (případně nad 1) jsou prognosticky závažnější. U akutní a chronické virové hepatitidy bývá poměr v rozmezí 0,5 ‑ 0,8; u cirhózy nealkoholického původu nad 1; nejvyšší hodnoty nacházíme u alkoholického poškození jater.

 

OSN-SZnaky analytické metodyOSN-E

Rozdíly mohou být mezi výsledky metod, které stanovují ALT bez přídavku pyridoxalfosfátu a metodami, které do reakční směsi tento koenzym přidávají. Část ALT v séru, může být, narozdíl od enzymu v buňce, již zbavená koenzymu (jde o čistý apoenzym, zatímco v buňce se vyskytuje holoenzym = apoenzym + koenzym). Čistý apoenzym se často vyskytuje v kontrolních sérech, které jsou obohacovány čištěnými enzymy. Metody bez přídavku pyridoxalfosfátu tak dávají až o 20 % nižší výsledky.

 

Doporučené rutinní metody stanovení: IFCC metoda pro 37 °C/ECCLS/DGKCh 94 new (různá označení pro stejnou metodu). Jednoznačně s přídavkem pyridoxal‑5‑fosfátu. Toleranční limit EHK: 21%, CV % pro VKK: 7 %, teoretický toleranční limit: 45,3 %. Metody bez použití pyridoxalfosfátu jsou nedoporučené. Certifikovaný referenční materiál je zatím nedostupný.

 

Stanovení aktivity ALT je založeno na měření poklesu absorbance reakční směsi při 340 nm, dané změnou koncentrace oxidované a redukované formy NAD+ (nikotinamidadenindinukleotid - koenzym oxidoreduktáz) ve spřažené reakci s LD. Při reakci katalyzované alaninaminotransferázou vzniká pyruvát, který je dále redukován na laktát enzymem laktátdehydrogenázou, využívající jako koenzym NADH. Rychlost úbytku koncentrace NADH je úměrná aktivitě ALT.

 

 

OSN-SPoužití pro klinické účelyOSN-E

Stanovení ALT v séru je spolu s AST nejčasnějším a nejcitlivějším indikátorem porušení celistvosti membrány hepatocytu. Je specifické pro posouzení jaterního poškození. Diagnostická senzitivita pro hepatobiliární onemocnění je 83 %, diagnostická specifita 98 % (vzhledem ke zdravým jedincům) a 84 % (vzhledem k nemocným s nejaterními chorobami). Stanovení je více citlivé k detekci poškození hepatocytů než k detekci biliární obstrukce. Na poškození jater je specifičtější než stanovení aktivity AST, avšak je méně citlivé než AST k poškození jater způsobenému alkoholem.

Vhodné jako screening na hepatitidu, včetně non‑A a non‑B.

Je to citlivý test srdeční nedostatečnosti.

 

OSN-SLiteraturaOSN-E

Racek, J. et al: Klinická biochemie, 1. vydání. Galén, Praha, 1999. ISBN 80‑7262‑023‑1. Karolinum, Praha, 1999. ISBN 80‑7184‑971‑5

Jacobs, D. S. (editor): Laboratory Test Handbook, 3rd ed. with Key Word Index. Lexi‑Comp Inc., Hudson, 1994. ISBN 0‑916589‑12‑9

Masopust, J.: Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998. ISBN 80‑7184‑649‑3

Schneiderka, P. a kol.: Kapitoly z klinické biochemie. Karolinum, Praha, 2000. ISBN 80‑246‑0140‑0

Chromý, V., Fischer, J.: Analytické metody v klinické chemii. Masarykova univerzita, Brno, 2000. ISBN 80‑210‑2363‑5

Friedecký, B.; Kratochvíla, J.: Udělování certifikátu o úspěšnosti klinické laboratoře v systému externího hodnocení kvality. Klin. Biochem. Metab., 9 (BCB 30), 2001, č. 2, s. 73 ‑ 77. ISSN 1210‑7921 

 

OSN-SAutorské poznámkyOSN-E

Mgr. Vladimíra Kvasnicová (listopad 2001)

recenzoval Jaroslav Racek