Abstrakt
Imunochemická analytická metoda založená na principu
kompetitivní reakce stanovovaného analytu a vhodného radioindikátoru o vazebná
místa specifické protilátky. Kvantitativní vyhodnocení reakce je založena na
detekci radioaktivity.
Související informace
Text
Principem imunochemické reakce je specifická reakce
založená na kompetici antigenu (stanovovaný analyt - Ag) a značeného antigenu
(radioindikátor - Ag°) o vazebná místa specifické protilátky - Ab. Základní schéma
reakce:
Ag + Ag° + Ab
<---> Ag-Ab + Ag°-Ab
Kompetice (soutěže) obou antigenů o vazebná místa
protilátky je docíleno přítomností omezeného množství protilátky. Výsledkem
reakce je vznik dvou komplexů antigen-protilátka a to s neznačeným a značeným
antigenem, přičemž množství značeného komlpexu je nepřímo úměrné původnímu množství stanovovaného antigenu (tzn.,
že čím je vyšší koncentrace analytu ve stanovovaném vzorku, tím menší množství
značeného kompexu [Ag°-Ab] při reakci vznikne). Při praktickém provádění této
metody se do všech reakčních zkumavek nadávkuje konstantní množství specifické
protilátky Ab (resp. antiséra) a značeného antigenu Ag°, přičemž jeho množství
je větší než je vazebná kapacita protilátky. Další reakční složkou je neznačený
antigen Ag, který je určovanou látkou a jehož množství v reakční směsi se mění
v závislosti na jeho obsahu v analyzovaném vzorku. Stabilita podmínek je
obvykle zajišťována přídavkem vhodného reakčního pufru.
Vzhledem k nedostatečnému množství vazebných míst
zůstavají v reakční směsi rovněž obě
formy antigenu i ve volné podobě (tj. v komplexu nevázané).
Celková radioaktivita, která je do reakce dodána [T], se
tak během reakce rozdělí do dvou frakcí - vázané [B] a volné [F], přičemž
platí, že T=B+F. Jestliže během
separace dojde k rozdělení obou frakcí, je možno na základě změření
radioaktivity jedné z nich analýzu kvantitativně vyhodnotit.
Nutnou podmínkou je ovšem sestrojení kalibrační
závislosti na základě analýzy skupiny vzorků (obvyklý počet 5-6 kalibrátorů) s
deklarovanou koncentrací stanovovaného analytu. Kalibrační křivka se sestrojí
jako závislost změřené odezvy na koncentraci, tzn. že na osu X je vynášena
koncentrace kalibrátorů, na osu Y pak
odpovídající hodnoty změřené odezvy (obvyklým odezvovým parametrem je
radioaktivita vázané frakce B nebo poměr B/T popř. B/F, často se používá rovněž
poměr B/Bo, kde se hodnotou Bo rozumí radioaktivita kalibrátoru s nulovou
koncentrací analytu). Na základě zjištění odezvového parametru neznámeho vzorku
je potom možné odečtením z kalibrační závislosti určit koncentraci analytu.
Poznámky
Nejčastěji používanými radionuklidy pro přípravu
radioindikátorů jsou 125I, 57Co a 3H.
Appendixy
Literatura
Autorské poznámky
Autor: Bartoš Vladimír
Datum
aktualizace: 26. 11. 1998