Metrologická
terminologie
Akreditace |
„Potvrzení
vydané třetí stranou vztahující se k orgánu posuzujícímu shodu, kterým je
oznamováno formální potvrzení jeho odborné způsobilosti provádět specifické úlohy
v oblasti posuzování shody.“ ([25], článek 5.6) Poznámka1: Podle nařízení EP a Rady (ES) č.
765/2008 subjekt posuzování shody žádající o akreditaci má tak obecně učinit
u vnitrostátního akreditačního orgánu členského státu, v němž je zřízen. Poznámka 2: Národním akreditačním orgánem
v České republice je Český institut pro akreditaci (ČIA). |
Analyt |
Složka
vzorku stanovovaná analýzou a uvedená v názvu měřené veličiny. [18, 19, 20, 21,
22, 23] Poznámka 1: Synonymem jsou výrazy analyzovaná
složka a komponenta. Složka vzorku, jejíž vlastnosti mohou být kvalitativně
odlišeny a kvantitativně stanoveny. Poznámka 2: V chemii se někdy pro ‚měřenou
veličinu‘ používají termíny ‚analyt‘ nebo název látky nebo sloučeniny. Toto
použití je nepřesné, protože tyto termíny neodkazují na měřené veličiny.
Měřenou veličinou je vlastnost složky ve vzorku, pojem ‚analyt‘ má z hlediska
měření charakter laboratorního slangu. |
Analytická chemie |
Základní pojmy: Chemický měřicí proces je analytický postup
definované struktury, který byl přiveden do stavu statistické regulace, takže
jeho preciznost a vychýlení (bias) jsou za stanovených podmínek měření
ustáleny (podle [23]). Analytický (měřicí) princip zahrnuje vědecký
princip, který slouží k získání informace o složení vzorku. Využívá chemické,
fyzikální a fyzikálně-chemické zákonitosti. Představuje měření některých
veličin: hmotnosti, objemu, absorpce a emise záření, elektrického náboje, proudu
a dalších. Je podstatou analytických metodik. Analytická metoda je konkrétní využití
analytické metodiky za použití vhodné analytické techniky. Je zaměřena na
stanovení daného analytu určitou analytickou metodikou. Analytický postup je použití analytické
metody pro stanovení konkrétního analytu konkrétním způsobem v konkrétní
matrici v konkrétní laboratoři. Pracovní návod (návod) je většinou zkrácený
analytický postup, obsahuje ve zkrácené formě popis jednotlivých operací,
aniž by se podrobněji zabýval popisem běžně používaných činností (filtrace,
vážení atd.). Standardní operační postup (SOP) je soubor pracovních
pokynů, které musí být operátorem (laboratorním pracovníkem či analytikem, který
realizuje analytický postup) splněny, a to včetně postupů komplexního řízení
kvality. Poznámka:
VIM [1] používá slovní spojení „postup měření“ pro podrobný popis měření
odpovídající SOP. Podle ČSN EN ISO 17025 [17] výraz ‚metoda‘ může být
považován za synonymum s pojmem ‚postup měření‘, zejména v zažitém
spojení validace, verifikace metody. |
Analytická interference |
Chyba měření, způsobená analytickým
interferentem. |
Analytický interferent |
Složka
vzorku ovlivňující (interferující s) měřenou veličinu, která sice sama nemusí
být zdrojem signálu měřicího systému, ale která způsobuje přírůstek či pokles
jeho indikované hodnoty. Poznámka 1: Termíny analytická interference a
analytický interferent se často užívají k popisu jevu nebo příčiny
zkreslujících vlivů na měření, aniž se přihlíží, zda se jedná o nezávisle
vzniklý signál či modifikaci signálu měřené veličiny, neboli často se
nerozlišuje mezi interferencí a analytickou specifičností. Toto rozlišování je
však užitečné. Poznámka 2: Interference v laboratorní medicíně
mohou být způsobeny látkami nejen endogenního původu, ale též exogenního,
například léčivy. Interference léčiv mohou být buď analytické, nebo způsobené
účinkem léčiva. Jako příklad analytického lékového interferentu může sloužit
kyselina askorbová - vitamin C, protože přibližně polovina české populace
denně používá vitaminové rozpustné tablety obsahující až 1 g kyseliny
askorbové v jedné tabletě. Jako další příklad nepřímé interference léčiva lze
uvést diuretika, silně ovlivňující vylučování určitých analytů ovlivněním
ledvinových funkcí, hormonální regulace a jiné. |
Analytický vzorek |
Vzorek
dodaný do laboratoře, laboratorní vzorek, ze kterého se odebírají zkušební
(analyzované) podíly (test portion) pro jednotlivé analýzy (viz Vzorkování a
[53]). |
Analýza rizik |
Viz
Riziko |
Audit |
„Systematický,
nezávislý a dokumentovaný proces pro získání důkazu z auditu a pro jeho
objektivní hodnocení s cílem stanovit rozsah, v němž jsou splněna kritéria
auditu.“ [24] Poznámka: Audit je jednou z metod získání
certifikace nebo akreditace. Osoba provádějící audit musí mít k této činnosti
oprávnění (zmocnění) - auditor. |
Bias |
Viz
Vychýlení |
Biologická variabilita |
Intraindividuální biologická variabilita (sI) je
rozptýlení hodnoty analytu dané biologickými faktory a jejich působením v
čase u biologického individua (podle [6]). Poznámka1: Hodnoty biologických variabilit mohou být použity ke
specifikaci požadavků na analytickou spolehlivost (preciznost, bias a
celkovou chybu) měření. Poznámka 2: Hodnota intraindividuální biologické variability
se používá k výpočtu hodnoty RCV. |
Biologický referenční interval,
referenční interval (Biological
reference interval, reference interval) |
„Specifikovaný
interval rozložení hodnot převzatý z biologického referenčního základního
souboru.“ ([19], článek 3.4) Příklad:
Centrální 95 % biologický referenční interval pro koncentraci sodíkových
iontů v séru ze základního souboru předpokládaně zdravých dospělých mužů a
žen je 135 mmol/L až 145 mmol/L. Poznámka 1:
Referenční interval je zpravidla definován jako centrální 95 % interval.
Soubor zdravých jedinců se označuje jako „referenční populace“. V některých
konkrétních případech může být vhodnější jiný rozsah nebo asymetrické
umístění referenčního intervalu. Často je definován jako soubor hodnot mezi 2,5% a 97,5% kvantilem
dostatečně homogenního a početného parametrického souboru zdravých jedinců.
[8, 34, 40, 45, 46] Poznámka 2:
Referenční interval může záviset na druhu primárních vzorků a použitém
postupu laboratorního vyšetření. Poznámka 3:
V některých případech má význam pouze jediná biologická referenční mezní
hodnota, např. horní mez x, takže odpovídající biologický referenční interval
by byl méně nebo rovno x. Poznámka 4:
Termíny jako ‚normální rozsah‘, ‚normální hodnoty‘ a ‚klinický rozsah‘ jsou
nejednoznačné a jejich používání se nedoporučuje. Podrobnější informace naleznete v [11] a [19]. |
Blank (slepý vzorek) |
Materiál
(vzorek), jehož koncentrace (hodnota množství, obsahu) analytu / složky je
pod mezí detekce použité analytické metody. Poznámka 1: Používá se jako analytický vzorek se
jmenovitě nulovým obsahem (množství, koncentraci) měřeného analytu či složky.
Používá se ke kompenzaci vlivu reagencií na výsledek měření a též ke
kompenzaci vlivu matrice analytického vzorku. Poznámka 2: Nelze zaměňovat se slepým kontrolním
vzorkem (blind sample) viz slepý kontrolní vzorek. |
Certifikace (shody) |
„Potvrzení
vydané třetí stranou vztahující se k produktům, systémům nebo osobám“. ([25],
článek 5.5) Poznámka 1:
Certifikace systémů managementu je také někdy nazývána registrací. Poznámka 2:
Certifikace je použitelná na všechny předměty posuzování shody s výjimkou
samotných orgánů posuzujících shodu, u kterých je používána akreditace.
([25], článek 5.5) Poznámka 3: Certifikace laboratoře je certifikací
shody laboratoře s požadavky specifikované normy např. ČSN EN ISO 9001 [26]. |
Certifikát referenčního
materiálu |
„Dokument
obsahující nezbytné informace pro použití CRM, potvrzující provedení nutných
postupů pro zajištění platnosti a metrologické návaznosti uvedených hodnot
vlastností.“ ([28], článek 2.3.2) Poznámka: U
referenčních materiálů jiných než CRM se dokument obsahující nezbytné
informace pro použití takového RM nazývá Informační list produktu. |
Certifikovaná hodnota |
„Hodnota,
přidělená vlastnosti referenčního materiálu, která je doprovázena vyjádřením
o nejistotě a prohlášením o metrologické návaznosti a uvedena jako taková v
certifikátu referenčního materiálu.“ ([28], článek 2.2.3) |
Certifikovaný referenční materiál (CRM, v USA SRM) |
„Referenční
materiál (RM) charakterizovaný metrologicky platným postupem pro jednu či více
specifikovaných vlastností, doprovázený certifikátem referenčního materiálu,
který poskytuje hodnotu specifikované vlastnosti, její přidruženou nejistotu
a prohlášení o metrologické návaznosti.“ ([28], článek 2.1.2, obdobně [1],
článek 5.14) Certifikace referenčního materiálu je činnost
výrobce referenčního materiálu (RM), která oficiálně stanovuje certifikované
hodnoty CRM a udává je do certifikátu RM ([28], článek 2.3.1). Certifikované referenční materiály jsou
nejdůležitějšími nástroji realizace metrologické návaznosti a zajištění
pravdivosti měření ve zkušební laboratoři. Příklad: Lidské sérum s přidělenou hodnotou
veličiny koncentrace cholesterolu a přidruženou nejistotou měření uvedenou v
připojeném certifikátu používané jako kalibrátor nebo pouze jako kontrolní
materiál pravdivosti měření. Poznámka 1: ‚Dokument‘ je dán ve formě
‚certifikátu referenčního materiálu ‘ (viz 41). Poznámka 2: Postupy pro výrobu a certifikaci
certifikovaných referenčních materiálů i jiných RM jsou uvedeny např. v [21]
a [22]. |
Cílová nejistota měření |
„Nejistota
měření specifikovaná jako horní mez a stanovená na základě zamýšleného
použití výsledků měření.“ ([1], článek 2.34) |
Citlivost měřicího systému |
„Podíl změny indikace měřicího systému a
odpovídající změny hodnoty veličiny, která je měřena.“ ([1], článek 4.12) Poznámka 1: Citlivost analytické metody je u metod s dostatečně
lineárním kalibračním vztahem rovna směrnici kalibrační závislosti (tangenta
směrového úhlu). Není-li kalibrační závislost lineární, může se měnit
citlivost s koncentrací či hodnotou množství analytu či ovlivňující
veličiny - látky. Je-li citlivost závislá na matrici, nepostačuje kalibrace
na čisté látky. Zkrácenou formu názvu, t.j. citlivost (bez
přívlastku např. analytická) lze užívat pouze v případech, kdy nehrozí
záměna s klinickou citlivostí! Nedoporučuje se
používat pojem ‚senzitivita‘. Nedoporučuje se používat pojem ‚funkční
citlivost‘ (dle [38]). Poznámka 2: Termín ‚citlivost‘ se nedoporučuje používat jako synonymum
pro ‚mez detekce‘. |
Definiční nejistota |
„Složka nejistoty měření pocházející z konečného
množství podrobností v definici měřené veličiny.“ ([1], článek 2.27) Poznámka: Definiční nejistota je minimální nejistota měření
dosažitelná jakýmkoliv měřením dané měřené veličiny. |
Drift měřicího přístroje |
„Spojitá
nebo přírůstková změna indikace v čase způsobená změnami metrologických
vlastností měřicího přístroje.“ ([1], článek 4.21) |
Etalon, standard měření, standard |
„Realizace
definice dané veličiny, se stanovenou hodnotou veličiny a přidruženou
nejistotou měření, používaná jako reference.“ ([1], článek 5.1) Příklad 1: Etalon hmotnosti 1 kg s
přidruženou standardní nejistotou měření 3 µg. Příklad 2: Vodíková referenční elektroda s
přidělenou hodnotou veličiny 7,072 a přidruženou standardní nejistotou měření
0,006. Příklad 3: Řada referenčních roztoků kortizolu v
lidské plazmě, která má certifikovanou hodnotu veličiny s nejistotou měření
pro každý roztok. Příklad 4: Referenční materiál poskytující
hodnoty veličiny s nejistotami měření pro hmotnostní koncentraci každého z
deseti různých proteinů. Poznámka 1: ‚Realizace definice dané veličiny‘
může být poskytována měřicím systémem, ztělesněnou mírou nebo referenčním
materiálem. Poznámka 2: Standardní nejistota měření
přidružená k etalonu je vždy složkou kombinované standardní nejistoty měření
(viz [3]) ve výsledku měření získaném při použití etalonu. Tato složka je
často malá ve srovnání s jinými složkami kombinované standardní nejistoty. Poznámka 3: Dle svého poslání a použití existují
etalony (standardy) mezinárodní, státní, sekundární, referenční, pracovní a
cestovní ([1], články 5.3 až 5.8). Zvláštní postavení zaujímají primární
etalony (standardy) jako etalony stanovené použitím primárního postupu měření
nebo vytvořené konvencí zvoleným artefaktem. Příkladem je primární standard
látkové koncentrace připravený rozpuštěním známého látkového množství
chemické složky ve známém objemu roztoku. |
Externí hodnocení kvality (EHK) |
Označení
zkoušení způsobilosti používané v oblasti laboratorní medicíny. Poznámka 1: Norma ISO 17043 [43] definuje
EHK takto: Poznámka 2: Ekvivalentními termíny k EHK a EQA
jsou i ‚zkoušení způsobilosti‘ (proficiency testing - PT) a MPZ
(mezilaboratorní porovnávání zkoušek). Viz Zkoušení způsobilosti |
Harmonizace (Harmonization of clinical laboratory results) |
Harmonizace je proces, který snižuje rozptyl výsledků
laboratorních měření ve zdravotnických laboratořích na úroveň pod klinicky
významnými limity. [59] Poznámka 1:
Harmonizace výsledků laboratorních měření zahrnuje standardizaci metod měření,
jednotek měření, postupů preanalytické fáze měření, harmonizaci hodnot
referenčních intervalů. |
Horwitzova křivka |
W.
Horwitz provedl analýzu údajů o reprodukovatelnosti z výsledků téměř 7000
mezilaboratorních porovnávání publikovaných během 100 let [48]. Zjistil,
že reprodukovatelnost, vyjádřená jako mezilaboratorní relativní směrodatná
odchylka (RSDR%), závisí především na koncentraci (hmotnostní
zlomek C) analytu dle vztahu, jehož grafické vyjádření se nazývá Horwitzovou
křivkou. Dalším poznatkem jeho studie bylo, že vnitrolaboratorní variabilita
výsledků vyjádřená jako RSDr je obvykle rovna 0,5 až 0,75 RSDR.
Horwitzův vztah se někdy používá jako hrubý první odhad nejistoty měření. Poznámka: Hmotnostním zlomkům 0,01 a
0,000 001 odpovídají koncentrace 1 %, resp. 1 ppm. |
Chyba měření |
„Naměřená
hodnota veličiny minus referenční hodnota veličiny.“ ([1], článek 2.16) Poznámka 1: Pojem ‚chyba měření‘ může být použit: a.
když ke vztažení existuje jediná referenční hodnota veličiny, která se
vyskytuje při kalibraci provedené pomocí etalonu (standardu) s naměřenou
hodnotou veličiny mající zanedbatelnou nejistotu měření, nebo jestliže je
dána konvenční hodnota veličiny, v případě, ve kterém je chyba měření známa a b.
jestliže se předpokládá měřená veličina reprezentovaná jedinečnou
pravou hodnotou veličiny nebo souborem pravých hodnot veličiny zanedbatelného
rozpětí v případě, ve kterém je chyba měření neznámá. Poznámka 2: Chyba měření nemá být zaměňována s
výrobní chybou nebo omylem. |
Indikativní hodnota |
„Indikativní hodnota, informační hodnota,
informativní hodnota - hodnota veličiny nebo vlastnosti referenčního
materiálu, která se poskytuje pouze pro informaci“ ([28], článek 2.2.4) Hodnota včleněná do certifikátu RM nebo jiným
způsobem doprovázející materiál, která slouží pouze pro informaci a nebyla
certifikována stanoveným certifikačním postupem nebo certifikačním orgánem.
([42], článek 3.1) Poznámka 1:
Indikativní hodnota se nemůže použít jako reference v řetězci metrologické
návaznosti. Poznámka 2:
Dříve se takové hodnoty v dokumentaci k RM označovaly jako
necertifikované hodnoty. |
Informační list produktu |
„Dokument
obsahující všechny informace, které jsou nezbytné pro použití referenčního
materiálu jiného, než je certifikovaný referenční materiál“. ([28], článek
2.3.4) Poznámka: U
certifikovaných referenčních materiálů se dokument obsahující nezbytné
informace pro použití takového CRM
nazývá Certifikát referenčního materiálu. |
Ishikawův diagram |
Jednoduchý
grafický nástroj nazývaný též diagram příčin a následků nebo diagram rybí kost
(fishbone) pro jeho vzhled, používaný v systémech managementu kvality zejména
při zobrazení příčin a následků variability (proměnnosti výrobků při výrobě).
Jedná se o nástroj uplatňovaný i při odhadu nejistoty výsledku chemických
měření k inventarizaci vlivů na nejistotu měření [10]. |
In vitro diagnostické činidlo |
Chemické, biologické nebo imunologické složky,
roztoky nebo přípravky určené výrobcem pro použití jako IVD zdravotnický
prostředek. ([60], článek 3.28) Viz též Směrnice 98/79/ES |
In vitro diagnostický přístroj (In vitro
diagnostic instrument) |
Zařízení
nebo přístroj určený výrobcem k použití jako IVD zdravotnický
prostředek. ([60], článek 3.26) Viz
též Směrnice 98/79/ES |
In vitro diagnostický
zdravotnický prostředek |
Prostředek,
používaný samostatně nebo v kombinaci, určený výrobcem k in vitro vyšetření vzorků
získaných z lidského těla výhradně nebo zejména za účelem poskytnutí
informací pro diagnózu, monitorování a kompatibilitu a zahrnující činidla,
kalibrátory, kontrolní materiály, nádobky na vzorky, programové vybavení a
související přístroje nebo aparáty, nebo jiné předměty ([60], článek 3.27) Viz
též Směrnice 98/79/ES |
Jakost |
Viz
Kvalita |
Kalibrace |
„Činnost,
která za specifikovaných podmínek v prvním kroku stanoví vztah mezi hodnotami
veličiny s nejistotami měření poskytnutými etalony (standardy) a
odpovídajícími indikacemi s přidruženými nejistotami měření a ve druhém kroku
použije tyto informace ke stanovení vztahu pro získání výsledku měření z
indikace.“ ([1], článek 2.39 a 4.31) Poznámka 1: V praxi se vyskytují pojmy kalibrační
a analytická funkce. Kalibrační funkce představuje závislost intenzity
signálu (odezvy měřicího systému) na obsahu/množství stanované složky,
analytická funkce slouží ke zjištění obsahu stanované složky z odpovídající
intenzity signálu. Analytický signál je zkreslen šumem a soustavnými
metodickými, popř. matričními vlivy. Úkolem kalibrace je zjistit odpovídající
obsah stanovované složky za současné eliminace systematické chyby tak, aby se
pokud možno nezvětšovala chyba náhodná. Výsledek měření je vždy doprovázen
přidruženou nejistotou, která je dána i vlastním provedením kalibrace a
nejistotou kalibračního modelu. Poznámka 2: V nejjednodušším případě se kalibrace
vyjadřuje jako kalibrační faktor. Pojem kalibrace a kalibrované měření
matematicky znamená funkci: S = f(c) kde je: S ... signál c ... měřená vlastnost (množství, koncentrace
apod.) Další informace viz Kalibrační modely |
Kalibrační a měřicí schopnost |
Kalibrační
a měřící schopnosti poskytují údaje o rozsazích a nejistotách metrologických
služeb. Kalibrační
a měřící schopnost je dostupná zákazníkovi ve formě: 1.
publikace v databázi porovnání BIPM (podle MRA, jedná se o rozsáhlé soubory
údajů pro všechny v úvahu přicházející obory, viz databáze BIPM http://www.bipm.org, další informace na http://www.cmi.cz) nebo 2.
v rozsahu akreditace laboratoře (podle dohody ILAC). |
Kalibrační laboratoř |
Laboratoř,
která měří, zkouší či jinak stanovuje vlastnosti nebo způsobilost materiálů
nebo produktů určených ke kalibraci. Místo pro provádění kalibrací a zkoušek. Poznámka: Kalibrační laboratoř je místem, kde se
mimo jiné:
·
používají referenční a primární metody měření ·
určují hodnoty veličin v referenčních materiálech a kalibrátorech viz
Laboratoř |
Kalibrační modely (Calibration Models) |
Mezi tři běžně používané varianty, jak hodnota
CRM (kalibrátoru) vstupuje při kalibraci do výpočtů, patří: – jednobodová kalibrace, – kalibrace ohraničením (bracketing) a – vícebodová kalibrace. Jednobodová kalibrace je nejjednodušší metodou.
Ke kalibraci měřicího zařízení se používá jeden kalibrátor, ten se pak
využije k přiřazení hodnoty (hodnot) měřenému vzorku (vzorkům). Kalibrace ohraničením vyžaduje dva kalibrátory,
jeden s hodnotou vlastnosti vyšší než hodnota (hodnoty) vzorku (vzorků) a
druhý s hodnotou vlastnosti nižší než tyto hodnoty. Prostřednictvím
lineární interpolace mezi oběma kalibrátory se přiřadí hodnoty dalším
vzorkům. Vícebodová kalibrace je široce používaná, zvláště
v analytické chemii, k provádění kalibrací měřicích zařízení. Měří se
soubor kalibrátorů, ze získaných změřených odezev se následně pomocí regrese
stanoví křivková závislost mezi změřenou odezvou a veličinou, která se má
měřit. (Preferovaným typem křivkové závislosti je lineární závislost –
kalibrační přímka tam, kde je to vhodné, způsob odhadu nejistoty lineární
kalibrace uvádí [10]). Zvláštním případem vícebodové kalibrace uváděným
v analytické chemické literatuře je metoda přídavků standardů (metoda
standardních přídavků). Namísto použití oddělených kalibrátorů, kalibrační
standard je přidáván k (upravenému) vzorku. Prostřednictvím extrapolace se
určí hodnota měřené veličiny. ([61],
příloha B uvádí i výpočetní modely pro odhad přidružené nejistoty) |
Kalibrátor |
„Referenční
materiál použitý pro kalibraci zařízení nebo měřicího postupu.“ ([28], článek
2.1.21, obdobně [1], článek 5.12). Poznámka: Ve
zdravotnických laboratořích je často nezbytné k eliminaci nekomutability
kalibrátoru používat matricové certifikované referenčních materiály
s matricí blízkou měřeným vzorkům. |
Klinická
citlivost (senzitivita) (Clinical sensitivity) |
Četnost
pozitivních výsledků u populace s chorobou (správné pozitivní výsledky). Poznámka: Nižší hodnoty
klinické citlivosti indikují sníženou diagnostickou efektivitu testu. |
Klinická
specifičnost (Clinical specificity) |
Četnost
negativních výsledků u populace bez choroby (správné negativní výsledky). Poznámka: Nižší hodnoty
klinické specifičnosti indikují zvýšený počet falešných diagnostických
nálezů. |
Koeficient rozšíření (k) |
„Číslo
větší než jedna, kterým je kombinovaná standardní nejistota měření násobena k
získání rozšířené nejistoty měření.“ ([1], článek 2.38) Poznámka: Běžně se volí k = 2 (přibližně
95% konfidenční úroveň) až 3 (přibližně 99% konfidenční úroveň). |
Komponenta |
Viz
Složka |
Komutabilita referenčního materiálu |
„Vlastnost
referenčního materiálu (RM) projevující se ekvivalencí matematických vztahů
mezi výsledky různých postupů měření u RM a u reprezentativních typů vzorků,
které mají být měřeny“ ([28], článek 2.1.20, obdobně [1], článek 5.15) Nedostatek
komutability vede k chybným výsledkům měření a k chybným závěrům o kvalitě
analytické činnosti. Poznámka 1: V definici zmíněným referenčním
materiálem je obvykle kalibrátor a další specifikované materiály jsou obvykle
běžné vzorky. Poznámka 2: Postupy měření uvedené v definici
jsou míněny postupy měření předcházející a následující u referenčního
materiálu (kalibrátoru) v hierarchii kalibrace (viz [13]). |
Konfirmace |
Viz
Metrologická konfirmace |
Konfirmace identity |
Konfirmace
identity znamená, že měřená odezva analytického signálu může být přiřazena
danému analytu a že nepochází od interferujících složek. Poznámka: Je třeba stanovit, zda analytický
signál (odezva), který jsme apriorně přiřadili určitému analytu (či složce),
tomuto analytu či složce skutečně odpovídá, a zda neodpovídá chemickým,
fyzikálním či biologickým interferentům, nebo zda nedochází ke koincidenci
signálů. Konfirmace identity se používá jak v kvantitativní, tak i v
kvalitativní analýze. Využívá se hlavně v instrumentální analytické
chemii, chromatografii, spektrální analýze či pro prověření metod POCT
(reflektometrická analýza testovacími proužky) a v procesu validace. |
Konsenzuální hodnota (Consensus value) |
Viz
Vztažná hodnota |
Kontrolní materiál |
Materiál
pro řízení kvality – materiál používaný pro účely operativního řízení
kvality, a to jak k vnitřní kontrole, tak k externímu hodnocení kvality. Je
podroben stejnému měřicímu postupu (nebo jeho části) jako rutinně analyzované
vzorky s cílem efektivního monitorování analytického procesu. Poznámka 1: Vlastní přípravou materiálů pro řízení
kvality (QCM) v laboratoři se zabývá TNI Pokyn ISO 80 [42]. |
Konvenční hodnota veličiny, konvenční hodnota |
„Hodnota
veličiny přiřazená pro daný účel k veličině dohodou.“ ([1], článek 2.12) Poznámka 1: Pro tento pojem se někdy používá
termín ‚konvenčně pravá hodnota‘, ale jeho používání se nedoporučuje. Poznámka 2: Konvenční hodnota veličiny je někdy
odhadem pravé hodnoty veličiny. Poznámka 3: Konvenční hodnota veličiny je
všeobecně přijímána s přidruženou přiměřeně malou nejistotou měření,
která by mohla být i nulová. Poznámka 4: Je realizována etalonem nebo CRM. |
Korekce výsledku (Correction) |
Hodnota,
jíž se upraví (obvykle algebraickým přičtením, ale i násobením, dělením
apod.) nekorigovaný výsledek měření s cílem kompenzovat systematickou chybu. |
Kritická referenční změna (kritický rozdíl) |
Hodnota
rozdílu výsledků získaných měřením jedince v sérii, která musí být dosažena,
aby byl tento rozdíl významný na zvolené hladině pravděpodobnosti. (podle
[6]) Poznámka: Hodnota obsahu nebo složky analytu či
parametru určená laboratoří z objektivních, experimentálně získaných dat a
výpočtem laboratorního CVa, bias a tabelovaných hodnot
intraindividuální biologické variability s uvážením 95% konfidenční úrovně
([6, 39]).
|
Kvalita |
„Stupeň
splnění požadavků souborem inherentních charakteristik objektu.“ ([24],
článek 3.6.2) Celkový souhrn vlastností a znaků výrobků nebo
služeb, které jim poskytují schopnost uspokojit předem stanovené nebo
předpokládané potřeby. |
Laboratoř |
„Subjekt,
který provádí jednu nebo více z následujících činností: –
zkoušení, –
kalibraci, –
vzorkování za účelem zkoušení nebo kalibrace“. ([17], článek 3.6) Poznámka:
Zdravotnická laboratoř (klinická laboratoř) je laboratoř pro biologická, mikrobiologická,
imunologická, chemická, imunohematologická, hematologická, biofyzikální,
cytologická, patologická, genetická nebo jiná laboratorní vyšetření materiálů
pocházejících z lidského těla, za účelem získávání informací pro určení
diagnózy, prevenci a léčbu nemocí člověka nebo pro hodnocení lidského zdraví;
může poskytovat konzultační poradenské služby, které zahrnují všechny aspekty
laboratorní činnosti včetně interpretace výsledků a doporučení k dalšímu
vhodnému vyšetřování. Tato laboratorní vyšetření zahrnují také postupy ke
zjišťování, měření nebo jinou charakterizaci přítomnosti či nepřítomnosti
různých látek nebo mikroorganismů.([19], článek 3.11) Viz Kalibrační laboratoř |
Laboratorní vyšetření,
vyšetření |
„Soubor
úkonů, jejichž cílem je stanovení hodnoty nebo charakteristik vlastnosti“.
([19], článek 3.7) Poznámka 1:
Termín vyšetření se používá ve zdravotnických a klinických laboratořích. Poznámka 2:
V některých oborech (např. v mikrobiologii) se vyšetřením myslí celkový
souhrn většího počtu zkoušek, pozorování nebo měření. Poznámka 3:
Laboratorní vyšetření, která stanovují hodnotu vlastnosti, se nazývají
kvantitativní; ta, která určují charakteristiky vlastnosti, se nazývají
kvalitativní vyšetření. Poznámka 4:
Laboratorní vyšetření se často nazývají analýzami (assays) nebo zkouškami. |
Legální metrologie |
Legální
metrologie se zabývá měřením tam, kde tato měření mají vliv na průhlednost
ekonomických transakcí, zdraví a bezpečnost. Legální metrologie je
mezinárodně koordinovaná činnost, jejímž cílem je zajistit spolehlivost
takových měření, která jsou předmětem právního dokazování. Většinou ji
zajišťují určené vládní či mezinárodní instituce pověřené metrologií, což
jsou zpravidla národní metrologické úřady či instituce. |
Linearita kalibračního vztahu (zkráceně linearita) |
Rozsah
hodnot obsahu, množství či koncentrací, ve kterém je analytický signál
lineární funkcí hodnot obsahu, množství či koncentrace. Poznámka: Je zjišťována analýzou vzorků s
hodnotami obsahu (koncentrací) analytu, které pokrývají deklarovaný rozsah
metody. Je výhodné, je-li míra linearity přijatelná v celém pracovním
rozsahu, avšak není to požadavek absolutní. Vzorky, použité k určení
linearity, mají být analyzovány v sériích 3 až 5 replikátů. |
Matrice (osnova) |
„Nosič
zkoumané složky (analytu). Všechny složky analyzovaného vzorku kromě
stanovovaného analytu.“ [23] |
Matricový vliv (Matrix effect) |
Ovlivnění analytického měřicího postupu a jeho výsledku všemi
ostatními složkami vzorku, kromě měřené složky. Poznámka 1: Souhrn matricových vlivů se často označuje pojmem
nekomutabilita. |
Měřená veličina |
„Veličina,
která má být měřena.“ ([1], článek 2.3) Poznámka: V
chemii se pro "měřenou veličinu" někdy používají termíny "analyt"
nebo název látky nebo sloučeniny. Toto použití je zjednodušené, protože tyto
termíny neodkazují na veličiny. V chemických měřeních je měřenou veličinou
převážně látkové množství, které je vyjadřováno v jednotce mol. Správné
použití tohoto termínu vyžaduje specifikaci analytu. Specifikací analytu je
např.: ‚jednotlivá chemická sloučenina‘ nebo ‚skupinový parametr soubor
sloučenin‘, nebo ‚vlastnost vzorku‘. Příkladem jsou vápník celkový (Catot),
celková bílkovina, albumino-globulinový kvocient-index (A/G-Q). Jako
parametry analytického cíle musí být definovány pojmy analyzovaná složka,
analyt a vzorek. Může být tedy např. cílem zjistit množství atomů chloru
(látkové množství) ve formě chloridových iontů v určitém vzorku lidské moči.
Dále může být definována matrice vzorku a specifikace postupu měření. |
Měřená veličina
definovaná postupem |
„Měřená
veličina, která je definována odkazem na dokumentovaný a široce uznávaný
postup měření, pro kterou je možno porovnávat pouze výsledky získané stejným
postupem.“ ([21], článek 3.7) |
Měření |
„Proces
experimentálního získávání jedné nebo více hodnot veličiny, které mohou být
důvodně přiřazeny veličině.“ ([1], článek 2.1) Každé měření je určitou formou ‚prohlášení‘ (deklarace).
Důležitá rozhodnutí nemohou být prováděna na základě ‚prohlášení‘, která
nejsou metrologicky podepřena. Taková prohlášení (= výsledek měření)
musí zahrnovat nejistoty a deklaraci metrologické návaznosti. Viz též Postup měření |
Měřicí systém |
„Sestava
jednoho nebo více měřidel a často dalších zařízení, včetně jakýchkoli činidel
a zdrojů, sestavená a přizpůsobená k poskytování informace používané ke
generování naměřených hodnot veličiny ve specifikovaných intervalech pro
veličiny specifikovaných druhů.“ ([1], článek 3.2) Poznámka: Měřicí systém může zahrnovat
automatizované či robotizované měřicí analytické přístroje (včetně
implementovaného výpočetního systému), ostatní technická zařízení, postup
měření, činidla, diagnostika a referenční materiály. |
Měřidlo, měřicí přístroj |
„Zařízení
používané k měření buď samotné, nebo ve spojení s jedním nebo více přídavnými
zařízeními.“ ([1], článek 3.1) Poznámka 1:
Měřidlo, které může být používáno samostatně, je měřicí systém. Poznámka 2:
Stručné shrnutí zásad péče o měřicí přístroje a další vybavení laboratoře
poskytuje Metodický list EURACHEM-ČR 11 [50]. |
Metoda měření |
„Generický
popis logického organizování činností použitých při měření.“ ([1], článek
2.5) Poznámka: Metody měření mohou být kvalifikovány
různými způsoby, jako například: ·
přímá metoda měření ·
nepřímá metoda měření
nebo podle principu ·
chromatografické metody ·
spektrální metody apod. Srovnejte s Postup měření, Poznámka 4 |
Metrologická konfirmace |
„Soubor
činností požadovaných pro zajištění toho, aby měřicí vybavení bylo ve shodě s
požadavky na jeho zamýšlené použití.“ ([24], článek 3.5.6) Poznámka: Zahrnuje obecně kalibraci nebo
ověřování, jakékoli nezbytné seřízení nebo opravu a následnou rekalibraci,
porovnání s metrologickými požadavky na zamýšlené použití vybavení, stejně
jako jakékoliv požadované zabezpečení nebo označení štítkem aj. |
Metrologická návaznost |
„Vlastnost výsledku měření, pomocí níž může být
výsledek vztažen ke stanovené referenci přes dokumentovaný nepřerušený
řetězec kalibrací, z nichž každá se podílí svým příspěvkem na stanovené
nejistotě měření.“ ([1], článek 2.41) Další
podrobnosti viz [13] a [27], názorný souhrn viz [54]. Poznámka 1: Pro tuto definici může být
‚stanovenou referencí‘ definice měřicí jednotky prostřednictvím její
praktické realizace nebo postup měření zahrnující měřicí jednotku pro
veličinu, která není řadovou veličinou, nebo etalon (standard). Poznámka 2: Pro měření s více než jednou vstupní
veličinou v modelu měření má být každá ze vstupních hodnot veličiny sama
metrologicky návazná a použitá hierarchie kalibrace může tvořit rozvětvenou
strukturu nebo síť. Úsilí vynaložené k zavedení metrologické návaznosti pro
každou vstupní hodnotu veličiny má být úměrné jejímu relativnímu příspěvku k
výsledku měření. Poznámka 3: Metrologická návaznost je nástrojem
standardizace měření a jejím cílem je minimalizace vychýlení měření a
srovnatelnost výsledků stejného druhu měření v různých laboratořích bez
závislosti na čase a místě analýzy. |
Metrologická slučitelnost výsledků měření |
„Taková
vlastnost souboru výsledků měření specifikované měřené veličiny, že absolutní
hodnota rozdílu jakéhokoliv páru naměřených hodnot veličiny ze dvou různých
výsledků měření je menší než nějaký zvolený násobek standardní nejistoty
měření tohoto rozdílu.“ ([1], článek 2.47) Poznámka: Metrologická slučitelnost výsledků
měření nahrazuje tradiční pojem ‚je v rámci chyby‘, protože představuje
kritérium pro rozhodování, zda se dva výsledky měření vztahují ke stejné
měřené veličině, nebo ne. Jestliže v souboru měření měřené veličiny,
považované za konstantní, není výsledek měření slučitelný s jinými, pak buď
výsledek měření není správný (např. jeho nejistota měření byla vyhodnocena
jako příliš malá), nebo se měřená veličina mezi měřeními změnila. |
Metrologická srovnatelnost výsledků měření |
„Srovnatelnost
výsledků měření pro veličiny daného druhu, které jsou metrologicky návazné ke
stejné referenci.“ ([1], článek 2.46) Příklad: Výsledky měření vzdáleností mezi Zemí a
Měsícem a mezi Prahou a Londýnem jsou metrologicky srovnatelné, pokud jsou
oba tyto výsledky metrologicky návazné na stejnou měřicí jednotku, např.
metr. Poznámka: Metrologická srovnatelnost výsledků
měření nevyžaduje, aby porovnávané naměřené hodnoty veličiny a přidružené
nejistoty měření byly stejné řádové velikosti. |
Metrologie |
„Věda
o měření a jeho aplikaci.“ ([1], článek 2.2) Plní čtyři hlavní úkoly: 1.
definování mezinárodně uznávaných jednotek měření 2.
realizaci jednotek pomocí vědeckých metod 3.
vytváření řetězců návaznosti při dokumentování nejistoty měření 4.
zajišťuje správnou realizaci měření |
Mez blanku (LoB) |
„Nejvyšší výsledek měření, který může být
pozorován (s určenou pravděpodobností) pro blank (slepý vzorek).“ [38] LoB
nepředstavuje množství, od kterého lze měřit (nezaměňovat s LD),
ale množství, pro které je bezpečně generován pozitivní signál měřicího
systému. |
Mez detekce (LOD, LD) |
„Naměřená
hodnota veličiny získaná daným postupem měření, pro kterou je pravděpodobnost
nepravdivého tvrzení o nepřítomnosti složky v materiálu β, přičemž
pravděpodobnost nepravdivého tvrzení o její přítomnosti je α.“ ([1],
článek 4.18) Poznámka 1: Někdy se používá zkratka LoD. Poznámka 2: U vzorku se skutečnou hodnotou obsahu
LD bude pouze 5 % měření chybně deklarováno jako
nerozlišitelné od blanku (chyba II. druhu, β). Chyba β se bude
právě rovnat chybě α (chybě I. druhu) měření blanku, když 5 %
měření blanku bude překračovat mez blanku (nejvyšší výsledek měření, který se
může s danou pravděpodobností vyskytnout, jestliže analyt/složka ve vzorku
nejsou přítomny). Poznámka 3: IUPAC doporučuje implicitní hodnoty
pro α a β rovné 0,05. Poznámka 4: Termín "citlivost" se
nedoporučuje používat pro "mez detekce". "Mez detekce daného
analytického postupu je dána nejmenším množstvím analytu ve vzorku, které
může být detekováno, ale které nemusí být stanovitelné jako exaktní
hodnota." [36] Mez detekce daného
analytického postupu chápeme tradičně v analytické chemii jako nejmenší
hodnotu obsahu (koncentrace) analytu / složky ve vzorku (přesněji řečeno
měřenou veličinou je vlastnost složky ve vzorku), která může být detekována,
ale která nemusí být stanovitelná jako exaktní hodnota. LD = 3,29.
sbl kde je sbl směrodatná odchylka blanku - slepého pokusu Mez detekce (LD), vyjádřená jako
koncentrace cL nebo množství qL, je odvozena od
nejnižšího signálu xL, který ještě může být detekován pro daný
analytický postup s přijatelnou pravděpodobností: xL = xbl
+ k . sbl, kde xbl je střední hodnota
stanovení blanku, sbl jejich směrodatná odchylka a k je numerická
konstanta odpovídající zvolené konfidenční úrovni. Obecně se uvažuje mez
detekce jako 3 . sbl až 6 . sbl
nebo 3x poměr signál/šum. Vzhledem k různým používaným konvencím v analytické
literatuře a praxi se doporučuje jasně specifikovat, který postup byl pro
výpočet meze detekce použit. Poznámka 5: Stručné shrnutí problematiky meze
detekce a stanovitelnosti měřicího postupu a uvádění blízkých výsledků
obsahují Metodické listy EURACHEM-ČR 7 a 8 ([51, 52]). |
Mez opakovatelnosti |
„Hodnota,
o níž lze s pravděpodobností 95 % předpokládat, že bude pod ní ležet
nebo jí bude rovna absolutní hodnota rozdílu mezi dvěma výsledky zkoušek
(měření), které byly získány za podmínek opakovatelnosti.“ [30] |
Mez reprodukovatelnosti |
„Hodnota,
o níž lze s pravděpodobností 95 % předpokládat, že pod ní bude ležet
nebo jí bude rovna absolutní hodnota rozdílu mezi dvěma výsledky zkoušek
(měření), které byly získány za podmínek reprodukovatelnosti.“ [30] |
Mez stanovitelnosti (LOQ, LQ) |
Mez
stanovitelnosti metody je nejnižší množství analytu ve vzorku, které může být
stanoveno jako exaktní hodnota s požadovanou hodnotou nejistoty. Poznámka 1: Mez stanovitelnosti, vyjádřená jako
koncentrace cL nebo množství qL, je odvozena od
nejnižšího signálu xL, který ještě může být stanoven pro daný
analytický postup s přijatelnou pravděpodobností: xL = xbl
+ k . sbl, kde xbl je střední hodnota stanovení blanku,
sbl jejich směrodatná odchylka a k je numerická konstanta
odpovídající zvolené konfidenční úrovni. Obecně se uvažuje mez stanovitelnosti
jako 6 · sbl (někdy 10 · sbl) nebo
6x poměr signál/šum. Podle doporučení IUPAC se volí nejistota,
vyjádřená jako relativní směrodatná odchylka, rovna 10 % (jiná
literatura uvádí např. až 33 %). V laboratorní medicíně se běžně používá
hodnota 20 % - klinická citlivost měření. Určení meze stanovitelnosti LQ
dle IUPAC: LQ = kQ
. sQ kde je: kQ ... koeficient, jehož převrácená hodnota je rovna
zvolené hodnotě relativní směrodatné odchylky Pro data s normálním rozdělením a konstantním rozptylem (sQ = sbl)
a pro doporučenou hodnotu nejistoty 10 % je kQ = 10.
Pak pro mez stanovitelnosti platí: yQ = yB
+ K . sbl kde je: yB ... hodnota blanku - slepého pokusu a hodnota meze stanovitelnosti
je pak 3,04 násobkem meze detekce Odhad směrodatné odchylky blanku by měl zahrnovat výpočet minimálně z
10 a více měření hodnoty blanku. Často volíme nejnižší bod kalibrační křivky
na úrovni meze stanovitelnosti. Nesmí být určována pouhou extrapolací! Poznámka 2: Stručné shrnutí problematiky meze detekce a
stanovitelnosti měřicího postupu a uvádění blízkých výsledků obsahují
Metodické listy EURACHEM-ČR 7 a 8 ([51, 52]). |
Mezilaboratorní porovnání (interlaboratory comparison) |
„Organizování,
provádění a vyhodnocení měření nebo zkoušek stejné nebo podobné položky dvěma
nebo více laboratořemi za předem stanovených podmínekׅ“ ([43], článek
3.4) Dále
viz Zkoušení způsobilosti |
Mezilehlá preciznost měření |
„Preciznost
měření za souboru podmínek mezilehlé preciznosti měření.“ ([1], článek 2.22 a
2.23) Podmínka
mezilehlé preciznosti měření zahrnuje stejný postup měření, stejné místo a
opakování měření na stejném nebo podobných objektech v rozšířeném
časovém úseku, ale může obsahovat další podmínky zahrnující změny. Poznámka 1: Změny mohou zahrnovat nové kalibrace,
kalibrátory, změnu testovací soupravy, obsluhy a měřicího systému. Poznámka 2: Specifikace podmínek má obsahovat v
praktickém rozsahu změněné a nezměněné podmínky. Poznámka 3: Relevantní statistické termíny jsou
uvedeny v normě [30], část 3. Poznámka 4: V literatuře se lze setkávat s
termíny ‚vnitrolaboratorní / intralaboratorní reprodukovatelnost‘
(‚intralaboratory reproducibility‘, ‚within laboratory reproducibility‘,
‚long-term precision‘). |
Model měření |
„Matematický
vztah mezi všemi známými veličinami, které mají být zahrnuty v měření.“ ([1],
článek 2.48) Poznámka: Obecným tvarem modelu měření je rovnice
h(Y, X1,...Xn) = 0, kde výstupní veličina v
modelu měření Y je měřenou veličinou, jejíž hodnota má být odvozena z
informace o vstupních veličinách v modelu měření X1,...Xn. |
Náhodná chyba měření |
„Složka
chyby měření, která se v opakovaných měřeních mění nepředvídatelným
způsobem.“ ([1], článek 2.19) Poznámka 1: Referenční hodnotou veličiny pro náhodnou
chybu měření je aritmetický průměr, který by se získal z nekonečného počtu
opakovaných měření téže měřené veličiny. Poznámka 2: Náhodné chyby měření souboru
opakovaných měření vytvářejí rozdělení, které může být celkově popsáno
očekávanou střední hodnotou, o níž se obecně předpokládá, že je nulová, a
jeho rozptylem. Poznámka 3: Náhodná chyba měření se rovná chybě
měření minus systematická chyba měření. Nabývá kladných i záporných hodnot. Poznámka 4. Náhodná chyba způsobuje rozptyl výsledků
měření, který lze charakterizovat precizností měření číselně vyjádřenou jako
směrodatná odchylka nebo variační koeficient stanovený na základě statistické
analýzy série nezávislých měření. Její vliv na výsledek měření lze snížit
zvýšením počtu měření. |
Návaznost |
Viz
Metrologická návaznost |
Necertifikovaná hodnota |
Viz
Indikativní hodnota |
Nejistota měření |
„Nezáporný
parametr charakterizující rozptýlení hodnot veličiny přiřazených k měřené
veličině na základě použité informace.“ ([1], článek 2.26 až 2.38) Poznámka 1: Parametrem může být např. směrodatná
odchylka nazývaná standardní nejistota měření (nebo její specifikovaný
násobek), nebo polovina šířky intervalu, který má stanovenou pravděpodobnost
pokrytí. Poznámka 2: Nejistota měření zahrnuje i složky
pocházející ze systematických vlivů, jako například složky související s
korekcemi a přidělenými hodnotami veličiny u etalonů (standardů), stejně jako
definiční nejistotu. Poznámka 3: Nejistota obecně zahrnuje mnoho
složek. Některé z nich mohou být získány ze statistických distribucí výsledků
série měření (vyhodnocení způsobem A) charakterizovaných experimentální
směrodatnou odchylkou. Jiné složky se získají z pravděpodobnostních funkcí
založených na zkušenostech nebo jiných informacích (vyhodnocení způsobem B). Poznámka 4: Základním dokumentem pro
vyhodnocování nejistot je dokument [3] zkráceně označovaný GUM. Pro oblast
chemických měření rozpracoval EURACHEM principy GUM v příručce
"Quantifying Uncertainty in Analytical Measurement", která poprvé
vyšla v roce 1995 a její třetí přepracované vydání bylo vydáno v roce
2012, překlad v edici KVALIMETRIE, svazek 19 [10]. Vyhodnocováním nejistot se
zabývá i svazek 13 [9]. Poznámka 5: Souhrnný přehled vyhodnocení
nejistoty měření, obvykle uváděný v tabelární formě, se nazývá bilance
nejistoty (uncertainty budget) Má zahrnovat model měření, odhady a
nejistoty měření přidružené v modelu měření k veličinám, kovariance, typ
použitých hustot pravděpodobností, stupně volnosti, způsob vyhodnocení
nejistoty měření a použitý koeficient
rozšíření. Poznámka 6: Postup výpočtu nejistot měření v
klinických laboratořích uvádí dokument Doporučení k výpočtu nejistot
kvantitativních výsledků měření v klinických laboratořích (dostupný
např. na www.sekk.cz, v oddíle Infoservis) a
výpočty v citaci [39]. Výsledek měření udaný včetně nejistoty se
vyjadřuje například takto: Výsledek stanovení chloridového aniontu v krevním
séru je (102 ± 3) mmol/L přičemž musí být uvedeno, že uvedená nejistota je
rozšířená nejistota, která byla vypočtena s použitím koeficientu rozšíření 2,
což odpovídá konfidenční úrovni přibližně 95 %. |
Norma (technická) |
„Norma
je dokument vytvořený na základě konsenzu a schválený uznaným orgánem,
poskytující pro všeobecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo
charakteristiky činnosti nebo jejich výsledků a zaměřený na dosažení
optimálního stupně uspořádání v dané souvislosti.“ [47] |
Odezva |
Viz
Signál |
Odlehlá hodnota |
„Prvek
množiny hodnot, který není konzistentní s ostatními prvky této množiny.“
([37], článek 3.12). Poznámka 1: Odlehlá hodnota může pocházet z předpokládaného
základního souboru a vzniknout náhodným vlivem, může pocházet z odlišného
základního souboru nebo být výsledkem chybného záznamu nebo jiné hrubé chyby. Poznámka 2: K vylučování odlehlých hodnot ze
souboru hodnot se používají statistické metody. [37] |
Opakovatelnost měření |
„Preciznost
měření za souboru podmínek opakovatelnosti měření.“ ([1], článek 2.20 a 2.21) Podmínka opakovatelnosti měření zahrnuje stejný
postup měření, stejný obslužný personál, stejný měřicí systém, stejné
pracovní podmínky a stejné místo, a opakování měření na stejném nebo
podobných objektech v krátkém časovém úseku. Opakovatelnost je vlastností
metody, ne výsledku. Poznámka: Následná měření za popsaných podmínek
poskytla 8 výsledků, z nichž byla vypočtena směrodatná odchylka. Její
2,8 násobek () udává mez
opakovatelnosti na 95% konfidenční úrovni. Pokud analytik stanovil mez
opakovatelnosti 2 µg/L a naměřil v krátkém intervalu dva opakované výsledky
50 µg/L a 56 µg/L, pak lze zpochybnit jejich věrohodnost. Náhodná chyba 6
µg/L je málo pravděpodobná. |
Osnova |
Viz
Matrice |
Ověření měřidla |
Ověřením
stanoveného měřidla se potvrzuje, že stanovené měřidlo má požadované
metrologické vlastnosti, zpravidla stanovené tzv. Opatřením obecné povahy
vydávaným Českým metrologickým institutem a volně dostupným na internetové
adrese https://www.cmi.cz/prirazeni%20OOP.
Ověřené stanovené měřidlo opatří Český metrologický institut nebo
autorizované metrologické středisko úřední značkou nebo vydá ověřovací list,
případně oboje. Stanovená měřidla a postup při ověřování stanovených měřidel
stanoví ministerstvo průmyslu a obchodu vyhláškou (vyhláška MPO č. 262/2000
Sb. ve znění vyhlášky č. 344/2002 Sb., kterou se zajišťuje jednotnost a
správnost měřidel a měření a vyhláška MPO č. 345/2002 Sb., a následující její
aktualizace, kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla
podléhající schválení typu). |
Ověření, verifikace |
„Poskytnutí
objektivního důkazu, že daná položka splňuje specifikované požadavky.“ ([1],
článek 2.44 a Poznámky tamtéž) Příklad 1: Potvrzení, že daný referenční materiál
je pro dotčenou hodnotu veličiny a postup měření homogenní tak, jak je to o
něm deklarováno, a to až do měřicích navážek s hmotností 10 mg. Příklad 2: Potvrzení, že jsou dosaženy funkční
vlastnosti nebo zákonné požadavky na měřicí systém. Příklad 3: Potvrzení, že cílová nejistota měření
může být dosažena. Poznámka: VIM [1] uvádí pro ‚verification‘ jen
jeden český ekvivalent ‚ověřování‘. Tento termín byl doplněn o verifikaci,
protože se jedná o termín používaný a zažitý v laboratorní praxi, zejména ve
slovním spojení verifikace metod/postupů. V legální metrologii je zavedeným
slovním spojením ‚ověřování stanovených měřidel‘ viz Ověření měřidla. Oba
překladové ekvivalenty uvádí též ČSN EN ISO 9000, ([24], článek 3.8.12.) i
ČSN EN ISO 15189 ed.2 ([19], článek 3.27). Další informace a podrobnosti viz [29]. |
Ovlivňující veličina |
„Veličina,
která při přímém měření neovlivňuje veličinu, která je skutečně měřena, ale
ovlivňuje vztah mezi indikací a výsledkem měření.“ ([1], článek 2.52) Příklad: Např. teplota při měření délky,
koncentrace bilirubinu při přímém měření koncentrace hemoglobinu v lidské
krevní plazmě aj. |
Paretova analýza |
Paretova
analýza je založena na vztahu mezi příčinami a jejich následky. Analýze se
také říká pravidlo 80/20. Vychází z předpokladu, že každý jev se skládá z
menšího počtu podstatných prvků a většího počtu nepodstatných prvků. Např. ve
výrobní sféře 20 % příčin vyřeší až 80 % ztrát. Paretův diagram
pomůže grafickým vyjádřením/tabulkou význam problému matematicky popsat a je
jedním ze sedmi základních nástrojů zlepšování kvality. |
Počet stupňů volnosti |
Je
definován jako počet nezávislých srovnání, která je možno provést mezi N
pozorováními. |
Politika kvality |
„Politika
týkající se kvality.“ ([24], článek 3.5.9) Poznámka: V českém
jazyce se slovem politika zpravidla označuje „správa věcí veřejných, vztah
mezi lidmi a státem, řízení státu“, a proto je v odborných textech
z jiných oblastí zpravidla vhodnější používat pro překlad anglického
‚policy‘ pojmy ‚obecné postupy‘, ‚obecné zásady‘, ‚soubor pravidel‘, ‚strategie‘
apod. |
Porovnání s jinými metodami |
Porovnávání
dvou či více metod je běžnou úlohou činnosti ve zkušebních laboratořích
(zkušebních laboratořích dle normy ISO/IEC 17 025 [17]). Je třeba si
uvědomit, že kvalita rutinní metody se posuzuje podle toho, zda poskytuje
porovnatelné výsledky s metodou referenční. I validace metody je založena na
jejím mezilaboratorním porovnání, což tvoři závěrečnou fázi validace. Obecně
jsou směrnice o srovnávacích studiích obsahem [30], část 6. V oblasti
klinické chemie byly postupně zavedeny specifické postupy pro srovnávací
studie. Americká CLSI vydala řadu souvisejících dokumentů [2]. Stručné
shrnutí metod porovnávání uvádí odkaz [56]. |
Postup měření |
„Podrobný
popis měření podle jednoho nebo více měřicích principů a dané metody měření
založený na modelu měření a zahrnující jakýkoliv výpočet k získání výsledku
měření.“ ([1], článek 2.6) Poznámka 1: Postup měření je obvykle dostatečně
podrobně dokumentován, aby umožnil obslužnému personálu provést měření. Poznámka 2: Postup měření může obsahovat
vyjádření týkající se cílové nejistoty měření. Poznámka 3: Postup měření se často uvádí ve formě
standardního operačního postupu, zkráceně SOP. Poznámka 4: Podle nové
ČSN EN ISO 17025 [17] výraz ‚metoda‘ může být považován za synonymum
s pojmem ‚postup měření‘, zejména v zažitém spojení ‚validace,
verifikace metody‘. |
Pozorování |
Soubor
operací směřujících ke klasifikaci vlastností veličiny podle nominální či ordinální
stupnice. |
Pracovní rozsah (interval), měřicí rozsah |
Uzavřený
interval hodnot množství či obsahu měřené veličiny ve vzorku, pro který bylo
validací potvrzeno, že metoda (postup) je v něm aplikovatelná (nejistota měření
je v této oblasti přijatelná). Ohraničení tvoří nejčastěji zdola mez
stanovitelnosti (dolní hranice pracovního rozsahu nesmí být z definice menší
než mez stanovitelnosti). Poznámka: U významně nelineárních závislostí je
třeba nalézt vhodný model a výběr rozsahu a optimalizaci pak provést tak, aby
byla nejistota kalibrace minimální. |
Pravá (skutečná) hodnota veličiny, pravá hodnota |
„Hodnota
veličiny, která je ve shodě s definicí veličiny.“ ([1], článek 2.11) Poznámka 1: V chybovém přístupu je při popisu
měření pravá hodnota veličiny považována za jedinečnou a v praxi za
nepoznatelnou. Nejistotovým přístupem se připouští, že následkem ve své
podstatě neúplného množství podrobností v definici veličiny neexistuje jediná
pravá hodnota veličiny, ale spíše soubor pravých hodnot veličin ve shodě s
definicí. Avšak tento soubor hodnot je z principu a v praxi nepoznatelný.
Další přístupy vesměs obcházejí pojem pravá hodnota veličiny a při určování
jejich platnosti se opírají se o pojem metrologická slučitelnost výsledků
měření. Poznámka 2: Ve zvláštním případě fundamentální
konstanty je veličina považována za jedinou pravou hodnotu veličiny. Poznámka 3: Pokud je definiční nejistota měřené
veličiny považována za zanedbatelnou ve srovnání s jinými složkami nejistoty
měření, měřená veličina smí být považována za ‚v podstatě jedinečnou‘ pravou
hodnotu veličiny. To je přístup převzatý GUM [3] a souvisejícími dokumenty,
kde je slovo ‚pravá‘ považováno za nadbytečné. |
Pravdivost měření |
„Těsnost
shody mezi aritmetickým průměrem nekonečného počtu opakovaných naměřených
hodnot veličiny a referenční hodnotou veličiny.“ ([1], článek 2.14) Pravdivý
výsledek je zatížen zanedbatelnou systematickou chybou. Mírou pravdivosti je
obvykle vychýlení (bias). Poznámka 1: Pravdivost měření není veličinou, a
tudíž nemůže být vyjádřena číselně. Míry pro těsnost shody jsou uvedeny v
[30]. Poznámka 2: Pravdivost měření je nepřímo vztažena
pouze k systematické chybě měření, ale není vztažena k náhodné chybě měření. Poznámka 3: Pojem ‚přesnost měření‘ nemá být
používán pro ‚pravdivost měření‘ a naopak. |
Preciznost měření |
„Těsnost
shody mezi indikacemi nebo naměřenými hodnotami veličiny získanými opakovanými
měřeními na stejném objektu nebo na podobných objektech za specifikovaných
podmínek.“ ([1], článek 2.15) Poznámka 1: Preciznost měření je zpravidla
vyjádřena číselně mírami nepreciznosti, jako například směrodatnou odchylkou,
rozptylem nebo variačním koeficientem za specifikovaných podmínek měření. Poznámka 2: ‚Specifikovanými podmínkami‘ mohou
být, např. podmínky opakovatelnosti měření, podmínky mezilehlé preciznosti
měření nebo podmínky reprodukovatelnosti měření (viz [30], část 3). Poznámka 3: Preciznost měření je používána k
definování opakovatelnosti měření, mezilehlé preciznosti měření a
reprodukovatelnosti měření. Poznámka 4: V tradiční analytické literatuře se
‚precision‘ překládalo jako ‚přesnost‘ [36], český ekvivalent ‚preciznost‘
zavedl překlad VIM [1] pro sjednocení metrologické terminologie všech oborů. |
Primární (základní) referenční materiál |
Referenční
materiál, jehož metrologické charakteristiky jsou stanoveny primárními metodami
měření, který má certifikát nejvyšší metrologické úrovně a jehož hodnota je
přijata bez odkazu na jiné etalony pro tutéž vlastnost nebo hodnotu. |
Primární etalon (standard) |
Etalon
nejvyšší třídy metrologických vlastností. Hodnoty jeho složek (veličin) jsou
určeny bez odvolání na jiné etalony stejných složek (veličin). Primární
etalony se používají ke kalibraci primárních referenčních postupů. |
Primární metoda měření |
Metoda,
jejíž pracovní postup může být úplně popsán a pochopen, pro niž může být udán
kompletní výčet nejistot v jednotkách SI a jejíž výsledky jsou tudíž
přijímány bez reference ke standardu měřené veličiny. Poznámka: Mezi primární metody měření patří
gravimetrie, odměrná analýza (titrimetrie), coulometrie, izotopové zřeďování
s hmotnostní spektrometrií (IDMS), neutronová aktivační analýza (NAA) a
další. |
Program zkoušení
způsobilosti |
„Zkoušení
způsobilosti navržené a prováděné pro specifickou oblast zkoušení, měření,
kalibrace nebo inspekce v jednom či více cyklech.“ ([37], článek 3.16) Poznámka:
Program zkoušení způsobilosti může zahrnovat konkrétní druh zkoušky,
kalibrace, inspekce nebo množství zkoušek, kalibrací nebo inspekcí u položek
zkoušky způsobilosti. |
Prokazování kvality |
Viz
Zajišťování kvality |
Proteomika (Proteomics) |
Proteomika
je obor, který se zabývá globálním hodnocením exprese genetické informace na
úrovni bílkovin (proteomem) a rovněž zkoumá strukturu a interakce proteinů. |
Proveditelnost |
Vlastnosti
měřicího postupu charakterizující získávání výsledků z hlediska rychlosti,
počtu měření za jednotku času, nákladů, požadavků na zručnost a kvalifikaci
personálu, požadavků na spolehlivost měřicího systému a na pracovní prostředí
a bezpečnost při práci. |
Přesnost měření |
„Těsnost
shody mezi naměřenou hodnotou veličiny a pravou hodnotou měřené veličiny.“
([1], článek 2.13) Poznámka 1: Pojem ‚přesnost měření‘ není
veličinou a není dán číselnou hodnotou veličiny. Měření je prohlášeno za přesnější,
když nabízí menší chybu měření. Poznámka 2: Termín ‚přesnost měření‘ nemá být
používán pro ‚pravdivost měření“ a termín ‚preciznost měření‘ nemá být
používán pro ‚přesnost měření‘, která se nicméně vztahuje k oběma těmto
pojmům. Poznámka 3: V tradiční analytické literatuře se
‚accuracy‘ překládalo jako ‚správnost‘ a definovalo jako „Těsnost souhlasu
mezi jediným výsledkem měření a dohodnutou referenční hodnotou měřené
veličiny.“ [36] Poznámka 4: Přesnost kombinuje preciznost a
pravdivost, tj. vlivy náhodných a systematických faktorů. |
Příručka kvality |
„Specifikace
pro systém managementu kvality organizace.“ ([24], článek 3.8.8) |
Recovery |
Viz
Výtěžnost |
Referenční hodnota |
„Hodnota
veličiny používaná jako základ pro porovnávání s hodnotami veličin stejného
druhu.“ ([1], článek 5.18) Je to hodnota, která může být získána jako: a.
teoretická nebo stanovená hodnota na vědeckých podkladech b. odsouhlasená nebo
certifikovaná hodnota založená na experimentálních pracích některých
národních nebo mezinárodních organizací c. přiřazená nebo
certifikovaná hodnota založená na experimentální spolupráci pod patronací
vědecké či technické skupiny |
Referenční interval |
viz
Biologický referenční interval |
Referenční laboratoř |
Laboratoř
používající referenční systémy měření k certifikaci hodnot referenčních
materiálů, pracovních kalibrátorů, reagencií, kontrolních materiálů pro
mezilaboratorní porovnávání zkoušek. Cílem certifikace hodnot je realizace
řetězce návaznosti měření. Poznámka: Termín referenční laboratoř uvádí norma
ISO 15 195 [20]. Požadavky na referenční laboratoře v oblasti
laboratorní medicíny uvádí JCTLM (podrobněji viz http://www.bipm.org/jctlm/). Viz též Kalibrační laboratoř. |
Referenční materiál |
„Materiál, dostatečně homogenní a stabilní
vzhledem k jedné či více specifikovaným vlastnostem, u kterého se stanovilo,
že se hodí pro jeho zamýšlené použití v měřicím procesu.“([28], článek 2.1.1;
obdobně [1], článek 5.13). Poznámka 1: RM je generický termín (označení
kategorie-druhu materiálu). Poznámka 2: Vlastnosti mohou být kvantitativní
nebo kvalitativní, např. identita látek nebo specií (druhů). Poznámka 3: Použití může zahrnovat kalibraci
měřicího systému, posuzování měřicího postupu, přidělení hodnot jiným
materiálům a řízení kvality. Příklad 1: Příklady referenčních materiálů
ztělesňujících veličiny: a. voda deklarované čistoty,
jejíž dynamická viskozita je používána ke kalibraci viskozimetrů; b. lidská plazma, bez
přidělené hodnoty veličiny koncentrace látkového množství vlastního cholesterolu,
používaná pouze jako kontrolní materiál preciznosti měření; c. rybí tkáň obsahující
stanovený hmotnostní podíl dioxinu, používaná jako kalibrátor. Příklad 2: Příklady referenčních materiálů ztělesňujících vlastností: a. stupnice barev indikující
jednu nebo více specifikovaných barev; b. složení DNA obsahující
specifikované sekvence kyseliny nukleové; c. moč obsahující
19-androstandion. Poznámka 4: Referenční materiál je někdy začleněn
do speciálně vyrobeného zařízení. Příklad 1: Látka se známým trojným bodem v baňce
trojného bodu. Příklad 2: Sklo známé optické hustoty v držáku
transmisního filtru. Příklad 3: Kuličky stejné velikosti umístěné na
mikroskopickém sklíčku. Poznámka 5: Některé referenční materiály mají
přiděleny hodnoty veličin, které jsou metrologicky návazné na měřicí jednotku
mimo soustavu jednotek SI. Takové materiály zahrnují vakcíny, kterým byly
mezinárodní jednotky (IU) přiděleny Mezinárodní zdravotnickou organizací. Poznámka 6: V daném měření může být referenční
materiál použit pouze pro kalibraci, nebo k prokazování kvality. Poznámka 7: Podrobný popis, výběr a užití
referenčních materiálů uvádí [32, 33]. |
Referenční postup měření |
„Postup
měření přijatý jako postup poskytující výsledky měření způsobilé pro jejich
zamýšlené použití při hodnocení pravdivosti měření naměřených hodnot veličiny
získaných jinými postupy měření veličin stejného druhu při kalibraci nebo při
charakterizaci referenčních materiálů.“ ([1], článek 2.7) Poznámka 1: Referenční postup měření používaný k
získání výsledku měření bez vztahu k etalonu (standardu) pro veličinu
stejného druhu se nazývá primární referenční postup měření. Komise pro
látkové množství pro metrologii v chemii (CCQM) používá pro tento pojem
termín ‚primární metoda měření.‘ ([1], článek 2.8) Poznámka 2: Poznatky k referenčním postupům
měření ve zdravotnických laboratořích jsou dostupné na webových adresách www.ifcc.org a www.bipm.org
v sekci JCTLM (Joint Commitee of Traceability in Laboratory Medicine). |
Regulační diagram |
Regulační
diagramy jsou grafickou pomůckou vnitřního řízení kvality. Slouží jako
statistický diagnostický nástroj k posouzení, zda se sledovaný proces
(představovaný nějakou měřenou veličinou nebo veličinami, které jej
charakterizují) nachází ve stavu statistické regulace (chová tak, jak
očekáváme a nedošlo-li k nečekané změně procesu). Je to graf zpravidla s
dolními a horními varovnými a regulačními mezemi, do něhož se zobrazují
hodnoty nebo jejich matematické deriváty (průměry, rozdíly, atd.) sledovaných
měr (obsahu, množství, koncentrace aj.) kontrolních vzorků v časovém sledu.
Slouží zejména k detekci trendů a určení vychýlení (bias). Poznámka: Graf má obvykle vynesenu centrální
přímku a přímky vymezující varovné a regulační (kontrolní) oblasti. |
Rekalibrace |
Opakovaná
kalibrace v různém provedení sloužící jako nástroj ke korekci nebo eliminaci
systematické složky celkové chyby a snížení hodnoty celkové nejistoty měření. |
Reprodukovatelnost měření |
„Preciznost
měření za podmínek reprodukovatelnosti měření.“ ([1], článek 2.24 a 2.25) Podmínka reprodukovatelnosti měření zahrnuje různá
místa, obslužný personál, měřicí systémy a opakování měření na stejném nebo
podobných objektech. Poznámka 1: Různé měřicí systémy mohou používat
různé postupy měření. Poznámka 2: Relevantní statistické termíny jsou
uvedeny v [30], část 1 a 2. Příklad: V mezilaboratorních testech byly zaslány
laboratořím vzorky lidského krevního séra ke stanovení cholesterolu. Každá
laboratoř poskytla jeden výsledek, z nich byla vypočtena směrodatná odchylka,
jejíž 2,8 násobek udává mez reprodukovatelnosti na 95% konfidenční
úrovni. Je-li mez reprodukovatelnosti metody x, pak jsou zpochybnitelné
výsledky dvou laboratoří lišící se o více než x. |
Riziko (Risk) |
Účinek nejistoty
na dosažení cílů. Účinek je odchylka od očekávaného – kladná a/nebo záporná. [63] Posuzování rizik
(risk assessment) představuje celkový proces identifikace rizik (risk
identification), analýzy rizik (risk analysis) a hodnocení rizik (risk
evaluation). Poznámka 1 Nová verze normy ČSN EN ISO/IEC
17025 [17] zavádí přístup založený na zvažování rizik do managementu
laboratoře a vyžaduje, aby laboratoř plánovala a uplatňovala opatření
zaměřená na řešení rizik a příležitostí.
Viz. i pro klinické laboratoře [64]. Poznámka 2 V přípravě pro klinické
laboratoře je nová norma ISO 22367: Medical
laboratories — Application of
risk management to medical laboratories. |
Robustnost metody |
Schopnost
metody poskytovat přijatelné výsledky měření i v případě, že dojde k malým
odchylkám od měřicího postupu či složení vzorku. Udává její spolehlivost při
běžném používání. Poznámka: Stanovení robustnosti: I když používají
různé laboratoře stejnou metodu, zavádějí nevyhnutelně malé odchylky do
postupu, které mohou, ale nemusí mít významný vliv na výsledky měření (to
souvisí zejména s používáním různé analytické měřicí techniky). Při stanovení robustnosti se
matematicko-statistickým postupem zjišťuje, jak je analytický signál závislý
na malých změnách parametrů, charakterizujících analytický postup, které
přicházejí při praktickém provádění metody v úvahu. Vlastní postup hodnocení
robustnosti pak používá metody plánování pokusů. Lze použít například postup,
umožňující ověření sedmi parametrů na dvou úrovních v osmi pokusech. [29] |
ROC křivky |
Grafické
vyhodnocení diskriminačních schopností funkcí nebo veličin (např. používaných
diagnostických testů). Sestrojuje se vynesením hodnot klinické citlivosti
(osa y) proti hodnotám klinické nespecifičnosti (osa x) pro všechny
rozhodovací úrovně. ROC křivky poskytují hodnoty klinické citlivosti a
specifičnosti, pozitivních a negativních prediktivních hodnot a klinické
věrohodnosti (Likelihood ratio - LR). Hodnota plochy pod křivkou (AUC)
kvantifikuje diagnostickou správnost zkoušky. ROC analýza dovoluje
optimalizovat hodnoty rozhodovacích úrovní pro zvolený účel (dosažení vyšší
citlivosti nebo specifičnosti nebo optimální kombinace obou). |
Rozhodovací pravidlo |
„Pravidlo,
které popisuje, jak se počítá s nejistotou měření při stanovování shody se
specifikovaným požadavkem“ ([17], článek 3.7) Podrobněji
o použití informace o nejistotě měření k posuzování shody viz [44] a
stručný přehled [49]. |
Řízení kvality |
„Část
managementu kvality zaměřená na plnění požadavků na kvalitu.“ [24] Prvky vnitřního řízení kvality: ·
analýza referenčních materiálů/vnitřních etalonů (standardů) ·
analýza blanků ·
analýzy pozadí - matrice ·
analýzy vzorků s přídavkem standardu ·
analýzy duplikátů ·
používání kontrolních vzorků a regulačních diagramů ·
statistické metody ·
interní audity Prvky vnějšího řízení kvality: ·
účast v programech zkoušení způsobilosti ·
porovnávací a certifikační studie
|
Selektivita (měřicího systému) |
„Taková
vlastnost měřicího systému používajícího specifikovaný postup měření, pomocí
něhož poskytuje naměřené hodnoty veličiny pro jednu nebo více měřených
veličin tak, že hodnoty každé měřené veličiny jsou nezávislé na jiných
měřených veličinách nebo jiných veličinách v rámci zkoumaného jevu, tělesa
nebo látky.“ ([1], článek 4.13) Selektivita je taková vlastnost analýzy,
stanovení či postupu, kdy je stanovení analytu v určité matrici závislé na
přítomnosti omezeného množství určitých příměsí za definovaných podmínek
reakce. Selektivita se mění s obsahem, (množstvím, koncentrací) analytu a
někdy i v závislosti na nastavení parametru metody (souvislost s
robustností). Mírou selektivity je známý, kvantitativním způsobem vyjádřený
vliv matrice. Příklad 1: Schopnost měřicího systému měřit pouze
látkovou koncentraci kreatininu v krevní plazmě Jaffého postupem bez
ovlivnění koncentracemi glukózy, urátu, ketonu a proteinů. Příklad 2: Schopnost hmotnostního spektrometru
měřit výskyt látkového množství izotopu 28Si a izotopu 30Si
v křemíku z geologických sedimentů bez ovlivnění mezi oběma nebo izotopem 29Si. Poznámka: Pouze minimum metod chemické analýzy
lze označit za specifické. Proto doporučení IUPAC (2001) dává přednost
obecnému používání termínu selektivita [14]. |
Série měření |
Množina
měření provedená za podmínek opakovatelnosti. |
Signál (odezva) |
Fyzikální
či chemická odpověď analytického měřicího systému na fyzikální či chemickou
formu měřené veličiny indikovaná měřicím přístrojem. Měřená veličina působí
odezvu analytického systému ve formě signálu. |
Silové funkce – grafy (silokřivky) |
Grafická
prezentace prováděcích charakteristik vnitřní kontroly kvality. Křivky
znázorňují pravděpodobnost detekce chyb kontrolních měření na velikosti
náhodné nebo systematické chyby pro zvolený počet kontrolních měření a
zvolená kontrolní pravidla. Pravděpodobnost detekce chyby při nulové
velikosti náhodné nebo systematické chyby je rovna pravděpodobnosti falešného
zamítnutí. [16] |
Six Sigma |
Definuje
základní strategii komplexního řízení kvality, která obsahuje požadavky na
kvalitu a toleranční meze tak, aby zahrnovaly odchylky do ±6σ, což
odpovídá počtu poruch 3,4 DPM (defects per million) a nižší pro proces
s posunem 1,5σ a 0,001 DPM pro proces bez posunu (odpovídá
pravděpodobnosti ve vzdálenosti 6σ od střední hodnoty normálního
rozložení). Poznámka: Cílem konceptu Six Sigma je dosažení
výrobního procesu téměř bez poruch a chyb. Je synonymem světové třídy kvality
[7]. V posledních letech je tato strategie oprávněně zpochybňována [57,
58]. |
Sledovatelnost |
Vlastnost
výsledku měření, kdy je výsledek jednoznačně přiřazen konkrétnímu vzorku.
Všechny vzorky musí být označeny jednoznačně. Musí být zaznamenány všechny
operace provedené se vzorkem (např. chromatogramy, spektra a další záznamy
musí být označeny identifikací vzorku). Poznámka: Anglické ‚traceability‘ se používá
rovněž pro pojmy, jako například ‚sample traceability‘ (česky ‚sledovatelnost
vzorku‘), nebo ‚document traceability‘ (česky ‚sledovatelnost dokumentu‘),
nebo ‚instrument traceability‘ (česky ‚sledovatelnost přístroje‘), nebo
‚material traceability‘ (česky ‚sledovatelnost materiálu‘). Proto je pro
existenci rizika záměny preferován úplný termín ‚metrologická návaznost‘ pro popis řetězce kalibrací. Viz též
[13]. |
Slepý kontrolní vzorek (blind sample) |
Typ
opakovaného vzorku, který se vkládá do analytické série, aniž by o něm
analytik věděl – analytik může vědět, že jsou utajené kontrolní vzorky přítomny,
neví ale, které to jsou. Utajené kontrolní vzorky může doručit zákazník, aby
zkontroloval laboratoř, nebo management laboratoře, aby zkontroloval určitý
systém. Jsou jedním z nástrojů zajišťování platnosti výsledků [17]. |
Slepý vzorek |
Viz
Blank |
Složka |
Definovaná
část systému. Ekvivalentními výrazy jsou komponenta, součást, analyt. |
Směrnice 98/79/ES |
Směrnice evropského parlamentu a rady 98/79/ES ze
dne 27. října 1998 o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro
(dostupná zde: https://ec.europa.eu/growth/single-market/european-standards/harmonised-standards/iv-diagnostic-medical-devices_en) Evropská směrnice definující podmínky a
požadavky, nezbytné k uvedení laboratorních diagnostik a přístrojů na trh
zemí EU (převedená v jednotlivých zemích EU do vlastní legislativy jako zákon
od 1.6.2000). Její základní funkce jsou [5]: ·
definice a popis zásad uvádění in
vitro diagnostik a měřicích systémů na trh EU ·
popis základních požadavků na spolehlivost těchto výrobků ·
harmonizace postupů ověřování shody (označování výrobků značkou CE) ·
definice mechanismů sledování a kontroly trhu zajištění komplexní kvality pro měřicí systémy ve
zdravotnictví, diagnostika, reagencie, zdravotnické potřeby pro klinické
laboratoře aj. určené k in vitro
zkoumání látek pocházejících z lidského organizmu, k získávání informací
důležitých pro diagnózu, sledování, detekci a léčení ve stavech zdraví a/nebo
nemoci či vrozených vad. Viz též IVD MD |
Specifičnost (analytická) |
Je
schopnost měřicího postupu stanovovat pouze tu měřenou veličinu, která má být
stanovena. Poznámka 1: Zkrácenou formu termínu specifita (specifičnost) lze užívat pouze v případě, že
nehrozí záměna za klinickou specifičnost. Specifita metody či postupu udává rozsah
měření, do kterého může být jednotlivý analyt (skupina analytů, složka)
stanoven v komplexní směsi, aniž by došlo k interferenci s ostatními složkami
ve směsi. Specifickou označujeme takovou metodu nebo analytický postup, který
je oproštěn od vlivu matrice. Poznámka 2: Pouze minimum metod chemické analýzy
lze označit za specifické. Proto doporučení IUPAC (2001) dává přednost
obecnému používání pojmu selektivita [14]. |
Specifikace |
Dokumentované
předepsané požadavky, kterým musí výrobek nebo služba vyhovovat. |
Spolehlivost |
Schopnost
výrobku nebo služby plnit požadované funkce za určených podmínek po
předepsanou dobu. Poznámka: U analytických metod měření je
spolehlivost dána precizností a pravdivostí – vychýlením (bias) postupu
měření. U přístrojové techniky (analytické instrumentace) jde o její
bezporuchovost. V tomto případě jsou výrazy spolehlivost a bezporuchovost
synonyma. |
Správná laboratorní praxe (SLP) |
Správná
laboratorní praxe je soubor pravidel tvořících systém práce testovacích
zařízení při provádění neklinických studií bezpečnosti chemických látek a
chemických přípravků; tato pravidla se týkají podmínek, za kterých se tyto
studie plánují, kontrolují, zaznamenávají, předkládají a archivují. (Správnou
laboratorní praxi stanovuje hlava III § 18 - 20 zákona č. 350/2011 Sb. a
vyhláška č. 163/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů). |
Srovnatelnost výsledků |
Viz
Metrologická srovnatelnost výsledků měření a Metrologická slučitelnost
výsledků měření |
Standard |
Viz
Etalon, standard měření, standard |
Standardizace (normalizace) |
Činnost
vedoucí k vytvoření obecného dokumentu (normy) určené k opakovanému
používání, zaměřené k dosažení optimálního souladu v určité oblasti a v
určitých souvislostech. |
Standardní operační postup (SOP) |
Též
Standardní pracovní postup viz Postup měření |
Standardní roztok |
Roztok,
pro který je hodnota množství či obsahu známa včetně její nejistoty. |
Stejnorodá skupina |
Skupina
entit (nástroje, metody, přístroje aj.) při měření, kterou charakterizují
stejné podstatné rysy. Poznámka: Střední hodnoty
výsledků měření získané nad stejnorodými skupinami jsou jednou z možností
ustanovení vztažné hodnoty v programech EHK [43]). |
Stupeň volnosti |
Viz
Počet stupňů volnosti |
Systém managementu |
„Soubor vzájemně provázaných nebo vzájemně
působících prvků organizace pro stanovení politik, cílů a procesů
k dosažení těchto cílů“ ([24], článek 3.5.3) Poznámka: Systém managementu se může týkat jednoho či více oborů,
např. managementu kvality, finančního managementu nebo environmentálního
managementu. Tento termín představuje jeden z běžných termínů a
základních definicí norem ISO pro systémy managementu. |
Systém managementu kvality |
„Část
systému managementu týkající se kvality.“ ([24], článek 3.5.4) |
Systematická chyba měření |
„Složka
chyby měření, která v opakovaných měřeních zůstává konstantní nebo se mění
předvídatelným způsobem.“ ([1], článek 2.17) Poznámka 1: Referenční hodnotou veličiny pro
systematickou chybu měření je pravá hodnota veličiny nebo naměřená hodnota
veličiny etalonu (standardu) se zanedbatelnou nejistotou měření, nebo
konvenční hodnota veličiny. Poznámka 2: Systematická chyba měření a její
příčiny mohou být známé nebo neznámé. Ke kompenzaci známé systematické chyby
měření může být aplikována korekce. Poznámka 3: Systematická chyba měření se rovná
chybě měření minus náhodná chyba měření. Často se člení na konstantní a
proporcionální složku systematické chyby. Typickou známou složkou
systematické chyby je např. posun kalibrace. Známé složky systematické chyby
lze korigovat. Tato definice nehovoří explicitně o proporcionální složce
systematické chyby, která je ale zvláště významná v oblasti měření
prováděných v klinických laboratořích [15]. |
Vada |
„Neshoda
vztahující se k zamýšlenému nebo specifikovanému použití.“ ([24], článek
3.6.10) |
Validace |
„Ověřování,
že specifikované požadavky jsou přiměřené pro zamýšlené použití.“ ([1],
článek 2.45) Příklad: Postup měření, běžně používaný pro
měření hmotnostní koncentrace dusíku ve vodě, smí být také validován pro
měření v lidské plazmě." Poznámka: Validací též rozumíme poskytnutí důkazu
ve formě záznamů, které poskytují vysoký stupeň jistoty, že bude určitý
proces trvale poskytovat produkt odpovídající předem určené specifikaci.
Validace analytického postupu je proces ujištění, že jsou analytická metoda
nebo postup vhodné pro zamýšlený účel. Validace postupu zjišťuje pomocí
laboratorní studie, že metoda splňuje požadavky pro zamýšlené analytické
použití. Jedná se o takové prověření analytické metody, které zaručuje, že
údaje o jednotlivých znacích validované metody byly ověřeny a že jsou
pravdivé a vhodné pro zamýšlený účel. Chování metody se vyjadřuje v pojmech
analytických charakteristik - výkonnostních parametrů (často znaků analytické
metody): preciznost (nepreciznost), pravdivost), mez detekce, mez
stanovitelnosti, selektivita, rozsah, linearita, robustnost. Analytik musí
dále prokázat, že je schopen validovanou metodu používat a získat deklarované
charakteristiky analytického chování. |
Verifikace |
Viz
Ověření, verifikace |
Vnitřní řízení kvality (vnitřní kontrola kvality, VKK) |
Soubor
postupů (operativní řízení kvality), prováděných personálem laboratoře při
stálém sledování (monitorování) její činnosti tak, aby bylo možné rozhodnout,
zda jsou výsledky činnosti natolik spolehlivé, aby mohly být vydány. Tento
soubor postupů musí dále zaručovat eliminaci příčin nedostatečné
spolehlivosti (prevence chyb). Operativní vnitřní řízení kvality zahrnuje
všechna stádia laboratorní činnosti v celé její šíři, tj. v preanalytické,
analytické a postanalytické fázi laboratorního procesu. Další informace viz
Řízení kvality. Poznámka 1: Často se provádí pouze ve své
základní, redukované podobě jako sledování spolehlivosti analytických měření
pomocí kontrolních materiálů zařazených do jednotlivých sérií měření a
ustavení kalibrační funkce pomocí kalibrátorů. Vhodně nastavený systém řízení
kvality vždy zahrnuje indikativní složku, tj. včasné odhalení neshody,
kurativní složku, tj. analýzu a odstranění příčin, a zpětnou vazbu, tj.
úpravu systému tak, aby se zamezil další výskyt podobné neshody. Poznámka 2: V současné době se zvláště v případě
techniky POCT začíná používat VKK s přímou návazností na výrobce této
techniky charakterizovaná vysokým stupněm automatizace - tzv. inteligentní
IQC nebo iQM (Intelligent Quality Management) [16]. |
Vychýlení měření (bias) |
„Hodnota
odhadu systematické chyby měření.“ ([1], článek 2.18) V tradiční analytické literatuře je vychýlení
(bias) definováno jako "Rozdíl mezi střední hodnotou výsledků zkoušky a
přijatou referenční hodnotou" (podle [36]). Poznámka 1: Složek systematické chyby,
podílejících se na vychýlení, může být více (nejčastěji rozlišujeme
konstantní a proporcionální složku systematické chyby). Větší systematická
chyba od přijaté referenční hodnoty se projevuje ve větší hodnotě vychýlení. Poznámka 2: Problému, jak zahrnout nekorigované
vychýlení do rozšířené nejistoty se věnuje Metodický list EURACHEM-ČR č. 16
[55] a ISO TS 20914 [39]. |
Výrobní šarže |
Množství
produktu, vyrobené ve stejném čase a za stejných výrobních podmínek, o němž
se předpokládá, že má homogenní (sledované) vlastnosti. Poznámka: Mezi výrobními šaržemi
reagencií, kalibrátorů a dalších prostředků mohou existovat variace
(lot-to-lot variation), které by měly být sledovány a případně korigovány
v procesech vnitřního řízení kvality a verifikace. |
Výsledek měření |
„Soubor
hodnot veličiny přiřazený měřené veličině společně s jakoukoliv další
dostupnou relevantní informací.“ ([1], článek 2.9) Poznámka: Výsledek měření zpravidla obsahuje
"relevantní informace" o souboru hodnot veličiny takového
charakteru, že některé mohou být pro měřenou veličinu reprezentativnější než
jiné. Toto smí být vyjádřeno ve formě hustoty pravděpodobnosti (probability
density function). Výsledek měření je obecně vyjádřen jako jedna naměřená
hodnota veličiny a nejistota měření. Jestliže je nejistota měření pro některý
účel považována za zanedbatelnou, výsledek měření smí být vyjádřen jako
jediná naměřená hodnota veličiny. Toto je zatím v mnoha oborech běžný způsob
vyjadřování výsledku měření. |
Výsledek zkoušky |
„Hodnota
určité charakteristiky (měřené veličiny) získaná použitím konkrétní zkušební
metody.“ [36] Je to pozorovaný obsah složky nebo míra sledované
vlastnosti v analyzovaném vzorku. Poznámka: Zkušební postup má specifikovat
provedení jednoho nebo více pozorování a jako výsledek zkoušky se uvede
jejich aritmetický (nebo jiný statistický) průměr nebo jiná matematická
funkce. V jednoduchém případě je výsledek měření i jediná pozorovaná hodnota.
Získání výsledku např. měřením zahrnuje přepočet odezvy/signálu na číselnou
(nominální či ordinální) hodnotu měřené veličiny a výpočet. |
Výtěžnost |
„Podíl
z množství analytu, přítomného v analyzovaném vzorku zkoušeného materiálu
nebo přidaného k němu, který je extrahován a podrobován měření.“ (podle
[35]). Výtěžnost je podíl rozdílu mezi údaji měřicího
systému při měření vzorku se známým přidaným množstvím analytu či složky a
vzorku bez přídavku a přidaného množství. Poznámka: Udává míru schopnosti měřicí metody
(postupu) postihnout měřeným signálem veškerý analyt přítomný ve vzorku. Je
mírou účinnosti dané metody. |
Vzorkování, odběr vzorků |
Dokumentovaný
proces odběru vzorků vyšetřovaného systému podložený popisem vzorkovacího
procesu. Vzorkování vyžaduje, aby existoval plán (program vzorkování - popis
místa, četnosti a dalších podmínek odběrů) a postup odběru vzorků (vlastní
technologie odběru). [44] Poznámka 1: Vzorkování v oblasti klinických
laboratoří je součástí preanalytické činnosti. Poznámka 2: Terminologii vzorkování se věnuje
Metodický list EURACHEM-ČR č. 4 [53] |
Vztažná hodnota |
„Hodnota
přiřazená konkrétní vlastnosti položky zkoušky způsobilosti.“ ([37],
článek 3.3) Vztažná hodnota, jakožto pojem často používaný v
oblasti zkoušení způsobilosti, představuje způsob aproximace skutečné hodnoty
obsahu (množství) analyzované složky ve vzorku. Metody pro určení vztažné
hodnoty se volí různými způsoby, podle konkrétní zkoušky a současných
analytických možností. Vztažná hodnota může být závislá na použitém měřicím
postupu a/nebo systému. Poznámka: Rozdíl mezi vztažnou hodnotou a
nalezenou hodnotou slouží i k hodnocení výkonu účastníka při externím
hodnocení kvality (EHK). 1.
Známá hodnota (určená dle specifické přípravy položky) 2.
Certifikovaná referenční hodnota 3.
Referenční hodnota (získaná srovnáním s referenčním
materiálem) 4.
Konsenzuální hodnota expertů 5. Konsenzuální hodnota
účastníků |
Westgardova pravidla |
Pravidla
J. O. Westgarda [15], pro interpretaci regulačních diagramů používaná obvykle
ve vzájemné kombinaci několika z nich, zaručují vysokou pravděpodobnost
odhalení výskytu chyby a současně nízkou pravděpodobnost falešného zamítnutí
série. Poznámka: Další informace naleznete na
http://www.westgard.com. |
Zabezpečování kvality |
Viz
Zajišťování kvality |
Zajišťování kvality |
„Část
managementu kvality zaměřená na poskytování důvěry, že požadavky na kvalitu
budou splněny.“ ([24], článek 3.3.6, zde zaveden nový český ekvivalent
‚prokazování kvality‘, který nevystihuje zažité pojetí tohoto slovního
spojení v oblasti zkušebnictví.) Všechny plánované a systematické činnosti,
zavedené jako součást systému managementu, a potřebné k prokázání přiměřené
důvěry, že výrobek nebo služba splňují požadavky na kvalitu. Poznámka 1:
Dříve se používal výhradně překladový ekvivalent „Zabezpečování kvality“ Důležité prvky zajišťování kvality: ·
vyhovující laboratorní prostředí ·
udržované a kalibrované zařízení ·
programy řízení kvality (interní a externí) ·
vzdělaný, školený a zkušený personál ·
validované a dokumentované metody ·
postupy kontroly a vydávání zpráv ·
návaznost výsledků ·
interní audity a přezkoumání systému managementu ·
požadavky na činidla, kalibrační a kontrolní standardy,
referenční materiály ·
plány vzdělávání a záznamy o něm ·
postupy preanalytické fáze, zejména odběr, identifikace, skladování a
transport vzorků |
Zkoušení způsobilosti |
„Vyhodnocení
výkonnosti účastníka vůči předem stanoveným kritériím pomocí
mezilaboratorního porovnávání.“ [43] Zkoušení způsobilosti je periodické posuzování
schopnosti jednotlivých laboratoří nebo skupiny laboratoří provádět zkoušky,
jehož se dosahuje distribucí typického materiálu, jenž je účastníky analyzován.
Podle ISO/IEC 17 025 [17], EN 14 136 [4] a ISO 15 189 [19] se
má akreditovaná laboratoř účastnit zkoušení způsobilosti pravidelně, aby
demonstrovala a ujistila, že jsou její výsledky kvalitní. Za předem
stanovených podmínek se rozešlou dílčí vzorky materiálů k analyzování do dvou
nebo více laboratoří. Hodnoty zkoušených vlastností zkušebního materiálu nebo
látky musí vykazovat dostatečnou homogenitu a stabilitu. Dále je třeba
optimalizovat a definovat podmínky transportu, uchovávání a podmínky měření.
Odevzdané výsledky se vyhodnotí a závěry jsou sděleny účastníkům. |
Zkouška |
Stanovení
(hodnoty) jedné nebo několika charakteristik podle určitého postupu. |
Znaky analytické metody |
Mezi znaky (výkonnostní
parametry, charakteristiky) analytické metody patří: ·
Potvrzení identity ·
Selektivita/specifičnost
·
Robustnost ·
Srovnání s jinými metodami Poznámka: Někdy bývá mezi
znaky analytické metody uváděna i nejistota měření. To je vlastně oprávněné
jen tehdy, jedná-li se o popis konkrétní realizace měřicího systému.
Nejistota je vlastností měření, tedy kombinace inherentních charakteristik
analytické metody a jejího reálného provedení. Pokud by hodnota nejistoty
patřila do charakteristik metody, mohla by být rovnou např. v normě a
laboratoř by ji ze standardní metody jen přebírala a nemusela se obtěžovat
jejím výpočtem. V současnosti někdy již uváděným dodatečným požadavkem k definovaným
výkonnostním parametrům analytické metody je cílová nejistota měření
specifikovaná jako horní mez a stanovená na základě zamýšleného použití
výsledků měření. Má výhodu v shrnutí požadavků pro všechny zdroje nejistoty
do jednoho parametru. |
Viz též:
Metrologická terminologie - zkratky
Metrologická terminologie - literatura