Abstrakt
Karcinoembryonální antigen
(CEA) je glykoprotein a onkofetální antigen. Obecně je znám však především
v souvislosti s kolorektálním karcinomem. V současné době se
jeho vyšetření provádí i u řady dalších maligních onemocnění a CEA patří k
nejvíce užívaným nádorovým markerům.
Terminologie
Synonyma
Karcinoembryonální
antigen
Klasifikační
kódy
Odkazy
na jiné relevantní dokumenty, další informace
CEA
v séru
; Nádorové
markery
Chemická
a fyzikální charakteristika, struktura a povaha analytu
Karcinoembryonální antigen
popsali poprvé v roce 1965 Gold a Feldman jako vysokomolekulární antigen,
který se nachází ve tkáních karcinomu tlustého střeva a ve fetálních tkáních.
K jeho průkazu užili protilátku připravenou imunizaci králíků extraktem
jaterních metastáz karcinomu tlustého střeva.
CEA je glykoprotein
s relativní molekulovou hmotností 180 – 200 kDa, jehož molekuly jsou asi z
55% tvořeny uhlohydráty a zbytek jsou proteiny. Skládá se
z polypeptidického řetězce s bisulfidickými můstky a velkého počtu
vedlejších oligosacharidových řetězců. Velká heterogenita CEA souvisí právě
s variabilitou jeho sacharidové složky, kdežto proteinová část je konstantní.
Byly zjištěny 4 různé geny podílející se na produkci CEA.
CEA je vysoce imunogenní
antigen a v jeho molekule bylo doposud identifikováno 10 různých antigenních
determinant, čehož se využívá k jeho imunoanalytickému stanovení
(vyšetření).
Některé sekvence
aminokyselin molekuly a antigenní determinanty CEA se vyskytují i u skupiny
příbuzných a zkříženě reagujících látek: NCA (normální zkříženě reagující antigeny), NFA (normální
fekální antigeny), BPG (žlučový glykoprotein) a CEA-low, které se ve tkáních a
tělních tekutinách vyskytují společně s CEA. Tato skupina CEA příbuzných
antigenů, se vzájemně liší molekulovou hmotností i některými dalšími
vlastnostmi (předpokládá se, že příčinou těchto rozdílů je zejména různý obsah
kyseliny sialové), včetně některých antigenních determinant. Vhodným výběrem
monoklonálních protilátek lze dosáhnout uspokojivé analytické specifity
imunoanalytických postupů k vyšetření CEA.
Role
v metabolismu
Jeho biologická funkce
v organizmu není doposud zcela objasněna. Patří do skupiny látek, které
ovlivňují buněčnou adhezi.
Zdroj
(syntéza, příjem)
CEA je onkofetální antigen,
za fyziologických podmínek je intenzivně produkován u plodu, maximální produkce
bývá okolo 22. týdne těhotenství, v 3. trimestru postupně klesá a u novorozenců
dosahuje jen stopových množství. Jeho hladiny bývají zvýšené v tělesných
tekutinách asi u 5% těhotných žen. U zdravých dospělých jsou nepatrná množství
CEA produkována povrchovými epiteliálními buňkami střev, žaludku a bronchů, do
cirkulace však téměř neproniká, ale značné množství CEA se nachází ve slinách a
dalších sekretech trávicích orgánů (dostává se tam spolu s buňkami
odlupujícími se ze žlázových vývodů).
Zvýšená produkce CEA se
vyskytuje u části zdravých kuřáků a u řady nemaligních onemocnění: chronické
ledvinové selhání, chronické onemocnění jater, chronická pankreatitida,
ulcerozní kolitida, Crohnova choroba, bronchopneumónie, chronická bronchitida,
TBC, autoimunitní choroby, v tekutině cyst prsu a vaječníků, atd.
Hlavním zdrojem patologicky
zvýšených množství CEA jsou různá maligní onemocnění, zejména adenokarcinomy
různých lokalizací, především tlustého střeva a rekta, žaludku, tračníku,
ledvin, plic, prsu, vaječníků, dělohy, prostaty, aj. Dále epidermoidní karcinomy
děložního čípku, plic, oblasti hlavy a krku, medulární karcinomy štítné žlázy,
malobuněčné karcinomy plic, karcinomy močového měchýře, atd.
Produkce CEA nádorovou tkání
je závislá na stupni diferenciace a histologickém typu, a pochopitelně, na
velikosti (hmotě) nádoru.
Distribuce
v organismu, obsah ve tkáních
Vyšetření CEA ve tkáních se
provádí pomocí imunohistochemických metod.
Jako materiál
k vyšetření CEA pro klinické účely se však běžně užívají vzorky tělesných tekutin
(nejčastěji sérum, dále plazma, hrudní výpotek, ascites, kloubní výpotek,
cystická tekutina), do kterých CEA přechází z místa vzniku prostřednictvím
cirkulace. Ke stanovení koncentrací CEA v kapalných vzorcích se v současné
době používají především různé varianty imunoanalytických metod.
Sérové koncentrace CEA do 5 mg/l jsou zpravidla pokládány za normální a nad 10 mg/l za zvýšené, jsou ale značně závislé na použité
metodě stanovení. Diskriminační hladiny (cut off levels) jsou ovlivňovány
konkrétní diagnózou (typ, lokalizace, stadium nádorového onemocnění) a cílem
diskriminace (zdraví – nemocní, benigní – maligní, atd.). Není možné užívat
cizí referenční hodnoty, je však účelné je brát v úvahu při určování
vlastních referenčních hodnot (pro danou metodiku a laboratoř).
Způsob
vylučování nebo metabolismus
Metabolizmus CEA není
doposud zcela jasný, ale důležitou roli v něm mají játra, ve kterých
dochází k desializaci jeho molekul a následující eliminaci
v hepatocytech. Postižení jater vedoucí k jejich neschopnosti
metabolizovat CEA má za následek zvýšení hladin CEA, i když příčinou není
maligní onemocnění.
Biologický
poločas
Biologický poločas CEA
v cirkulaci je závislý na obsahu kyseliny sialové v jeho molekule,
pohybuje se v rozmezí 7 – 14 dnů a je poměrně dlouhý.
Kontrolní
(řídící) mechanismy
Literatura
Kaušitz, J.:
Rádioimunoanalýza v onkológii. LF UK, Plzeň, 1991.
Nekulová, M., Šimíčková, M.,
Černoch, M.: Nádorové markery. Boehringer Mannheim Czech, Brno, 1997.
Diagnostický standard ČLK:
Nádorové markery – Kontrola průběhu nádorového onemocnění. Autor: Prof. MUDr.
O. Topolčan, CSc.
Poznámky
Imunoanalytické stanovení
CEA se provádí pomocí různých variant radioizotopových nebo neizotopových metod,
zpravidla za použití dvou monoklonálních protilátek proti dvěma různým epitopům jeho molekuly (tzv. sandwichové
uspořádání). Jedna z protilátek je značena. V praxi se k vyšetření CEA
užívají komerční diagnostické soupravy různých výrobců, obsahující všechny
potřebné reagencie, včetně kalibračního standardu, kontrolních vzorků a návodu
k provedení analýzy (manuální nebo pomocí automatů), které je poměrně
jednoduché. Kapalné vzorky k vyšetření CEA jsou poměrně stabilní a
v mrazicím pultu (při teplotě -20°C a nižší) je lze skladovat řadu měsíců.
Koncentrace (hladiny) CEA se
v současné době běžně vyjadřují v jednotkách hmotnostní koncentrace (mg/l), i když s ohledem na heterogenitu tohoto
analytu by bylo vhodnější (především z hlediska srovnatelnosti výsledků
dosahovaných různými metodami) vyjádření v mezinárodních jednotkách
(IU/l), pomocí standardu WHO 1st IRP 73/601 (1 mg/l = 19 IU/l mezinárodního standardu). Použití
různých standardů a rozdíly v analytické specifitě jednotlivých postupů a
diagnostik užívaných k vyšetření CEA jsou příčinou značných rozdílů
v dosahovaných výsledcích.
CEA vešel do povědomí
především v souvislosti s kolorektálním karcinomem. V současné
době se jeho vyšetření užívá i u řady dalších maligních onemocnění a CEA patří
k nejvíce užívaným nádorovým markerů. Nevýhodou je nízká klinická a
orgánová specifita vyšetření CEA. Klinická interpretace výsledků je poměrně
náročná.
Appendixy
Autorské
poznámky
Autor: Závada Milan
Poslední
revize: 10. 11. 2000