Abstrakt
Osmometrie je obor
zabývající se měřením osmotických vlastností polopropustných membrán. Osmotický
tlak je definován jako hydrostatický přetlak, který za rovnováhy existuje na
jedné straně semipermeabilní membrány jako důsledek selektivní difůze.
K měření osmotických vlastností v biologických tekutinách se
používají osmometry založené buď na měření snížení bodu tuhnutí (kryoskopické)
nebo osmometry, jejichž funkce je založena na změně tence vodních par (jejich
využití je však omezeno nedokonalou linearitou měření a horší
reprodukovatelností).
Související informace
·
Preanalytika: ovlivnění osmolality
Text
OSMOTICKÝ TLAK
Vlastnosti zředěných roztoků, které závisí spíše na počtu přítomných molekul rozpuštěné látky než na jejich druhu, se označují jako vlastnosti koligativní. Všechny tyto vlastnosti lze uvést do souvislosti se snížením tlaku páry rozpouštědla vyvolaným tím, že se v rozpouštědle rozpustí nějaká netěkavá látka. Patří k nim zvýšení bodu varu, snížení bodu tuhnutí a osmotický tlak. Osmotický tlak vzniká, jestliže dva roztoky o různých koncentracích (nebo také čisté rozpouštědlo a roztok) jsou od sebe odděleny semipermeabilní membránou. Membrána může působit jako síto či jako svazek kapilár, jejichž vnitřní průřez je tak malý, že jimi mohou projít pouze malé molekuly, jako jsou např. molekuly vody, nikoliv však již molekuly velké, jakými se jsou např. sacharidy nebo proteiny. Osmotický tok pokračuje tak dlouho, dokud chemický potenciál difundujíci složky nemá na obou stranách přepážky tutéž hodnotu.
Osmotický tlak je definován
jako hydrostatický přetlak, který za rovnováhy existuje na jedné straně
permeabilní membrány jako důsledek selektivní difůze.
V ramenech trubice U je
nestejný hydrostatický tlak. Kdyby čistým rozpouštědlem byla voda a roztokem
vodný roztok sacharózy, byl by rozdíl ve výšce hladin kapaliny v obou
ramenech trubice mírou osmotického tlaku.
Pro osmotický tlak π
platí rovnice podobná stavové rovnici ideálního plynu (pV = nRT):
πV = nRT
kde π je osmotický tlak
(v Pa), n je látkové množství rozpuštěné látky (v mol), V je objem roztoku
(v m3), R je
plynová konstanta (8,314 JK-1 mol-1) a T je absolutní
teplota (v K).
Autorské poznámky
Jaroslava Vávrová