Abstrakt
Inhibice hemaglutinace je serologická metoda, při které
se přítomnost protilátek proti příslušnému antigenu prokazuje inhibicí jeho hemaglutinačních
účinků.
Související informace
Text
Principem reakce inhibice hemaglutinace je inhibice
hemaglutinačních účinků antigenu. Nutnou podmínkou jsou tedy hemaglutinační schopnosti
antigenu, reakce se proto používá prakticky výhradně ke stanovení protilátek
proti virům (Myxoviry a Paramyxoviry) které vykazují hemaglutinaci. Při provedení reakce se nejprve
vzorek séra či plasmy smísí s příslušným antigenem a po inkubaci se přidají
erytrocyty vhodného živočišného druhu. Pokud je v séru dostatečná koncentrace
protilátek, tyto se naváží na antigen a inhibují jeho hemagutinační schopnosti. Většinou se reakce hodnotí
pouze kvalitativně a provádí se v několika ředěních séra. Jako výsledek se
udává nejvyšší ředění séra (tzv. titr, tradičně ve formě 1:xxx) při kterém ještě nedošlo
k hemaglutinaci. Popsaná reakce je tzv. přímou reakcí inhibice hemaglutinace.
Reakce inhibice hemaglutinace může být prováděna také
v nepřímé modifikaci, kdy je antigen, který nemusí mít hemaglutinační
schopnosti, navázán na povrch
erytrocytů. Aglutinujícím agens je potom antisérum obsahující protilátky proti
tomuto antigenu v takovém ředění, které právě způsobí aglutinaci
senzibilizovaných erytrocytů. Smícháme-li a preinkubujeme-li pak vyšetřované
sérum v příslušných ředěních s takto naředěným antisérem a obsahuje-li
toto vyšetřované sérum hledaný antigen, vyváže část protilátek z antiséra
a to již není schopné aglutinovat senzibilizované erytrocyty. Reakce může být
samozřejmě prováděna i v obrácené modifikaci, kdy na erytrocyty je
navázána protilátka a aglutinujícím agens je antigen přítomný v séru, tak
jak je to v případě přímé hemaglutinace.
Výhody - jednoduchost provedení - nízká cena a nenáročnost na vybavení laboratoře - relativně vysoká citlivost
(cca 1ug)
Nevýhody - nemožnost rozlišit jednotlivé třídy protilátek - omezené možnosti použití - metoda je méně standardní
(použití erytrocytů)
Poznámky
Appendixy
Literatura
LG/150/0060
Autorské poznámky
Revidováno
a aktualizováno 22.3.2001, MUDr.Pavel Žampach, RNDr. Ivo Lochman