Abstrakt
Žaludeční tekutinu lze jako
systém použít v konceptu terminologie a nomenklatury IUPAC a IFCC
v tom případě, kdy se stanovují jednotlivé součásti, vlastnosti nebo
funkce této tělesné tekutiny. Biologickým materiálem, který je předmětem
vyšetřování, je v tomto případě žaludeční tekutina získaná libovolným způsobem.
Anatomické hledisko
Tekutina silně kyselé povahy s obsahem iontů a
pepsinogenu, produkovaná několika typy žaludečních buněk (hlavní buňky
produkující pepsinogen, parietální buňky produkující hlavně HCl spolu
s hlenem a vnitřním faktorem a buňky produkující hlen s alkalickou
tekutinou), k vyšetření dostupná sondáží a často kontaminovaná dalšími
tekutinami gastrointestinálního traktu a zbytky potravy. Vzhledem k původu
složek žaludeční tekutiny se sekrece dělí na parietální a neparietální.
Fyzikální, chemické a
morfologické hledisko a vlastnosti
Vzhled: žaludeční tekutina je téměř bezbarvá, čistá nebo
s lehkým zákalem. Přítomnost zeleného zbarvení znamená příměs žluče (při
refluxu). Zbarvení tmavě hnědé znamená přítomnost natrávené krve.
Objem: Sekrece bez stimulace je kolem 0,2 – 1,0 ml/minutu
(v noci), běžná sekrece kolem 2 – 3 litrů za den, resp. 35 ml na 1 kg tělesné
hmotnost a den. Maximální sekrece při stimulaci (pentagastrin, syntetický
derivát gastrinu) přesahuje 200 ml za hodinu.
pH dosahuje hodnot až 0,9 u čisté parietální sekrece,
na druhé straně neparietální sekrece (ostatní buňky kromě parietálních) vede k
pH až 7,7. Hodnota pH je ovlivněna kontaminací slinami a obsahem duodena.
Kyselá sekrece: Výdej žaludeční HCl se měří za bazálních podmínek a
po stimulaci. U dospělých dosahuje hodnot do 5 mmol/h bazálně a kolem 15 – 30
mmol/h po stimulaci.
Iontové složení je závislé na typu sekrece: parietální sekret
neobsahuje sodné a hydrogenuhličitanové ionty, koncentrace chloridových aniontů
je kolem 160 mmol/l, jejichž hlavním partnerem je vodíkový kation (kolem 145
mmol/l) a podstatně méně draselný kation (kolem 16 mmol/l). Neparietální sekret
má iontové složení blízké iontovému složení plazmy.
Urea se vyskytuje v neparietální sekreci
v koncentraci odpovídající plazmě, v parietální sekreci se
pravděpodobně nevyskytuje.
Protein se vyskytuje v koncentraci kolem 3 g/l, hlavní
složky tvoří imunoglobuliny (IgG, IgA a sekreční IgA), vnitřní faktor
(intrinsic factor, glykoprotein s kyselinou sialovou, váže vitamin B12),
enzymy (pepsinogen, pepsin A a C, laktátdehydrogenáza, lipáza, karboxylesteráza,
beta-D-glukuronidáza) a glykoproteiny.
Sacharidy se vyskytují jako součásti glykoproteinů a
mukopolysacharidů.
Lipidy žaludeční tekutiny se vyskytují v malém
množství a nemají klinický význam.
Laktát se dříve stanovoval v žaludeční tekutině při pátrání
po tumoru (nespecificky zvýšen u karcinomu žaludku).
Mikroby lze ze žaludeční tekutiny kultivovat (Mycobacterium
tuberculosis).
Příprava pacienta, odběr,
konzervace, stabilita, transport
Popsáno v dokumentu Pentagastrinový funkční test.
Získání a stabilita vzorku pro
analýzu
S ohledem na sledovaný analyt.
Látky a procesy ovlivňující
systém
Sekrece parietálními buňkami je ovlivněna řadou dějů.
V schématu (Geigy Scientific Tables, Vol. 1, 1981) označují čísla 1 – 3
fáze sekrece (1 – cefalická, 2 – žaludeční, 3 – střevní), + znamená stimulace
sekrece, - znamená inhibici sekrece. GIP – gastrický inhibiční polypeptid, VIP
– vazoaktivní intestinální polypetid.
HCl
N. vagus
3 2 1
Parientální buňky
Antrum
Gastrin +
_
Sekretin
Gastrin
Glukagon
Cholecystokinin GIP
VIP
Tenké střevo
Somatostatin
Prostaglandiny
Poznámky
Appendixy
Literatura
Autorské poznámky
.