Abstrakt
Chromatografické techniky spočívají v různých
fyzikálně-chemických principech dělení směsi látek na jednotlivé složky.
Mechanismus chromatografického dělení využívá zadržení (retenci) směsi stacionární
fází a postupné a opakované vytváření rovnovážných stavů dělených látek mezi
přítomnými fázemi.
Související informace
Text
Základní informace o chromatografických technikách jsou
rozděleny podle schématu:
1.
Chromatografické
metody - úvod, přehled
2.
Faktory
ovlivňující chromatografické dělení
A. Termodynamické faktory
separace
B. Kinetické faktory separace
3.
Základy
hodnocení chromatografických dat
4.
Příprava
vzorků
5.
Derivatizace
1.
Chromatografické metody - úvod, přehled
Principiální základ všem chromatografickým technikám
položil na počátku dvacátého století M.S. Cvet (1872 - 1919), ruský botanik,
fyziolog a biochemik, když rozdělil na sloupci sorbentu listová barviva.
Přehled chromatografických
metod
Mobilní fáze |
Stacionární fáze |
Mechanismus dělení |
Metoda |
plyn |
kapalina |
rozdělování, rozdělovací, |
plynová rozdělovací |
|
|
rovnováha |
chromatografie (GLC) |
|
pevná
látka |
adsorpce, adsorpční |
plynová adsorpční |
|
|
izoterma |
chromatografie (GSC) |
|
|
sítový efekt |
plynová chromatografie |
|
|
|
na molekulových sítech (GSC) |
kapalina |
kapalina |
rozdělování, rozdělovací |
kapalinová rozdělovací |
|
|
rovnováha |
chromatografie (LLC) |
|
|
sítový efekt |
gelová permeační |
|
|
|
chromatografie (GPC) |
|
pevná
látka |
adsorpce, adsorpční |
kapalinová chromatografie |
|
|
izoterma |
adsorpční (LSC) |
|
|
|
tenkovrstvá |
|
|
|
chromatografie (TLC) |
|
|
iontová výměna, |
ionexová chromatografie |
|
|
výměnná rovnováha |
(IEC) |
|
|
biospecifická chemická |
afinitní |
|
|
chemická reakce |
chromatografie |
Stacionární (nepohyblivá) fáze - je umístěna v koloně
(vrstvě), může být představována částečkami pevné hmoty ( stacionární fáze v kapalinové chromatografii ) nebo kapalinou zakotvenou na povrchu inertního
nosiče.
Mobilní (pohyblivá) fáze - (plyn, kapalina) unáší
separované složky ložem stacionární fáze.
2. Faktory ovlivňující chromatografické dělení
Termodynamické faktory separace
Termodynamické faktory separace
zahrnují vliv interakce chromatografovaných složek se sorbentem a z toho
vyplývající i rozdílné mechanismy separace. Hlavními principy
chromatografického dělení jsou adsorpce, rozdělování mezi dvě fáze, chemisorpce
a sítový efekt.
(a)
Adsorpce na polárních adsorbentech a chemisorpce
Při adsorpci molekul na tuhých
adsorbentech dochází k jejich zachycování na povrchu tuhé fáze. Jestliže
pronikají přes rozhraní tuhé fáze a difundují do jejího objemu, jedná se o
adsorpci. Rozhodující význam při adsorpci má velikost a jakost povrchu
adsorbentu, kde se nachází tzv. adsorpční centra. Závislost adsorbovaného
množství látky na koncentraci téže látky v okolním prostředí udává adsorpční
izoterma. V reálných systémech se uplatňují dvě izotermy, a to Langmuirova a
Freundlichova.
|
|
(b)
Rozdělování mezi dvě nemísitelné fáze
Tento mechanismus převládá v
plynové chromatografii. Dostanou-li se do styku dvě nemísitelné fáze (obě
kapalné, nebo kapalná a plynná) z nichž jedna obsahuje určitou složku (směs
látek) a druhá nikoli, difunduje tato do čisté fáze tak, aby byl zachován určitý
poměr, který je za daných podmínek konstantní. Hnací silou tohoto partičního
procesu je rozdíl koncentrací složky v jedné a druhé fázi, protože systém má
snahu dostat se do rovnováhy.
(c)
Sítový efekt
Na principu sítového efektu
jsou založeny dvě techniky. V plynné fázi je to chromatografie na molekulárních
sítech využívající rozdílných, přesně definovaných pórů sorbentu k separaci
plynů podle velikosti průměru jejich molekul či atomů. V kapalné fázi jde
o gelovou permeační chromatografii .
(d)
Vzájemná interakce molekul
Sorpce látek je podmíněna
silami, jimiž na sebe působí navzájem sorbent a sorbovaná látka. Jedná se o
síly nepolární (van der Waalsovy) a polární (indukované, disperzní, vazebné),
které se mohou uplatňovat (interakce vzorek - vzorek, vzorek - sorbent, vzorek
- mobilní fáze).
Kinetické faktory separace
Kinetické faktory zahrnují
vlivy rychlosti průtoku mobilní fáze, difúze složek v mobilní i stacionární
fázi atd. na rozšiřování elučních křivek. K vystižení těchto vlivů se zavádějí
pojmy teoretické patro, kapacitní poměr, účinnost a další. Míra relativní
separace dvou látek se nazývá rozlišení. Rozlišení je závislé na vztahu mezi
selektivitou, kapacitou a účinností.
(a)
Teoretické patro
Teoretické patro je mírou účinnosti
chromatografického systému, bezprostředně s ní souvisí tvar eluční křivky.
Vlivy difúze během chromatografických pochodů se projevují rozšiřováním eluční
křivky. Je-li známa celková délka kolony (L), je možno vypočítat výšku (H)
ekvivalentní teoretickému patru, na jejímž základě se porovnávají účinnosti
jednotlivých chromatografických kolon.
(b)
Difúzní teorie
Tato teorie respektuje
neideální chování složek v chromatografické koloně a připisuje projevy tohoto
chování třem hlavním vlivům: turbulentní difúzi v mobilní fázi (HT),
molekulární difúzi v mobilní fázi (HM) a odporu vůči převodu hmoty
na fázovém rozhraní (HO). Tyto vlivy jsou nezávislé a podílí se na
výšce ekvivalentní teoretickému patru:
H = HT + HM
+ HO
Souvislost mezi difúzními vlivy
a lineární rychlostí mobilní fáze odvodil van Deemter. V nejjednodušším tvaru
má van Deemterova rovnice tvar:
H = A + B/u + C * u
|
kde: A - faktor vlivu turbulentní difúze, B - faktor vlivu molekulární difúze, C - faktor vlivu odporu vůči převodu hmoty, u - střední lineární rychlost toku mobilní fáze. |
(c)
Rozlišení
Cílem chromatografie je
dosáhnout dobrého rozdělení analyzovaných látek v přijatelném čase. Rozdělení
může být úplné, částečné, nedokonalé. Kvantitativně je zavedena míra relativní
separace dvou látek a nazývá se rozlišení R1,2.
Z praktického hlediska je třeba
vědět, jak lze rozlišení měnit, které faktory a jak hodnotu rozlišení
ovlivňují:
R1,2 = Fselektivity
* Fkapacity * Fúčinnosti
Selektivita systému daná volbou
stacionární a mobilní fáze hraje v chromatografii rozhodující úlohu. Separace
složek u instrumentálně nejjednodušších technik jako jsou papírová a
tenkovrstvá chromatografie je založena pouze na selektivitě systému. Selektivní
faktor je faktorem termodynamickým a je někdy vyjadřován pomocí separačního
faktoru a, který je roven poměru distribučních konstant.
Lze odvodit, že rozlišení je úměrné výrazu (1 - a).
Hodnotu rozlišení je možno
ovlivnit:
-
změnou
stacionární fáze,
-
změnou
mobilní fáze,
-
současnou
změnou obou fází,
-
změnou
rychlosti toku mobilní fáze.
|
Kapacitní poměr k je
bezrozměrná veličina udávající hodnotu retence separované složky:
k = KD
* Vs/Vm
kde: KD - distribuční
konstanta, Vs a Vm jsou objemy stacionární a mobilní
fáze.
Hodnota rozlišení roste se
vzrůstající hodnotou kapacitního poměru. Kapacitní poměr lze ovlivnit:
-
množstvím
stacionární fáze v koloně,
-
změnou
stacionární nebo mobilní fáze (v HPLC gradientovou elucí),
-
změnou
teploty kolony (v GC stupňovitá i gradientová).
-
Faktor účinnosti je faktorem
kinetickým a ukazuje, že rozlišení je úměrné druhé odmocnině celkového počtu
pater kolony. Faktor účinnosti lze ovlivnit:
-
délkou
kolony,
-
rychlostí
průtoku mobilní fáze,
-
velikostí
částic sorbentu,
-
teplotou,
viskozitou mobilní i stacionární fáze apod.
3. Základy hodnocení chromatografických dat
Vyjadřování výsledků ve všech kolonových
chromatografických technikách je shodné. Po nástřiku vzorku do chromatografické
kolony je unášen eluční pás (směsná zóna) mobilní fází a na koloně naplněné
sorbentem dochází k jejich separaci (rozdělení). Při výstupu složky směsi z
kolony indikuje detektor její přítomnost v eluátu a zaznamenává graficky eluční
pík (křivku). Poloha píku udává dobu, kterou separovaná složka setrvá v koloně,
tj. eluční (retenční) čas a je kvalitativním průkazem přítomnosti dané složky.
Plocha (výška) píku se kvantifikuje a udává množství složky obsažené v
separované směsi.
Při kvantitativní analýze je třeba řešit vztah mezi
plochou (výškou) píku a množstvím složky ve vzorku a získané výsledky hodnotit
z hlediska přesnosti a správnosti. Pro určení obsahu složky analyzovaného
vzorku se používá:
a.
Metoda
absolutní kalibrace (metoda vnějšího standardu) spočívá v dávkování známých
množství analyzovaného vzorku a standardu za identických podmínek a to buď
metodou kalibrační křivky nebo metodou přímého srovnání.
b.
Metoda
vnitřního standardu je založena na přidání známého množství jedné látky, která
neinterferuje s ostatními složkami směsi. Tato metoda eliminuje případné
nepřesnosti v dávkování vzorku nebo ztráty při předúpravě vzorku.
c.
Metoda
standardního přídavku využívá přidání definovaného množství standardu ke
známému množství vzorku.
4. Příprava vzorků
Kromě vlastního analytického zpracování vzorků jsou
výsledky analýz značně ovlivněny i způsobem odběru a dalším zpracováním vzorků
před analýzou.
Důvody pro použití:
-
na
chromatografickou kolonu nelze přímo dávkovat biologický materiál,
-
koncentrace
stanovované látky je pod limitem detekce,
-
stanovovaná
látka je doprovázena jinými látkami, které ruší analýzu.
Techniky úpravy vzorků:
1.
adsorpční
2.
metody
využívající chemické reakce
3.
vymrazovací
(kryogenní)
4.
odlučovací
(trapping)
5.
extrakční
- plynem (headspace), pevnou látkou (SPE), kapalinou (extrakce mezi
nemísitelnými kapalinami, destilační extrakční technika)
6.
ultrafiltrační
V klinické chemii se používají hlavně techniky extrakční
a ultrafiltrační, ostatní způsoby obohacování vzorků se uplatňují především v
technické praxi.
Extrakční techniky:
(a)
extrakce plynem
Pro postupy zahrnující obecně
extrakci studovaného materiálu plynem a následující plynově chromatografickou
analýzu plynného extraktu se vžil název headspace analýza. Jedná se o postupy,
kterými se stanovují obsahy těkavých složek kondenzovaných materiálů analýzou
plynné fáze, která je v kontaktu (zpravidla v rovnováze) s analyzovaným
kondenzovaným materiálem. V klinické praxi je použitelná tzv. statická
headspace, kdy se analyzuje vzorek plynu odebraný z prostoru nad kondenzovanou
fází uzavřeného systému, který je s ní v rovnováze (např. analýza těkavých
látek v krvi).
(b)
extrakce kapalinou
Extrakce mezi dvěma
nemísitelnými kapalinami využívá zákonitostí Nernstova rozdělovacího zákona.
Základní podmínkou je dobrá rozpustnost sledovaných komponent v použitém
rozpouštědle a také znalost velikosti distribučních konstant v daném systému.
Organický extrakt se zpravidla odpařuje v proudu inertního plynu (dusíku) a
odparek se rozpustí před aplikací na chromatografickou kolonu v nezbytném
objemu mobilní fáze.
(c)
extrakce pevnou látkou (SPE)
Technika izolace, čištění nebo
obohacování stanovované složky na malých kolonkách (např. velikosti injekční
stříkačky) naplněných sorbentem, iontoměničem, gelem nebo jiným dělícím médiem
dle charakteru izolované látky. Vzorek v roztoku se prolévá nebo prosívá
podtlakem, zachycené složky se po promytí uvolní vhodným rozpouštědlem.
Pro SPE se často využívá především modifikovaného silikagelu:
Typ sorbentu (vázaná funkční skupina) |
Typ interakcí |
Příklady aplikací |
Silikagel O |
adsorpce polárních látek |
steroidy, lipidy, org.
kyseliny, |
|
l |
léčiva |
oktadecyl- |
RP* extrakce nepolárních a |
steroidy, nitraminy |
|
středně polárních látek |
|
kyanopropyl- |
NP** extrakce polárních látek |
aminy, alkoholy, barviva, |
|
|
fenoly |
diol- |
NP extrakce polárních látek |
proteiny, peptidy |
aminopropyl- (dimethylaminopropyl-) |
extrakce na principu slabé iontové výměny |
peptidy, nukleotidy,
steroidy, vitamíny, cukry, aminokyseliny |
aromatické sulfonové kyseliny |
extrakce na silných katexech
a RP extrakce (kromě mechanismu iontových párů) |
aminokyseliny, katecholaminy,
nukleové báze, nukleosidy |
kvarterní aminy |
extrakce na silných anexech |
nukleosidy, nukleové
kyseliny, antibiotika |
** RP - systém obrácených fází
** NP - systém normálních fází
(d)
Ultrafiltrace
Ultrafiltrace je metoda
obohacování nebo dělení roztoků pomocí polopropustných membrán. Hustota
membrány limituje velikost molekul, které jsou separovány. Tato technika je
vhodná pro deproteinaci sérových vzorků, provedení je možné i v malých objemech
vzorku (centrifugační filtrace ve zkumavkách typu Eppendorf).
5. Derivatizace
Derivatizační techniky využívají specifické reakce před,
v průběhu chromatografického procesu, nebo po jeho ukončení před vstupem do
detektoru. Smyslem je docílit kvalitativně nových vlastností separovaných
látek, které umožní předseparaci či separaci vůbec, usnadní identifikaci, zvýší
citlivost vlastní detekce. Každá z chromatografických technik klade na
připravené deriváty jiné požadavky. U plynové chromatografie je třeba docílit
toho, aby vznikající deriváty byly těkavější než látky původní, zatímco v
kapalinové chromatografii v plošném uspořádání je tomu naopak. U kapalinové
kolonové chromatografie nehraje tenze par separovaných složek významnou roli,
ale jde především o vyvolání změn v rozpustnosti jednotlivých komponent
obsažených ve směsi.
Poznámky
Appendixy
Literatura
Autorské poznámky
Jaroslava Vávrová