Abstrakt
Aldosteron je mineralokortikoid produkovaný kůrou nadledvin. Podílí se na homeostáze, regulaci vnitřního prostředí, hospodaří s ionty (na podkladě regulace transportu iontů v distálním nefronu). Poruchy sekrece aldosteronu vedou k projevům primárního či sekundárního hyper či hypoaldosteronismu.
Odkazy na jiné relevantní dokumenty, další informace
Fyziologická variabilita
Normální sérové koncentrace aldosteronu jsou vysoké v dětství a do dospělosti se snižují. Zvyšují se během těhotenství.
Sekrece aldosteronu klesá s příjmem soli, souvisí s exkrecí natria do moči, plazmatickou hladinou reninu. Další faktory zvyšující aldosteron je vertikalizace, která vede ke zvýšení reninu a aktivaci osy RAA (renin-angiotensin-aldosteron), fyzická aktivita s elevací 2-4x, diurnální variace (s ranním maximem a večerními minimy) a léky ovlivňující aktivaci RAA.
Patofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraci
Léky vedoucí k nárůstu hladiny aldosteronu a reninu patří antihypertenziva typu kalciových blokátorů, nitroprusid sodný, dihydralazin, diazoxid, spironolakton, dále laxativa, beta mimetika, vysoké dávky lithia, gentamycin, antikoncepce, kaptopril stimulující renin. Léky snižující aldosteron jsou betablokátory, reserpin, alfa-methyldopa, klonidin, guanetidin, anacida, srdeční glykosidy, nesteroidní antirevmatika, heparin, vasopresin, somatostatin, kortikoidy, nízké dávky lithia, inhibitory syntézy glukokortikoidů.
Přímé následky abnormálních koncentrací
Indikace k vyšetření aldosteronu je podezření na hyperaldosteronismus nebo detekce deficitu mineralokortikoidů. Při podezření na idiopatický hyperaldosteronismus je vhodné k potvrzení doplnit i prekurzor aldosteronu 11-deoxykortikosteron, 18-hydroxykortikosteron, kortikosteron, 18-hydroxydeoxykortikosteron.
Primární hyperaldosteronismus je stav, který není ovlivněn reninovou regulací, sekrece reninu je při nadbytečné produkci aldosteronu potlačena. Nárůst hladiny aldosteronu odpovídá za hypertenzi a hypokalémii. Primární hyperaldosteronismus stojí asi za 0,5-2% diagnostikovaných hypertenzí, konkrétně v 65-75% je hypertenze způsobena aldosteron-produkujícím adenomem, v 1-2% aldosteron-produkujícím karcinomem, v 25-35% idiopatickým hyperaldosteronismem. Laboratorními nálezy u primárního hyperaldosteronismu jsou hypernatrémie, hypokalémii pod 3,5 mmol/l, odpady kalia močí nad 40 mmol/l, odpady sodíku močí nad 250 mmol/l, sekrece aldosteron-18-glukuronidu nad 18 µg/den, zvýšení aldosteronu, nízká hladina reninu.
Aldosteron-produkující adenomy jsou nejčastější příčinou hyperaldosteronismu. Vyznačují se nálezem poměru aldosteron (ng/l)/ reninu (µg/l) nad 500 a 18-hydroxykortikosteronu nad 1000 ng/l.
Idiopatický hyperaldosteronismus (IHA) je spojen s hyperplazií kůry nadledvin, eventuálně s glandulárními změnami v zona glomerulosa. Pro diagnozu je velmi důležité IHA odlišit od adenomu vzhledem k další (u adenomu chirurgické) léčbě. Při odběrech aldosteron stejně jako kortizol podléhá cirkadiánní variaci, která v případě IHA je setřelá. Při posturálním testu (2 hodiny vestoje) normálně dochází k elevaci aldosteronu nad 50% výchozí hladiny, u IHA nikoliv a v případě adenomu i k mírnému poklesu hladiny. Pro diferenciální diagnozu IHA a adenomu je důležitý kaptoprilový test. V případě IHA po podání kaptoprilu dochází k poklesu aldosteronu vůči bazální hladině minimálně o 30%, kdežto u adenomu nadledvin se žádné změny neprojeví. Hladina reninu nevykazuje žádné výrazné změny. Další pomocnou laboratorní metodou k odlišení IHA a adenomu je hladina 18- hydroxykortikosteronu, která je v případě adenomu asi 6x zvýšena, u IHA zhruba 2-3x.
Rozsáhlou skupinou onemocnění spojenou s poruchou sekrece aldosteronu je sekundární hyperaldosteronismus. Renovaskulární hypertenze (RVH) je příčinou asi 5% hypertenzí na podkladě fibromuskulární hyperplazie nebo aterosklerozy renálních tepen. Laboratorně lze prokázat hypokalémii v 10-20%, elevaci aldosteronu při aktivaci RAAS. K odlišení od primárního hyperaldosteronismu pomůže hodnota poměru aldosteron/reninu, která je normální resp. pod 200. Při kaptoprilovém testu je hladina reninu zvýšena asi 3násobně. Při katetrizaci renálních tepen rozdíl hladin reninu mezi oběma vénami nad 1,5 svědčí pro unilaterální arteriální postižení.
Další příčinou sekundárního hyperaldosteronismu mohou být renin produkující tumory (primární renismus). Renin může být produkován renálně i extrarenálně, benigní čí maligní neoplázií. Dominantně reninové tumory vychází z juxtaglomerulárního aparátu ledvin. 60% reninových tumorů tvoří Wilmsův tumor. Mezi nádorové extrarenální místa produkce reninu patří karcinomy plic a urogenitálního traktu. Laboratorně lze prokázat kalémii pod 2 mmol/l, hyperkaliurii, zvýšení hladiny reninu a aldosteronu.
Maligní hypertenze (MH) je syndrom charakterizovaný arteriální hypertenzí často spojený s diastolickým tlakem nad 140 mmHg. MH je spojena s vaskulárním poškozením klinicky manifestovaným i jako retinální hemoragie, papilární edém. Pacienti s MH vykazující extracelulární deficit tekutin spojený s renální deplecí natria, elevací plazmatické hladiny reninu a aldosteronu. Ataky hyperrenismu jsou následovány zvýšením angiotensinu s vazokonstrikcí, renální ischemizací a další elevací reninové aktivity.
Vzácnou sekundární příčinou hyperaldosteronismu je pananteritis nodosa spojená s hypertenzí, hypokalémii a hyperrenismem.
Renoparenchymální hypertenze je chronické bilaterální parenchymální onemocnění ledvin. Je to nejběžnější příčina sekundárního hyperaldosteronismu. Vyskytuje se asi u 5 % jedinců s hypertenzí, je často spojeno s redukcí renálního parenchymu, poklesem glomerulární filtrace, zvýšení aldosteronu spojené s nárůstem krevního tlaku.
Bartterův syndrom je vzácná kongenitální porucha spojená s hyperrenismem, hyperaldosteronismem, metabolickou alkalozou, hyponatrémií, hypomagnezemií, hypochloridémií, hypokalémií, hypokalciurií. Většinou se syndrom manifestuje do 25 let svalovou slabostí, polyurií.
Těhotenství je spjato s hyperaldosteronismem a hyperrenismem, vede k nárůstu extracelulární tekutiny. Během 8. gestačního týdne dochází k dvojnásobné reninové elevaci a ve 20. týdnu až k čtyřnásobení hladiny reninu, aldosteron je v 8. týdnu asi trojnásobný.
Pseudohyperaldosteronismus je skupina onemocnění charakterizovaná hypertenzí, hypokalemickou alkalózou, sníženou (i stimulovaně) reninovou hladinou, při zvýšené syntéze steroidů a mineralokortikoidů, přičemž produkce aldosteronu není zvýšena (Cushingův syndrom, androgenitální syndrom, Liddleho syndrom, syndrom kortizolové rezistence, 11-deoxykortikosteron produkující tumor).
Referenční intervaly
Dospělí vleže 29-145 ng/l 80-400 pmol/l
Dospělí ve stoje 65-285 180-790
Novorozenci a děti:
12 hodin po porodu 343-1253 950-3470
24 hodin 217-1054 600-2920
2 dny 191-1123 530-3110
4 dny 83-921 230-2550
5 dní 72-830 200-2300
6-30 dní 69-812 190-2250
1-12 měsíců 69-552 190-1530
1-2 roky 61-495 170-1370
2-6 let 40-271 110-750
6-14 let 31-148 85-410
ng/l x 2,77= pmol/l
Interference in-vivo
Omezení stanovení
Aldosteron se dá stanovat ze séra i plazmy.
Použití ve výpočtech a odvozených parametrech
Znaky analytické metody
Ekonomické náklady
Použití pro klinické účely
Stanovení aldosteronu je užitečné u diagnostiky hyperaldosteronismu (primárního i sekundárního) a hypoaldosteronismu. Obvykle se vyšetřuje bazální hladina aldosteronu v plazmě z cirkulující krve, případně po stimulačním testu.
LiteraturaOSN-E
Lothar Thomas, Clinical Laboratory Diagnostics, 1st. English Edition, TH-Books, Germany 1998
Poznámky
AppendixyOSN-E
Autorské poznámky
Jiřina Lukášková (2008)