Abstrakt
Stanovení specifické hmotnosti moče, jeho alternativy,
klinický význam a význam pro morfologickou analýzu močového sedimentu.
Odkazy na jiné relevantní
dokumenty, další informace
Návod na chemické vyšetření moče
Fyziologická variabilita
Specifická hmotnost a osmolalita nejsou z hlediska
měření identické veličiny. Při hodnocení koncentrací, respektive počtu částic,
močových komponent dáváme přednost měření osmolality, která je přesnějším ukazatelem
zejména stavu tubulárních funkcí.
Za fyziologických okolností závisí specifická hmotnost
(osmolalita) moče především na příjmu tekutin a běžně se pohybuje během dne
mezi 1015 - 1035 ( 770 - 1290 mmol/kg).
Vyšetření koncentrační schopnosti lze také provést
(zejména u dětí) při aplikaci syntetického analogu antidiuretického hormonu
(adiuretinový test: 2 kapky = 10 µg intranazálně nebo µg subkutánně). Moč se po
ranní aplikaci preparátu sbírá ve 4 jednohodinových intervalech.
S věkem maximální koncentrační schopnost ledvin klesá.
Dle (Schück, 1995) je pokles následující:
|
odnětí
tekutin 24 |
odnětí
tekutin 36 h |
Adiuretin |
věk |
mmol/kg |
mmol/kg |
mmol/kg |
15
- 20 |
1019
± 97 |
1182
± 83 |
1037
± 63 |
21
- 30 |
1021
± 86 |
1160
± 82 |
1020
± 120 |
31
- 40 |
914
± 136 |
1090
± 129 |
1029
± 103 |
41
- 50 |
977
± 136 |
1073
± 105 |
1026
± 87 |
51
- 60 |
870
± 150 |
998
± 126 |
971
± 140 |
61
- 70 |
876
± 120 |
980
± 135 |
857
± 72 |
71 - 80 |
856 ± 102 |
936 ± 96 |
858 ± 79 |
Patofyziologické mechanismy
ovlivňující koncentraci
Odchylky od normy mohou mít dvě hlavní příčiny: -
nejčastěji v poruše tubulárních funkcí (koncentrační a zřeďovací schopnost) - extrarenální
příčiny (diabetes insipidus, těžká hypertyreóza, sickle cell anemie)
Přímé následky abnormálních
koncentrací
Vyšetření má především diagnostickou cenu. Při těžkých
poruchách koncentrační schopnosti hrozí rozvrat vodní a minerálové homeostázy.
Při urolithiáze nebo dispozici k ní je specifická hmotnost (osmolalita) v
horním pásmu normy rizikovým faktorem pro vznik močových kamenů a je nutné
zvýšit příjem tekutin.
Referenční intervaly
Referenční hodnoty jsou při běžném příjmu tekutin a
potravy během dne mezi 1015 a 1030 g/l
( odpovídá osmolalitě asi 600 - 1100 mmol/kg)
Znaky analytické metody
Pokud není uvedeno jinak, platí pro COMBUR 10 TEST M
(Roche)
Stanovení proužkem dává informaci o iontové koncentraci (nikoliv
osmolalitě) moče. Je orientačním ukazatelem příjmu tekutin, případně poruch
tubulárních funkcí (koncentrační a diluční schopnosti). Má hlavní význam pro
interpretaci nálezu v močovém sedimentu (lýza elementů při hodnotách pod 1010
g/l).
Spektrofotometrický i vizuální odečet škály je shodný
a obsahuje hodnoty od 1000 do 1030 g/l
po 5 stupních. Metoda deteguje iontovou koncentraci moče. V přítomnosti
kationtů se uvolňuji H+ z chelátové sloučeniny a reagují s
bromthymolovou modří za vzniku zabarvení proužku (od zelenomodrého do žlutého).
Nejsou detegovány neiontové sloučeniny tj. např. urea, kreatinin a glukosa. Při
pH nad 7 je nutné přičíst ke zjištěné hodnotě 0,005 pro každé zvýšení pH o 1.
Při hodnocení Miditronem je tato korelace provedena automaticky. Přítomnost
větší proteinurie a výrazná ketonurie hodnoty mírně nadhodnocuje. V
multicentrické studii (Gambke, 1994) byla výborná korelace odečtu na Miditronu
s vizuálním stanovením a vyhovující se stanovením refraktometrem: 36,1% při
hlavní diagonále a při zahrnutí obou laterálních tj. nejbližších hodnot pak
83,6%. Dle příjmu tekutin (kontrola u urolitiázy) a koncentrační schopnosti
ledvin kolísají hodnoty v uvedeném rozmezí škály.
NonaPHAN SG (Lachema) má proužky udávající specifickou
hmotnost v rozmezí 1000 – 1030 g/l
Test je založen na principu iontové výměny mezi
polyelektrolytem a ionty přítomnými v moči. Uvolněné H+ ionty
reagují s přítomnou bromthymolovou modří až na okrově žluté zbarvení. Test
je ovlivněn vyššími koncentracemi kyseliny askorbové (nad 700 mg/l), kdy
dochází k posunu barevné zóny k vyšším hodnotám.
Měření specifické hmotnosti se provádí také fyzikálními
metodami:
- urometrem, který musí volně plavat ve válci s močí při
teplotě 20 °C, je nutné dobrá kalibrace,
- refraktometrem na principu změny optické refrakce,
která je úměrná počtu rozpuštěných částic v moči. V obou případech je nutná
korekce na přítomnost glukózy (snížení o 0,0037 při zvýšení o 10g/l a bílkovinu
(snížení o 0,030 při zvýšení o 10g/l), což ale v praxi připadá v úvahu spíše
výjimečně.
Ekonomické náklady
Cena 1 proužku NonaPHAN SG (Lachema) je ke dni
31.05.1999 1.68 Kč
Použití pro klinické účely
Stanovení nevyjadřuje osmolalitu moče a slouží spíše k
orientaci o podmínkách sběru moče. Varovná mez je zvláště s ohledem na
vyšetření močového sedimentu pod 1015 resp. 1010, hodnoty nad 1030 nemají
výpovědní hodnotu, tj. nelze z nich usuzovat na koncentrační schopnost.
Extrémní snížení až na hodnotu 1000 může nastat při velkém příjmu tekutin, ale
většinou při patologických stavech - těžká porucha tubulární koncentrační
schopnosti při tubulointersticiálních nefropatiích a z extrarenálních příčin
hlavně diabetes insipidus. Protože u proužků Combur Test nereaguje detekční
zóna na glukózu, je možná i falešná "hypotonicita" při osmotické
diuréze u dekompenzovaného diabetes mellitus!
Detekční proužek může dobře sloužit ke kontrole dostatečného příjmu
tekutin u osob s urolitiázou, kde se ale uplatní především monofunkční proužky
(případně se stanovením pH).
Literatura
1. Schück, O., Tesař V., Teplan V. a kol.: Klinická
nefrologie, Avicenum, 1995
2. Colombo, J.P., Peheim, E.: s. 53 - 85. In:
Klinisch-chemische Urindiagnostik. Ed. Colombo J.P., LABORLIFE
Verlaggemeinschaft.
3. Urinanalysis with test from Boehringer Mannheim.
Firemní tisk.
4. Gambke, B. etal.: Miditron Multicenter Evaluation -
Workshop. Klin. Lab. 40, 1994, s. 262-268
5. Masopust, J.: Požadování a hodnocení
biochemických vyšetření. I.část.
Zdravotnické aktuality 216, Avicenum 1990.
6. Nejedlý, B., Tobiška, J., Zahradníček, Z.: Základní a
morfologické vyšetření moče. Účelová publikace ministerstva zdravotnictví ČSR
1988
7. Ravel R.: Clinical laboratory medicine: Clinical application
of laboratory data. Year Book Med. Publish. Inc., 1989. Chapter 12:
Urinanalysis. s.153 - 174
Poznámky
Appendixy
Autorské poznámky
Revize 10.9.1997, Zdeněk Mašek,
WIN
revize a doplnění 28. 05. 1999 Gustav Louženský