Struktura bloků a souborů datového standardu a jejich popis

 

 

Definice každého bloku datového standardu je dána:

·         jeho textovým popisem ve formě tabulek a poznámek

·         jeho přepisem do tvaru DTD

·         příkladem použití bloku

 

Textovým popisem nelze exaktně vyjádřit strukturu DTD a naopak ve struktuře DTD nelze popsat vše potřebné pro definici bloků.

Textový popis a DTD jsou nedílnou součástí definice DS.

Textový popis je nadřazený vyjádření DTD.

Příklady by měly odpovídat textovému popisu a DTD, slouží ale pouze jako ilustrace.

 

V hypertextovém tvaru popisu DS je odpovídající struktura DTD k dispozici vždy za tabulkou ve formě hypertextového odkazu. Zde je k dispozici i odkaz na příklad.

 

 

STRUKTURA BLOKU:

 

 

*blok - označení bloku

Základní informace o bloku.

{stav}

kód

T

D

V

plný název

hodnota

podmínky, pokyny, poznámky

změny

 

a

000

?

název určující obsah

”výčet zde”

volný text

 

 

e

 

*

 

TAB A

podrobněji viz XYZ 

 

 

d

 

 

 

 

 

 

aaa

 

 

1

 

[XXXX]

 

 

eee

 

 

+

 

[NZIS:yyy]

 

 

 

[DTD]    [Příklad]

 

 

 

POPIS BLOKU:

 

*blok - označení bloku:

Pojmenování příslušného elementu XML, jehož struktura dále následuje. Malá písmena bez diakritiky.

S ohledem na předchozí verzi datového standardu je používáno původní označení ”blok” (z hlediska XML se jedná o elementy).

Znak ” * ” není součástí jména, je uváděn pouze v textovém tvaru popisu (pro vyhledávání začátků ”bloků” v dokumentech).

 

Základní informace o bloku:

Stručná základní informace o tomto bloku včetně případné fakultativní informace o původním označení tohoto bloku v DS 1.20.

Může mít výjimečně i několik řádků.

 

{stav}:

Stav celého bloku:

{rozpracováno} - na bloku se dosud pracuje

{distribuováno od verze 2.01.01} - blok je oficiálně uvolněn a je platný počínaje uvedenou verzí

-----

{OBSOLETNÍ!} - dříve platný blok byl navržen na zrušení - již by neměl být používán, po určité době bude NEAKTUÁLNÍ

{NEAKTUÁLNÍ!} - dříve platný blok byl zrušen a nyní je již neplatný - již nesmí být používán

Do finálního tvaru příslušné verze DS budou zařazovány pouze bloky označené jako {distribuováno...} a s příslušnou poznámkou také bloky {OBSOLETNÍ!}.

 

 [DTD]:  

Hypertextový odkaz na odpovídající zápis ”DTD”. Váže se vždy jen k uvedené oficiální verzi.

Aktuální tvar ”DTD” je vždy k dispozici v plném funkčním znění v příslušné deklarované příloze.

Popis DTD je v souladu s popisem textovým! Vzájemně se doplňují. Nadřazený je textový pois!

 

[Příklad]:

Hypertextový odkaz na příklady řešení bloku - pouze ilustrace řešení.

 

TABULKA:

Vlastní tabulka má pevně definované sloupce, jejich šířka je ale variabilní. Popis sloupců je uveden dále.

V řádcích je uváděn výčet jednotlivých atributů a elementů. Uspořádání řádků v tabulce je voleno s ohledem na logiku a přehlednost (pro čtenáře).

 

V dokumentu XML je pořadí:

1. povinné atributy (REQUIRED), 2. nepovinné atributy (IMPLIED), 3. povinné elementy, 4. nepovinné elementy.

 

Kód:

Identifikátor pro potřeby XML (malými písmeny a bez diakritiky).

Odkazy na jiné elementy (v DS označované jako ”bloky”) jsou v textové formě tučně s dvojitým podtržením a v hypertextové formě jsou jako skutečné aktivní odkazy na příslušný element (blok).

 

T:

Typ pro XML:

·          a = atribut

Údaj (datový obsah) je obsahem atributu elementu představující popisovaný datový blok. Možný výskyt atributů je ”1” (#REQUIRED) nebo ”?” (#IMPLIED).

příklad: <a typ="0" >...</a>

 

·          e = element - vnořený element (vnořený blok)

Údaj (datový obsah) je obsahem jednoduchého elementu nebo jde o vnořenou strukturu dalších elementů (tzv. vnořený blok - jeho kód je zvýrazněn, v textu je uveden tučně s dvojitým podtržením a v hypertextu je jako aktivní odkaz na uvedený blok). Možný výskyt pro typ e ”?”, ”*”, ”1”, ”+” (viz výskyt V)

příklad: <a ><jmeno>Karel</jmeno>...</a>

 

·          d = data, v DTD symbol "#PCDATA"

Údaj (datový obsah) je přímo obsahem elementu představující popisovaný datový blok. Tento blok pak nemůže obsahovat vnořené struktury, může obsahovat atributy. Možný výskyt pro typ e je "1" - musí obsahovat alespoň jeden znak, maximálně počet znaků uvedený ve sloupci D (délka).

příklad: <autor>MUDr. Josef Mokrý</autor>

 

D:

Délka položky (pro potřebu databází příslušných IS).

Je-li uvedeno číslo, znamená to pevnou délku položky.

Je-li před číslem uveden znak ”-”, znamená to, že délka položky nesmí být větší než toto číslo.

Není-li uvedeno číslo, pak se jedná o element nebo o atribut s délkou libovolnou vhodnou.

 

V:

Výskyt (pro XML):

·          ?  = nepovinný, může se vyskytovat maximálně 1x ; (= 0, 1)

·          * = nepovinný,  může se vyskytovat opakovaně; (= 0 až N)

·          1  = povinný, vyskytuje se jen 1x - v XML je default; (= 1)

·          + = povinný, vyskytuje se alespoň 1x; (= 1 až N)

 

 

Upozornění: pokud je potřeba v tabulce popsat, že se může např. vyskytovat pouze jeden z uvedených elementů, je toto realizováno symbolicky prostřednictvím lomítka (” / ”) a připojeným popisem - podrobněji a správně bude v zápisu DTD.

 

Plný název:

Volným textem ve formě plného názvu položky a případně i její stručné charakteristiky.

Případný odkaz na podrobnější popis nebo další informace je uváděn v poznámce nebo ve sloupci ”viz”.

 

Hodnota:

Jsou možné varianty:

·          není vyplněno (například u odkazů na vnořené bloky)

·          přímo výčet zapsaný do tohoto sloupce (bez popisu) - jednotlivé prvky množiny jsou oddělovány čárkou, podrobnější popis je uveden v příslušné poznámce (na ni je odkaz ve sloupci ”viz”)

·          odvolání na tabulku hodnot uvedenou pod tabulkou touto (váže se jen k tomuto  bloku a je používáno výjimečně)

·          odvolání na číselník - číselníky mohou být:

·          interní číselníky k DS 2.00 a výše (viz program ČLP nebo systém SLP) - zápis: [XXXX] = označení číselníku

·          externí číselníky (nejsou v programu ČLP ani v systému SLP) - zápis: [NZIS:yyy] = zdroj a označení číselníku

·          zápis typu ”format XZ” pro element dat_xx (formáty se vyjadřují pomocí kódů D, DT, DTS, R, MR - viz dat_  )

Pokud se za odkazem na interní číselník vyskytují znaky # nebo #! nebo #!+, jedná se o pokyn ke kontrole hodnoty proti uvedenému číselníku:

#     =       lze testovat dle interního číselníku, ale lze také použít výčet uvedený v poznámce (v tabulce nebo pod tabulkou)

a zabudovaný také do XML (údaje v poznámce i v interním číselníku jsou a budou totožné)

#!    =       testovat pouze dle interního číselníku! (pokud je v poznámce připojen výčet, je pouze informačního charakteru)

#!+  =       testovat pouze dle interního číselníku s příslušným dalším pokynem zapsaným do poznámky (a realizovaným v DTD)

                (pokud je v poznámce připojen výčet, je pouze informačního charakteru)

 

Poznámka:

Varianta # dovoluje kontrolu jak prostřednictvím číselníku ”typu DS”, tak i rovnou z definice DTD. Interní číselník se zdá být pro DS zbytečný - je ale vytvořen nejen s ohledem na DS (alternativní využití), ale zejména také pro jiné související agendy a spolupracující informační systémy. Tímto symbolem jsou označovány většinou také číselníky ÚZIS ČR, které mohou být k dispozici v IS pro i jiné agendy a v různých modifikovaných tvarech.

 

Podmínky, pokyny, poznámky:

Další údaje volným textem nebo hypertextovými odkazy. Fyzicky jsou odkazy nejčastěji zařazené pod tabulkou.

Vždy je uváděno, zda se jedná o podmínku, pokyn, výklad nebo poznámku.

 

změny:

Informace o změnách po vydání  DS 3.01.01. Uvádí se rovnou, pokud je změn více, může být i odkazem.

 

 

 

 

 

VLASTNÍ OBSAH BLOKU

 

 

Vlastní obsah bloku je vytvořen na základě popisu struktury bloku - ta je definována tabulkou v textové podobě (viz výše) a příslušným přepisem této tabulky do struktury DTD.

Textový popis je nadřazený nad strukturou (popisem) DTD.

 

 

 

VLASTNÍ OBSAH DATOVÉHO SOUBORU

 

Vlastní obsah datového souboru je tvořen záhlavím a obsahem, který je určen zněním DS a je realizován z jednotlivých bloků.

 

Blíže v odkazu  záhlaví datového souboru DS.

 

 

 

ZNAKOVÉ SADY PŘÍPUSTNÉ V DATOVÉM STANDARDU

 

V datovém standardu se připouští kódování češtiny:

·         utf-8 (unicode transformation 8-bit)

·         IBM852 (PC Latin 2) = cp852

·         ISO-8859-2 (ISO Latin 2)

·         Windows-1250 (MS Windows)

 

Podrobněji v odkazu  znakové sady pro DS.

 

 

 

VYJADŘOVÁNÍ DESETINNÝCH ČÍSEL

 

K oddělování desetinné části sdělovaných desetinných čísel se používá desetinná čárka (v souladu s platnou českou normou).

 

 

BAREVNÁ SYMBOLIKA V POPISU DS

 

V popisu bloků datového standardu je používána následující barevná symbolika:

 

Texty šedozelené sdělují, že obsah se týká položek (pouze) pro Slovensko.

 

Texty modré sdělují, že toto je dosud neřešené - bude realizováno až v další verzi (řeší se).

 

Texty žluté jsou návrhy, o jejichž realizaci bude diskutováno. Nejsou součástí DTD.

 

Texty tmavě žluté jsou většinou pouze poznámky k původní verzi DS 1.20, které bylo vhodné ponechat. Později zaniknou.

 

Varování, důležitá upozornění a informace o platnosti datového bloku jsou červeně.