OSN-SAbstraktOSN-E

Ceruloplazmin patří k proteinům akutní fáze a působí v séru jako oxidáza.

OSN-SOdkazy na jiné relevantní dokumenty, další informaceOSN-E

Ceruloplazmin

Enzymy: (EC 1.x.x.x) oxidoreduktázy

OSN-SFyziologická variabilitaOSN-E

Sníženou aktivitu ceruloplazminu mají lidé, kteří kouří. Naopak zvýšené hladiny (vlivem strogenů) mívají těhotné.

OSN-SPatofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraciOSN-E

Zvýšené hodnoty koncentrace ceruloplazminu v séru

• akutní zánětlivé choroby – zvýšení je nespecifické
• infarkt myokardu
• maligní tumory
• akutní hepatitida – v prvních měsících
• cirhóza – hlavně alkoholická
• biliární cirhóza
• cholestáza
• těhotenství
• hyperfunkce ovarií
• hyperthyreóza

Snížené hodnoty koncentrace ceruloplazminu v séru

• Choroba Wilsonova
• Nefrotický syndrom (ztráty ceruloplazminu močí)
• Exsudativní enteropatie (ztráty ceruloplazminu stolicí)
• Malnutrice (snížení proteosyntézy)
• Porucha jaterní funkce

OSN-SPřímé následky abnormálních koncentracíOSN-E

Primární defekt při Wilsonově chorobě spočívá v přenašečovém proteinu. Tento protein má pomoci při inkorporaci mědi do apoceruloplazminu a exkreci do žluče. Tím, že měď není schopna přejít přes membrány, hromadí se v cytoplazmě. Odtud přestupuje do jaterních lysozomů, které se rozpadají a tak dojde k poškození tkáně. Měď vázaná na albumin nebo aminokyseliny se krevní cirkulací dostává k různým tkáním např. do CNS, k rohovce, ledvinám. Těmito tkáněmi je vychytávány a působí na ně toxicky. Hromadění mědi v erytrocytech se projeví jako hemolytická anémie.

OSN-SReferenční intervalyOSN-E

0 – 3 měsíce: 0,08 – 0,30 g/l

3 měsíce – 99 let: 0,22 – 0,60 g/l

OSN-SOmezení stanoveníOSN-E

Stabilní:

Při 20 – 25°C 1 den

Při 4 – 8°C 1 týden

Při – 20°C 3 měsíce

Stanovení ceruloplazminu je možné imunochemicky nebo se stanovuje oxidační aktivita (výsledky těchto měření se liší).

Stanovení ovlivňuje věk, pohlaví, antikoncepce a gravidita.

OSN-SPoužití pro klinické účelyOSN-E

Z diagnostického hlediska je významné snížení ceruloplazminu (kvůli možnosti Wilsonovy choroby). Toto se sleduje zejména u jaterních cirhóz dětí.

Zvýšení ceruloplazminu je typické pro cholestázu.

OSN-SLiteraturaOSN-E

• HAEBERLI A.: HUMAN PROTEIN DATA, 1. vydání, VCH Verlagsges.mbH, Weinheim, 1992, ISBN 3-527-28211-4.
• RITCHIE R.F.: SERUM PROTEINS IN CLINICAL MEDICINE, 1. vydání, MPX Maine printing company, Portland Maine, 1996.
• MURRAY R.K., GRANNER D.K., MAYES P.A., RODWELL V.W.: Harperova biochemie, H&H, Praha 2001, ISBN 80-7319-0 03-6.
• STITES D.P., TERR A.I.: Základní a klinická imunologie, Victoria Publishing a.s., Praha 1994, ISBN 80-85605-37-6.
• MASOPUST J.: Klinická biochemie, Požadování a hodnocení biochemických vyšetření, Karolinum, Praha, 1998, ISBN 80-7184-649-3.
• ENGLIŠ M.: Interpretace elektroforézy plazmatických bílkovin v agarozovém gelu, AVICENUM, Praha, 1992, ISBN 80-201-0 170-5.
• KARLSON, GEROK, GROSS: Pathobiochemie, ACADEMIA, Praha, 1987, 21-041-87.

OSN-SAutorské poznámkyOSN-E

Marcela Melčáková