Abstrakt
AMS (alfa-amyláza) je sekreční enzym, produkovaný slinnými žlázami a pankreatem, podílí se na trávení potravy. Podle původu rozlišujeme slinný a pankreatický izoenzym. Katalyzuje hydrolytické štěpení škrobu, glykogenu a podobných polysacharidů. Aktivita v krvi se zvyšuje hlavně při onemocnění žláz, který tento enzym produkují, při destrukci tkání tento enzym obsahující a při sníženém vylučování ledvinami. Stanovení v séru se využívá zvláště při diagnostice akutní pankreatitidy.
Odkazy na jiné relevantní
dokumenty, další informace
AMS
Makroamylázový komplex
Fyziologická variabilita
Novorozenci mají nižší aktivitu a‑amylázy.
Děti do 2 let nemají v séru aktivitu pankreatické AMS. V těhotenství
bývá aktivita vyšší. Obecně je aktivita enzymů vleže o 10 ‑ 15 %
nižší.
Patofyziologické mechanismy
ovlivňující koncentraci
Zvýšené hodnoty aktivity AMS v séru
A) poškození produkujících exokrinních žláz
1. onemocnění pankreatu
·
akutní pankreatitida -
zvýšení aktivity více než 3krát, hodnoty se začínají zvyšovat 3 až 12 hodin
po atace, maxima dosahují za 20 ‑ 30 hodin, normalizují se
do 4 dnů, zvýšení v moči přetrvává déle a nastupuje později než v séru; u
chronické pankreatitidy aktivita AMS nemusí být zvýšená, nutno provést funkční
testy
·
obstrukční chronická
pankreatitida - aktivita zvýšena až 20krát
·
pseudocysty -
přetrvávající mírné zvýšení
·
úraz nebo operace
pankreatu
·
přetlak ve žlučových
cestách (kolika, podání opiátů)
·
penetrující žaludeční
nebo duodenální vřed, perforace žlučníku - zvýšení není příliš výrazné (méně
než 3krát)
2. onemocnění slinných žláz
·
parotitida - více než
2krát zvýšená aktivita
·
sialolitiáza
·
trauma
·
nádor
B) snížené vylučování AMS ledvinami (v moči je
aktivita snížena)
·
renální insuficience -
snížená glomerulární filtrace; většinou ne více než 3krát zvýšená aktivita
·
makroamylázemie -
v krvi se hromadí makromolekulární komplex AMS s IgG nebo s IgA,
který neprochází glomerulem; v moči se tedy aktivita nezvyšuje
C) ektopická AMS
·
forma amylázy
produkovaná metastazujícími nádory - až 25krát zvýšená aktivita
Referenční intervaly
věk |
aktivita v séru (µkat/l) |
do 6 týdnů |
0
- 0,75 |
do 1 roku |
0
- 2,0 |
od 1 roku |
0
- 3,0 |
Omezení stanovení
Stabilní 1 týden při
Antikoagulancia jiná než heparin snižují aktivitu (např.
oxalát, citrát).
Lipemická séra mohou obsahovat inhibitory, která falešně
snižují výsledky. Naředěním lipemických sér může naopak aktivita AMS vzrůst
(asi 20 % pacientů s akutní pankreatitidou má abnormální lipidy).
Použití ve výpočtech a
odvozených parametrechOSN-E
Poměr clearance AMS a kreatininu (ACCR - amylase
creatinine clearance ratio): normální hodnoty jsou 2 ‑ 4 %,
při pankreatitidě stoupá index až na 10 %. Snížení indexu pod 1 % je
diagnosticky významné pro makroamylázemii.
Znaky analytické metody
Stanovení aktivity je
založeno na štěpení tzv. chromogenního substrátu a měření zbarvení uvolněného
chromogenu (chromogenní či chromolytické metody).
Metoda IFCC využívá jako
substrát 4,6‑ethyliden(G1)‑4‑NP(G7)‑a‑(1®4)‑D‑maltoheptaosid. Působením a‑AMS je substrát hydrolyzován na různé
oligosacharidy, obsahující buď ethylidenovou skupinu nebo 4‑nitrofenol (4‑NP).
Oligosacharidy obsahující 4‑NP jsou degradovány pomocným enzymem a‑glukosidázou na glukózu a 4‑nitrofenol,
jehož absorbance se měří při 405 nm.
Použití pro
klinické účely
Aktivita a‑AMS v séru se
zvyšuje při celé řadě onemocnění (u akutní pankreatitidy ve 100 %, ale také
v 80 % u všech akutních bolestí břicha). Indikátorem akutní
pankreatitidy je 5násobné zvýšení aktivity. Specifičtější je stanovení
pankreatického izoenzymu, jehož aktivita se u akutních bolestí břicha zvyšuje
jen v 10 %. Stanovení aktivity se používá k diferenciální
diagnostice akutní nebo chronické pankreatitidy, která může nebo nemusí
souviset s alkoholismem.
Literatura
Racek, J. et al: Klinická biochemie, 1. vydání. Galén,
Praha, 1999. ISBN 80‑7262‑023‑1. Karolinum, Praha, 1999.
ISBN 80‑7184‑971‑5
Jacobs, D. S. (editor): Laboratory Test Handbook, 3rd
ed. with Key Word Index. Lexi‑Comp Inc., Hudson, 1994. ISBN 0‑916589‑12‑9
Masopust, J.: Klinická biochemie. Požadování a hodnocení
biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998. ISBN 80‑7184‑649‑3
Chromý, V., Fischer, J.: Analytické metody
v klinické chemii. Masarykova univerzita, Brno, 2000. ISBN 80‑210‑2363‑5
Schneiderka, P. a kol.: Kapitoly z klinické
biochemie. Karolinum, Praha, 2000. ISBN 80‑246‑0140‑0
Autorské poznámky
Vladimíra Kvasnicová
recenzoval Jaroslav Racek