Abstrakt
Ultracentrifugací se dělí molekuly působením
gravitačních sil větších, než jsou síly difuzní. Tato technika je nezbytnou
součástí izolace proteinů, nukleových kyselin a buněčných organel,sloužila rovněž
jako metoda stanovení molekulových hmotností. Molekulové hmotnosti látek mohou
být stanoveny z rychlostí jejich sedimentace v roztoku nebo v gradientu
tvořeném inertní látkou s malou molekulovou hmotností (např. sacharosou) nebo v
hustotním gradientu vytvořeném rychle difundující látkou (např. CsCl).
Související informace
ultracentrifugace, KEY-Scentrifugace , sedimentační
rychlost , hmotnost částice , KEY-Szónová ultracentrifugace , KEY-Sizopyknická centrifugace
Text je členěn dle osnovy:
Úvod
Sedimentace
Preparativní ultracentrifugace
Použití hustotních gradientů
a. Zónová ultracentrifugace
b. Izopyknická
ultracentrifugace
Úvod
Ultracentrifugace je nezbytnou součástí izolace
proteinů, nukleových kyselin a buněčných organel. Makromolekulární látky jsou z
buněk uvolňovány chemickými nebo mechanickými prostředky. Po rozbití buněk se k
odstranění jejich zbytků nebo pro izolaci některých organel používá postupná
centrifugace. Při izolaci čistých proteinů se často používá postupného
vysrážení řízeného změnou koncentrace soli a pH roztoku.
První ultracentrifuga byla vyvinuta švédským biochemikem
Svedbergem (1926 - Nobelova cena za práce na disperzních systémech), dosahovala
rychlosti 80000 otáček za minutu.
Sedimentace
Rychlost sedimentace částice závisí na její hmotnosti.
Vlivem gravitačního (centrifugačního)
pole se rychlost pohybu částic zvyšuje, dokud nejsou na ně působící síly v
rovnováze.
Sedimentační rychlost je definována jako dráha
molekuly ve směru odstředivého zrychlení za časovou jednotku:
dx/dt = s * w2 * x ,
kde:
w - úhlová rychlost,
x - vzdálenost od osy otáčení,
s - sedimentační koeficient, který je látkovou
konstantou makromolekuly, hodnoty sedimentačního koeficientu se často
uvádí v jednotkách zvaných Svedberg
(S), 1 S = 10-13 s, hodnoty jsou tabelovány s korekcí pro teplotu 20
°C a rozpouštědlo, jehož hustota a
viskozita odpovídá čisté vodě.
Hmotnost částice:
m = M/N,
kde:
M - hmotnost 1 molu látky,
N - Avogadrovo číslo (6,023 * 1023 atomů,
molekul nebo částic v jednom molu).
Hmotnost částice může být stanovena při měření jejího
sedimentačního koeficientu za předpokladu, že je znám její frikční koeficient.
Dříve se centrifugace (analytická centrifugace) používala ke stanovení
molekulové hmotnosti makromolekulárních látek, s nástupem jednodušších postupů (gelová filtrace, SDS-PAGE) je
centrifugační postup využíván především pro preparativní účely.
Preparativní ultracentrifugace
Preparativní ultracentrifugace postrádá, na rozdíl od
analytického postupu ultracentrifugace, zařízení pro pozorování vzorku během
odstřeďování. Rotory pro preparativní centrifugaci obsahují otvory pro vložení
kyvet se vzorkem umístěné buď rovnoběžně, v určitém úhlu nebo kolmo na osu
otáčení rotoru.
Použití hustotních gradientů
V praxi nemusí být zachováván předpoklad, že sedimentace
probíhá v homogenním prostředí. Vzorky lze centrifugovat v přítomnosti určité
inertní látky (sacharosa, CsCl), jejíž koncentrace a tím i hustota roztoku
stoupají směrem ke dnu kyvety.
Toto použití hustotního gradientu napomáhá lepšímu
rozdělení jednotlivých složek vzorku.
a)
zónová
(rychlostní) centrifugace - podle sedimentačních koeficientů,
b)
izopyknická
(rovnovážná) centrifugace v gradientu hustoty.
Při zónové ultracentifugaci se částice dělí podle svých
sedimentačních koeficientů. Roztok směsi makromolekul se opatrně v kyvetě
navrství na hustotní gradient, jehož účelem je zamezit konvekčnímu míchání
roztoku. Gradient je obvykle tvořen inertním roztokem sacharosy. Během
centrifugace se každý druh makromolekul pohybuje gradientem rychlostí převážně
závislou na sedimentačním koeficientu, takže se vytvářejí zóny jednotlivých
látek, které mohou být navzájem snadno odděleny.
Izopyknická
centrifugace dělí látky podle jejich hustoty. Při rovnovážné centrifugaci v
hustotním gradientu (isos - stejný, pyknos - hustý) je vzorek rozpuštěn v
koncentrovaném roztoku nějaké husté a zároveň rychle difundující (s nízkou
molekulovou hmotností) látky, jako je např. chlorid nebo síran cesný. Následná
centrifugace probíhá až do ustavení rovnováhy v roztoku. Vysoká hodnota centrifugačního
pole způsobí, že nízkomolekulární částice v roztoku vytvoří strmý hustotní
gradient, ve kterém jednotlivé složky vzorku zaujmou polohu odpovídající jejich
hustotě.
Jaroslava Vávrová