Abstrakt
TSH v séru ovlivňuje rychlost metabolismus ve všech tkáních, zejména v játrech, ledvinách a srdci. Zvýšení respirace vede k ovlivnění jejich hormonální aktivity ve funkci termoregulace. Je jedním z hormonů regulujících buněčné funkce od růstu, diferenciaci a vyzrávání, regulující metabolismus na všech úrovních.
Odkazy na jiné relevantní dokumenty, další informace
Fyziologická variabilita
Biologická variabilita:
Fetus a novorozenec – TSH se prvně objevuje okolo 13. týdne, postupně se jeho hodnoty zvyšují několika násobně nad normu dospělých.
Dětství od narození postupně klesají hodnoty TSH a normě odpovídající dospělým dosahují mezi 5-10 rokem věku.
S věkem nad 65 let je tendence k nižšímu výdeji TSH za 24 hodin což se projeví jen lehce nižšími hodnotami. Není rozdílu dle pohlaví.
Cirkadiánní rytmus: existuje s nejnižšími hodnotami v pozdním dopoledni a maximálními hodnotami před usnutím. TSH rovněž vykazuje pulsativní sekreci s intervaly 2-6 hodin přes den a kratšími intervaly a frekvencí ve spánku. TSH hladiny jsou variabilní v rozmezí 0,5 -2,0 násobku průměrné denní hladiny
Patofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraci
Příčiny vedoucí k poruchám funkce šž jsou jednak trvalé: hypothalamické selhání, hypofyzární selhání, TSH produkující pituitární tumor, rezistence na TSH, rezistence na thyroidální hormony, kongenitální hypotyreóza. Nebo se může jednat o tranzientní poruchy: akutní psychiatrická porucha, závažné orgánové nethyroidální onemocnění, TSH suprese glukokortikoidy nebo dopaminem, tranzientní kongenitální hypothyreoidismus.
Přímé následky abnormálních koncentrací
Thyroidální dysfunkce lze rozdělit na několik typů:
-fyziologické změny, adaptační stavy na vývojová stádia života (dětství, stáří) nebo těhotenství
-adaptivní funkční změny jako odpověď na nethyroidální onemocnění, jedná se o poruchy hypothalamopituitární osy, systémová onemocnění, alterace hladin u neuropsychiatrických pacientů, renálních selhání, dialyzovaných, akutních hepatitid, cirhóz, progresivní systémové skleróze, pituitárních adenomů
-primární thyroidální poruchy vedoucí k nadprodukci nebo snížené funkci žlázy, např. kongenitální hypotyreóza, euthyroidní struma, Gravesova (Basedova) choroba, autoimunitní thyroidální nodulóza, hypothyreoidismus a autoimunitní thyreoiditida
-onemocnění charakterizovaná normální hladinou T4, ale nízkou či naopka vysokou hodnotou T3, např. poruchy konverze T4 na T3 ve tkáních= syndrom nízkého T3, nebo naopak při normální nebo mírně snížené hladině T4 lze nalézt zvýšenou hladinu T3, většinou následkem hyperthyreoidismu, při přetrvávající excitované dejodaci ve tkáních =hyperkonverzní hyperthyreoidismus
Graves-Basedova choroba
Gravesova (Basedova) choroba je autoimunitní onemocnění spojené s hypertyreózou, vznikem difúzní strumy a dalšími extrathyroidálními projevy jako je exoftalmus, pretibiální myxedém, tachykardie a další. Exacerbace je u jedinců kavkazského typu s HLA B8, HLA DR3, HLA DQA1 s velkým podílem imunologických a environmentálních faktorů. Onemocnění je spuštěno IgG autoprotilátkovou reakcí namířenou proti TSH receptorům, vázající se na jiné epitopy než hormon. Interakce vede k vychytání jodu z oběhu, růst žlázy a nadměrné sekreci jejich hormonů. Klasickým laboratorním nálezem je neměřitelné TSH (nezvyšuje ani stimulační test s TRH) a vysoké T4, T3 koncentrace.
Hashimotova thyroiditida
Thyroiditida se strumou a hypofunkcí je označována jako Hashimotova. Jedná se o skupinu zánětlivých onemocnění od mírných infiltrací leukocyty až po závažné destruktivní formy s likvidací tkáně šž (štítná žláza) nejčastěji u žen mezi 30 až 40 lety. Nárůst tkáně šž a vznik strumy je vyvolán infiltrací tkáně lymfocyty, T buňkami zprostředkovanou destrukcí folikulů, zvýšením plazmatické hladiny TSH s kompenzací (snížením) thyroidálními hormony (subklinická hypotyreóza), stimulujícími protilátkami proti šž a protilátkami charakteru růstového hormonu, které působí na zbylé thyreocyty. V konečné fázi zánět vede k terminální destrukci šž s klinickou manifestací hypotyreózy. 90% jedinců s Hashimotovou thyreoditidou produkuje protilátky proti TPO (tyreoperoxidáze) a v menší míře i proti TBG (tyreoglobulinu).
Kongenitální hypotyreóza
Jedná se o vrozený deficit funkce šž, často asociován s diabetem mellitus I. typu. Kongenitální hypotyreóza je druhé nejčastější vrozené endokrinní onemocnění. Protože novorozenci vyžadují bezprostřední suplementace levotyroxinem je nezbytné diagnózu stanovit v prvních dnech po narození. V 90% je onemocnění vyvoláno vývojovými deformacemi šž, v 40% základ thyroidální žlázy chybí nebo je posunut do faryngu, v ostatních případech je šž hypoplastická, poškozená autoimunitními procesy nebo intrauterinní infekcí. Pro vážnost tohoto onemocnění patří stanovování TSH do screeningových vyšetření plodu (Evropa, Japonsko, v USA a Kanadě stanovují jako screeningový marker TT4). TSH koncentrace bývá nad 50 mIU/l, fT4 v minimálních koncentracích. Dle příčiny se dělí na formu vrozenou permanentní primární z tyreoidálních abnormalit (1.dysgeneze šž, 60%, 2.dyshormonogeneze, 35%= porucha TSH receptoru, porucha jódového transportu, porucha tyreoidální peroxidázy, porucha jodotyroninové dejodázy, porucha tyreoglobulinu, porucha konverse jodotyroninů) nebo extratyreoidálních abnormalit ( hypothalamohypofyzární poruchy, rezistence periferních tkání k TSH). Dalším typem je forma vrozená tranzientní při těžším jódovém deficitu matky v těhotenství, ale i značném jódovém nadbytku (př. amiodaronová léčba) nebo na základě autoimunitní tyreopatie matky (transplacentární přechod mateřských protilátek nebo význačná antityreoidální medikace matky (Carbimazol více než 3 tablety/den). Pokud nedojde k včasnému záchytu rozvíjí se u kojence klinické symptomy: výrazný prolongovaný ikterus, neuzavřená zadní fontanela u donošených, vyprazdňovací porucha, retardace psychosomatického vývoje, retardace kostního a zubního zrání (porucha vývoje jadérek kyčelních kloubů), poruchy somatického prospívání (růst, hmotnost), poruchy vyprazdňování, poruchy svalového tonu, hernie umbilikální, inguinální, makroglosie, mramorovaná prosáklá kůže (myxedém), hypotermie, oligofrenie.
Referenční intervaly
Novorozenci do 20 mIU/l
Děti a dospělí 0,4-4,0 mIU/l
Interference in-vivo
Omezení stanovení
Použití ve výpočtech a odvozených parametrech
Znaky analytické metody
Funkční citlivost nám udává generaci TSH metodik
Generace Funkční citlivost
I. 1 - 2 mIU/l
II. 0,1 -0,2 mIU/l
III. 0,01 - 0,02 mIU/l
IV. 0,001 -0,002 mIU/l
Ekonomické náklady
Použití pro klinické účely
Hlavním klinickým použitím monitorace TSH je průkaz hypofunkce nebo hyperfunkce šž (štítná žláza), monitorování substituční léčby u hypotyreózy nebo antityreoidální léčby u pacientů s tyreotoxikózou, sledování suprese T4 u studených uzlů nebo netoxické strumy, k posouzení odpovědi při testování stimulace TRH.
LiteraturaOSN-E
Lothar Thomas, Clinical Laboratory Diagnostics, 1st. English Edition, TH-Books, Germany 1998
Poznámky
Veškeré informace o TSH v plazmě viz. text TSH v séru, údaje jsou shodné. Jako antikoagulant se doporučuje EDTA nebo heparin.
AppendixyOSN-E
Autorské poznámky
Jiřina Lukášková (2008)