Abstrakt
Elektrická vodivost je základní, a to aditivní vlastnost
roztoků elektrolytů. V roztocích je elektrický proud přenášen ionty, tento
pohyb se nazývá migrace a je vyvolán napětím přivedeným ze vnějšího zdroje na
elektrody v roztoku. Vodivost roztoku proto závisí na koncentraci iontů,
jejich mocenství a pohyblivosti v daném rozpouštědle. Konduktometrie se
používá v při analýze vodných roztoků a jako indikační metody při titraci.
Lze ji využít při zjišťování koncentrace elektrolytů, ale jen v případě roztoků
čistých látek. V praxi nalezly největší uplatnění metody titrační a přímé konduktometrie,
která umožňuje zjišťovat především čistotu vody s ohledem na množství
v ní rozpuštěných solí.
Související informace
Text
Vodivost je převrácenou hodnotou odporu a její jednotkou
je 1 S.
K porovnání vodivosti různých vodičů byla zavedena
měrná vodivost určená jednotkovou délkou a jednotkovým průřezem vodiče.
U elektrolytů závisí vodivost na jejich složení a
koncentraci. Vodivost určitého elektrolytu je vyjádřena jeho “ekvivalentovou
vodivostí”, která je funkcí koncentrace.
Rozpouštědlo ovlivňuje vodivost svojí viskozitou a
permitivitou. S rostoucí viskozitou vodivost klesá. Permitivita
rozpouštědla ovlivňuje vodivost především změnou disociačního stupně rozpuštěné
látky. S klesající permitivitou klesá disociační stupeň a v roztocích
může docházet ke vzniku iontových asociátů.
Měření vodivosti roztoků lze uskutečnit měřením jejich
odporu metodou Wheatstoneova můstku napájeného střídavým napětím o frekvenci 50
Hz nebo větší (až 1000 Hz).
Autorské poznámky
Jaroslava Vávrová