Abstrakt
Barbituráty (deriváty kyseliny
barbiturové) představují velkou skupinu často používaných léků tlumících
činnost CNS vazbou na GABA receptory. Jsou často aplikovány jako sedativa,
anestetika, antiepileptika apod. Při dlouhodobém a nadměrném užívání se může
vyskytnout návyk spojený s nutností zvyšovat dávky. Často dochází
k intoxikacím způsobeným chtěným či náhodným předávkováním při většinou
orální aplikaci.
Protože existuje celá řada nežádoucích účinků, jsou nahrazovány bezpečnějšími
benzodiazepiny.
Terminologie
Synonyma
Např. barbital = diethylbarbiturová kyselina = diethyl-malonylmočovina
Existuje celá řada obchodních názvů, např.:
Obchodní název léku |
Účinná látka |
Citopan |
Hexobarbital |
Luminal |
Fenobarbital |
Nembutal |
Pentobarbital |
Veronal |
Barbital |
Klasifikační kódy
Název |
CAS |
Kyselina barbiturová |
67-52-7 |
Amobarbital |
57-43-2 |
Allobarbital |
52-43-7 |
Barbital |
57-44-3 |
Fenobarbital |
50-06-6 |
Hexobarbital |
56-29-1 |
Pentobarbital |
76-74-4 |
Thiopental |
76-75-5 |
Odkazy na jiné relevantní dokumenty, další informace
Struktura
Základní látkou pro velkou skupinu barbiturátů je kyselina
barbiturová (synonymum: malonylmočovina ),
tj. organická sloučenina založená na pyrimidinovém heterocyklickém kruhu,
vznikající kondenzační reakcí kyseliny malonové s močovinou.
Barbituráty, tj. deriváty kyseliny barbiturové se mezi sebou liší různými substituenty navázanými na volném uhlíku pyrimidinového kruhu.
Příklady struktur:
Název |
Strukturní vzorec |
Sumární vzorec |
Molekulová hmotnost (g/mol) |
Kyselina barbiturová |
|
C4H4N2O3 |
128,09 |
Amobarbital |
|
C11H18N2O3 |
226,272 |
Allobarbital |
|
C10H12N2O3 |
208,21 |
Barbital |
|
C8H12N2O3 |
184,193 |
Fenobarbital |
|
C12H12N2O3 |
232,235 |
Hexobarbital |
|
C12H16N2O3 |
236,267 |
Pentobarbital |
|
C11H18N2O3 |
226,27 |
Thiopental |
|
C11H17N2NaO2S |
264,32 |
Farmakokinetika
Barbituráty se aplikují převážně perorálně, i když některé, např. fenobarbital jsou k dispozici i parenterálně.
Dlouhodobě působící barbituráty
se v GIT absorbují pomalu (8-12 hodin) a jen z 50-90%, zatímco
krátkodobě působící se v GIT absorbují rychle (10 – 30 minut) a kompletně.
Absorbce je rychlejší
při prázdném žaludku nebo při přítomnosti alkoholu.
Po vstřebání jsou barbituráty distribuovány do všech tkání, nejvíce jsou
v mozku, játrech a ledvinách.
Barbituráty se vážou na specifická místa receptorového komplexu GABA (kyselina
gama-aminomáselná), což je hlavní inhibující neurotransmiter v CNS.
Barbituráty snižují excitabilitu postsynaptických membrán, tak, že prodlužují
dobu otevření chloridových kanálů. Tím se liší od benzodiazepinů, které se
rovněž vážou na GABA receptorový komplex, ale jen zvyšují frekvenci otevírání
chloridového kanálu. Další rozdíl je v tom, že barbituráty mohou aktivovat
GABA receptorový komplex i při nepřítomnosti kyseliny gama-aminomáslené,
zatímco benzodiazepiny přítomnost této kyseliny nezbytně potřebují.
|
Krátkodobě působící |
Dlouhodobě působící |
Projevy toxicity |
3 – 6 mg/kg |
8 mg/kg |
Letální dávka |
3 – 6 g |
6 – 10 g |
Typické příznaky při akutní otravě barbituráty: Útlum
s poruchou vědomí různého stupně (od ospalosti
až k bezvědomí). Běžně jsou zúžené zornice a podchlazení. Na kůži se mohou
objevit puchýře. Dýchání
je povrchní, pomalé a posléze se zastaví. Příčinou smrti bývá zástava dechu
nebo selhání krevního oběhu.
Léčba akutních intoxikací použitím aktivního uhlí nebo výplach žaludku jsou relevantní jen do určité doby. Neexistuje specifické antidotum. Zajišťuje se dýchání a krevní tlak. Při těžkých otravách se použije hemodialýza.
Dlouhodobé zneužívání barbiturátů se projevuje apatií, nechutenstvím, ospalostí. Vzbuzuje dojem opilosti, z dechu však není cítit alkohol. Postupně pacient ztrácí soudnost a paměť. Náhlé vysazení barbiturátů vyvolá abstinenční příznaky (úzkost, depresi, nespavost, vnitřní neklid, třes, nevolnost, pokles tělesné hmotnosti, případně epileptický záchvat).
Distribuční objem
Fenobarbital 0,5 – 1,0 l/kg
Amobarbital 0,6 – 1,9 l/kg
Biologický poločas
Biologické poločasy barbiturátů jsou velmi rozdílné. Dlouhodobě působící (barbital, fenobarbital) mají biologický poločas > 48 hodin, zatímco krátkodobě působící (thiopental, aj.) jen 6 hodin.
Skupina |
Barbiturát |
Doba působení (hod) |
Biologický poločas (hod) |
Ultrakrátkodobý účinek |
Thiopental |
0,5 |
6-7 |
Krátkodobý účinek |
Butalbital |
3-4 |
34-42 |
|
Sekobarbital |
3-4 |
19-34 |
|
Pentobarbital |
3-4 |
15-30 |
Střednědobý účinek |
Amobarbital |
6-8 |
8-42 |
|
Aprobarbital |
6-8 |
14-34 |
|
Butabarbital |
6-8 |
34-42 |
Dlouhodobý účinek |
Fenobarbital |
10-12 |
40-140 |
Doba působení předurčuje jednotlivé barbituráty ke konkrétním aplikacím.
Velmi krátkodobě působící (thiopental) se využívají např.
při chirurgickém krátkodobém znecitlivění.
Střednědobě působící (amobarbital, pentobarbital) se užívají jako sedativa a
hypnotika. Tato skupina je nejčastěji zneužívána. Dlouhodobě působící (fenobarbital)
je využíván jako prostředek proti křečím a epileptickým záchvatům. Zneužívání
této skupiny je velmi vzácné.
Vazba na proteiny
Přibližně 20 – 45% je vázáno na plazmatické proteiny.
Způsob vylučování nebo metabolismu
Dlouhodobě působící barbituráty, jako např. fenobarbital se metabolizují, ale jen částečně, v játrech systémem mikrosomálních jaterních enzymů (speciálně CYP3A) na inaktivní metabolity, vylučované ledvinami do moče. Přibližně 25% podané dávky se vylučuje rovněž močí přímo v nezměněné formě.
Krátkodobě působící, jako např. Amobarbital se kompletně a velmi rychle metabolizují v játrech systémem mikrosomálních jaterních enzymů na inaktivní metabolity a do moče jsou vylučovány hydroxylované, dealkylované a konjugované metabolity.
Barbiturát |
% z jednotlivé dávky vyloučené moči |
|||
|
původní látka |
OH metabolit |
N-glukosyl metabolit |
COOH metabolit |
Amobarbital |
1-3 |
30-50 |
29 |
5 |
Aprobarbital |
8-18 |
|
|
|
Butabarbital |
5-9 |
2-3 |
|
24-34 |
Butalbital |
3 |
60 |
|
|
Pentobarbital |
1 |
88 |
|
|
Fenobarbital |
25-33 |
18-19 |
24-30 |
|
Sekobarbital |
5 |
50 |
|
|
Fenobarbital je možné detekovat v moči řadu týdnů po chronickém terapeutickém užití, většinu barbiturátů lze detekovat 2 – 4 dny po užití, ale např. thiopental je v moči zachytitelný maximálně jeden den.
Aktivní metabolity
Metabolity barbiturátů jsou většinou neaktivní, ale např. Thiopental se
v játrech metabolizuje na aktivní pentobarbital.
Clearance
Interakce s jinými léky ovlivňujícími biologickou dostupnost
- Indukují jaterní mikrosomální enzymy a tím zrychlují metabolizmus jiných
léků, jako např. paracetamolu.
- Snižují účinek kyseliny listové.
- Snižují v těle hladinu vitamínů A, C, K.
- Zvyšují citlivost na sluneční záření.
- Kombinace barbiturátů s alkoholem, heroinem nebo kokainem může být smrtelná. Proto se na uklidnění opilých osob nesmí používat barbituráty, ale např. benzodiazepiny.
- U některých osob se může vyvinout život ohrožující
hypersenzitivita na barbituráty (syndrom DRESS,
tj. Drug, Rash with Eosinophilia and Systematic Symptoms). S tím je
potenciálně spojená i křížová hypersenzitivita vůči jiným aromatickým
antiepileptikům, jako je fenytoin a karbamazepin.
- Uvádí se, že např. amobarbital snižuje účinnost hormonální antikoncepce a dále vyvolává efekty podobné působení glykosidu digitoxinu.
Literatura
- McCarron, M.M.m Schulze, B.W., Walberg, C.B.: Short acting barbiturate overdosage. Correlation of intoxication score with serum barbiturate concentration. J. Amer. Med. Association 1982, 248, 55-61.
- Lindberg, M.C., Cunningham, A., Lindberg, N.H.: Acute phenobarbital intoxication. Southern Medical Journal, 1992, 85, 803-807.
- Goodman, J.M., Bischel, M.D., Wagers, P.W.: Barbiturate intoxications: Morbidity and mortality. Western Journal of Medicine, 1976, 124, 179-186.
Poznámky
Barbituráty (resp. kyselina barbiturová) byly objeveny 1863 německým chemikem Adolfem von Baeyerem, prý dne 4. prosince, na den Sv. Barbory, od jejíhož jména byl odvozen název.
Do současnosti bylo syntetizováno více než 2550 látek této skupiny, z toho asi 55 je užíváno v klinické praxi na celém světě. Jako první byl v roce 1903 uveden na trh barbital pod obchodním názvem Veronal. Druhým přípravkem byl v roce 1912 fenobarbital, atd.
Později se začínají objevovat zprávy o vedlejších účincích barbiturátů (snadný vznik tolerance, vysoké riziko závislosti a interakce s jinými léky a alkoholem). V současné době se místo barbiturátů (tzv. hypnotika první generace) využívají benzodiazepiny (druhá generace) nebo nebenzodiazepinová hypnotika (tzv. třetí generace hypnotik).
Některé státy (např. Čína, USA) používají barbituráty (např.
pentobarbital) při popravách odsouzených osob pomocí letální injekce. Jiné
(např. Holandsko) umožňují použití při euthanasii (pentobarbital perorálně,
thiopental intravenózně). Uvádí se i použití thiopentalu nebo amobarbitalu jako
„séra pravdy“ při vyslýchání podezřelých, ovšem s ne zcela úplnou
spolehlivostí.
Appendixy
Autorské poznámky
Václav Senft (2009-07-13)