Abstrakt
Buprenorfin je polosyntetický derivát jednoho
z alkaloidů opia – thebainu. Je složkou řady léků (nejznámější z nich
je Subutex) využívaných především k analgesii (léčbě bolesti) a
k substituční a detoxifikační léčbě při závislosti na opioidech. Bohužel
často dochází k užívání buprenorfinu jako drogy, protože má podobné
účinky jako heroin, morfin a jiné opioidy. Jedná se tedy nejen o lék, ale i o
návykovou látku, i když její pravidelné užívání je méně rizikové, než užívání
heroinu.
Terminologie
Synonyma
Buprenorfin hydrochlorid
Subutex – obchodní název léku s obsahem buprenorfinu
(obdobně
Suboxon, Temgesic, Buprenex, Transtec, Vetergesic)
Klasifikační kódy
Registrační číslo CAS: 52485-79-7
Odkazy na jiné relevantní dokumenty, další informace
Buprenorfin průkaz_U
Buprenorfin v moči
Struktura
Systematický název: (2S)-2-[(-)-(5R,6R,7R,14S)-9α-cyclopropylmethyl-4,5-epoxy-6,14-ethanomorphinan-7-yl]-3-
hydroxy-6-methoxy-3,3-dimethylbutan-2-ol
Strukturní vzorec:
Sumární vzorec: C29H41NO4
Molární hmotnost: 467,64 g/mol
Farmakokinetika
Buprenorfin se dobře vstřebává z dutiny ústní. Efekt nastupuje během několika desítek minut a vrcholu dosahuje během 1-1,5 hodiny. Terapeutická koncentrace buprenorfinu v plazmě je 0,3-0,7 µg/l.
Distribuční objem
Buprenorfin je po vstřebání distribuován do celého těla.
Hematoencefalickou bariérou prochází do centrálního nervového systému a váže se
na opioidní receptory:
- má vysokou afinitu k receptoru (mí), který je zodpovědný za euforii,
respirační útlum, zúžení zornice (miosa), redukci motility GIT, protibolestivé
působení (analgezii) a bohužel i závislosti
- má vysokou afinitu i k receptoru (kappa), který se
podílí na protibolestivém působení, limitované respirační depresi, fyzické
závislosti, útlumu (spánek)
- má malou afinitu k receptoru (delta), který se podílí na respirační
stimulaci, halucinacích a vasomotorické stimulaci
- nemá žádnou afinitu k receptoru (sigma), který vyvolává rozladu
Biologický poločas
Buprenorfin navázaný na opioidní receptory se z vazby uvolňuje jen pomalu, což prodlužuje jeho účinek.
Biologický poločas se udává v intervalu 25-36 hodin.
Vazba na proteiny
Způsob vylučování nebo metabolismu
Buprenorfin je metabolizován v játrech a vylučován
žlučí a močí. Rozhodovací koncentrace (pozitivní – negativní) v moči při
monitorování zneužívání buprenorfinu je 10 µg/l.
Kvůli dlouhému vylučovacímu poločasu a postupnému uvolňování z vazby na
receptory lze dávkovat nejen v denním režimu, ale stačí i obden.
Po vysazení léčby nastává abstinenční syndrom většinou až třetí den po
vysazení.
Abstinenční syndrom má podobné příznaky jako u jiných opioidů (pocení, pocit
zimy, neklid, bolesti břicha, průjmy, rozšíření zornic, úzkosti, špatná nálada,
nespavost někdy až úporná, třes) jen je mnohem mírnější a není životu
nebezpečný.
Aktivní metabolity
Při polknutí je buprenorfin ve střevní stěně a
v játrech téměř kompletně metabolizován (I. krok – vytvoření polárnější
formy oxidací nebo redukcí s využitím cytochromu P450 je následovaný II.
krokem, ve kterém dochází ke konjugacím s glukuronidovou nebo sulfátovou
skupinou) na neúčinné metabolity, (norbuprenorfin a různé konjugované formy).
Proto se pro užívání buprenorfinu využívá výhradně parenterálních cest (mimo
GIT):
- vstřebávání do sliznice v ústní dutině (tabletka pod jazyk)
- vstřebávání do kůže (z náplasti)
- injekcí či infúzí do žíly
- injekcí do svalu či podkoží
Clearance
OSN-E
Interakce s jinými léky ovlivňujícími biologickou dostupnostV CNS se buprenorfin váže na opioidové receptory tak pevně,
že z nich vytlačí vazby na jiné látky, například heroin nebo methadon.
Buprenorfin přitom receptory aktivuje jen částečně (smíšený antagonista/agonista
opioidových receptorů). Díky tomu je relativně bezpečný při předávkování a může
dokonce působit jako antidotum při předávkování např. heroinem (na druhé straně
ale může vyvolat abstinenční syndrom u jedinců zvyklých na vysoké dávky heroinu
– u těch se proto doporučuje používat při substituční léčbě místo buprenorfinu
methadon).
Literatura
- Roscow, C.E.: Buprenorphine:
epidural and intrathecal use. In: Cowan, A., Lewis, J.W., eds: Buprenorphine:
combating drug abuse with a unique opioid. New York: Wiley-Liss, 1995:
165-174.
- Mello, N.K., Mendelson, J.H.: Buprenorphine suppresses heroin use by heroin
addicts. Science 1980, 207, 657-659.
- Johnson R.E., Jaffe, J.H., Fudala, P.J.: A controlled trial of buprenorphine
treatment for opioid dependence. JAMA 1992, 267, 2750-2755.
Poznámky
Buprenorfin byl objeven v roce 1960, od roku 1978 se
využívá jako lék proti bolesti a k detoxifikaci a substituční léčbě při
závislosti na opioidech. Od 2002 se stal jednou z nejrozšířenějších drog
opiátového typu. Částečně vytlačil i heroin, i když účinky (euforie) jsou u
buprenorfinu slabší. Možná svou roli hraje snazší dostupnost a menší
rizika předávkování či vzniku závislosti.
Přestože se u léků pro substituční léčbu doporučuje výhradně sublingvální
užití, na nelegální drogové scéně jsou užívány především injekčně po rozpuštění
ve vodě, se všemi riziky z toho plynoucími (přenos infekcí, vznik zánětů a
komplikací).
Appendixy
Autorské poznámky