Abstrakt
Sliny
lze jako systém použít v konceptu terminologie a nomenklatury IUPAC a IFCC
v tom případě, kdy se stanovují jednotlivé složky (komponenty) slin. Sliny
se získávají pomocí katétru nebo pomocí podjazykových sběrných tamponů. Důvodem
pro vyšetření slin je neinvazívní monitorování farmakoterapie, sledování
koncentrací hormonů, odhad koncentrace alkoholu a podobně.
Anatomické hledisko
Sliny jsou produktem slinných žláz lokalizovaných
v okolí ústní dutiny, z nichž hlavními jsou příušní žlázy (glandulae
parotis), podčelistní (glandula submandibularis) a podjazyková (glandula
sublingualis). V klidu se sliny tvoří hlavně v submandibulární žláze,
po stimulaci v příušních žlázách. Za xerostomii se považuje situace se
snížením tvorby slin (vliv léků, Sjogrenův syndrom, neurologická a
psychiatrická onemocnění, diabetes insipidus). Za sialorrhoe se označuje
situace s patologickým zvýšením produkce slin (záněty, prořezávání
dentice, epilepsie).
Fyzikální, chemické a
morfologické hledisko a vlastnosti
Objem produkovaných slin denně je kolem 500 – 1500 ml, po
stimulaci tvorba vzroste na 10 ml za minutu.
pH slin roste se stimulací k hodnotám do 7,8, u dětí
do 8,0.
Chemické složení slin je závislé na stimulaci,
resp. objemu slin tvořených za čas. Koncentrace Na+ (bez stimulace
pod 10 mmol/l, po stimulaci nad 50 mmol/l) a hydrogenuhličitanu (bez stimulace
bez stimulace pod 5 mmol/l, po stimulaci nad 30 mmol/l) se stimulací zvyšuje,
koncentrace K+ (bez stimulace nad 15 mmol/l, po stimulaci pod 20
mmol/l), anorganického fosforu, urey a Mg++ (koncentrace asi 4x
nižší než v plazmě!) se snižuje. Koncentrace sodného kationu a urey je
zvýšena u cystické fibrózy, vztah mezi tímto onemocněním a koncentrací
chloridového anionu nebyl prokázán. Sliny obsahují řadu proteinů (glykoproteiny
a muciny, imunologicky lze detegovat prealbumin, imunoglobuliny, albumin,
transferin a další). Z enzymů je nejvýznamnější přítomnost alfa-amylázy (v
sekretu parotické žlázy). Z hormonů je významný obsah kortizolu,
17alfa-progesteronu, progesteronu a testosteronu. Obsah sacharidů (hlavně
glykoproteiny a mucin) a lipidů je malý. Z léků je vhodné stanovení
fenytoinu (odpovídá volné frakci fenytoinu v plazmě) a teofylinu (poměr
sliny/sérum je průměrně 0,68 (0,50 – 0,85).
Referenční rozmezí vybraných parametrů ve
smíšených slinách (Thomas, 1998)
Parametr |
Referenční rozmezí |
Jednotka |
Albumin |
0,246 – 0,344 |
g/l |
Hydrogenkarbonát |
2 – 13 |
mmol/l |
Kalcium |
1,2 – 2,8 |
mmol/l |
Chlorid |
5 – 40 |
mmol/l |
Sekreční IgA (dimér) |
0,420 – 1,74 |
g/l |
Magnezium |
0,08 – 0,53 |
mmol/l |
Fosfát |
0,45 – 12,5 |
mmol/l |
Draselný kation |
10 – 36 |
mmol/l |
Sodný kation |
2 – 21 |
mmol/l |
Protein (po stimulaci kyselinou citrónovou) |
1,1 – 1,8, resp. 1,4 – 6,4 |
g/l (údaje různých autorů) |
Kortizol (08:00 – 10:00) |
6 – 28 |
nmol/l |
Urea |
2,3 – 12,5 |
mmol/l |
Příprava pacienta, odběr,
konzervace, stabilita, transport
Odběr slin pomocí katétru (selektivní odběr slin příušní
nebo submandibulární žlázy) nebo pomocí soupravy Salivette (odběr smíšených
slin).
Získání a stabilita vzorku pro
analýzu
Podle požadavků u konkrétního analytu. Obvykle centrifugace
po dobu 5 minut při 1200 g. Stabilita slin je pro většinu analytů nízká.
Skladování obvykle při –20° C.
Látky a procesy ovlivňující
systém
Stimulace tvorby slin vede ke změnám složení. Omezení
tvorby slin je možné provést pomocí atropinu. Stimulaci lze navodit
pilokarpinem, žvýkáním vhodné látky (např. vosku) nebo čichovou stimulací.
Poznámky
Appendixy
Literatura
Thomas, L.: Clinical Laboratory Diagnosis. TH-Books,
Frankfurt, 1998.
Geigy Scientific Tables. Volume 1, Ciba-Geigy, Basle,
1981.
Autorské poznámky